Brutální střet podsvětí, policie a nájemných zabijáků pochopitelně nezapříčinilo jedno potáhnutí z marihuanové cigarety. Během něho dva chlapce za klubem zaskočí policista, který však nechce vidět občanské průkazy. Muž v uniformě pracuje pro bangladéšského mafiána a Ovi, syn indického narkobarona, pro něj není mladistvý delikvent, ale cenná komodita.
Už premisa snímku Vyproštění, který pro videotéku Netflix coby svůj debut natočil kaskadér Sam Hargrave, napovídá, že děj nebude největším lákadlem. Nápad na tento akční thriller pochází z komiksu Ciudad bratrů Joea a Anthonyho Russoových, režisérů posledních dvou dílů spektáklu Avengers.
Komiksový příběh o nájemném zabijákovi, který má zachránit potomka drogového bosse ze zajetí, se původně odehrával v jižní Americe, filmový scénář však Joe Russo přesunul do Asie. A k režii bratři, kteří snímek produkovali, pustili Hargravea, jenž byl pomocným režisérem u Avengers nebo choreografem bojových scén akčního titulu Atomic Blonde: Bez lítosti.
A tady dostal Hargrave šanci zařadit se coby režisér do vlny renesance amerického akčního filmu, který v posledních letech opanovali kaskadéři věnující se tomu, co je pro žánr zásadní: co nejladnějšímu uspořádání toho, jak někdo někomu láme končetiny či prostřeluje tělo kulometnou salvou.
Film Vyproštění je dalším cvičením v nepřetržité a patřičně vynalézavé akci, tak jako Atomic Blonde či snímky série John Wick. A je to cvičení víc než obstojné.
Šestatřicetiletý herec Chris Hemsworth vyměnil Thorovo kladivo, které ho proslavilo v komiksové sérii studia Marvel, za útočné pušky všeho druhu. Scénář jej, tak jako ostatní postavy, načrtává rychle a efektivně: je to bývalý voják s pohnutým příběhem, jehož tragičnost ředí lahví s kořalkou a přijímáním co nejsebevražednějších misí.
Vyproštění ne zcela dobře vybalancovává snahu o vážné drama plné chlapského patosu s masivními dávkami přemrštěné akce. Zatímco filmy o Johnu Wickovi přiznávají absurditu dění a mrkají na diváky, že tvůrci si opravdu užívají přepálenost zápletky sloužící jen a jen radostným akčním hrátkám, Vyproštění je chmurnější.
Mezi akčním řáděním chce také vyprávět o mužích, pro které zabíjet není odvaha, ale rutina a obranný mechanismus, aby nemuseli čelit těm opravdu těžkým životním situacím, jež na ně čekají ve vlastním domě. O otcích, kteří nejsou k dispozici, když je synové nejvíc potřebují. A o okoralém chlápkovi, co nakonec našel smysl života v těch nejnepravděpodobnějších podmínkách, doslova uprostřed smrdutých kanálů bangladéšské Dháky.
Ve všech těchto ohledech zůstává u šablon. Vyproštění odsýpá především jako účelně vystavěná videohra, která neustále uhání dopředu a divákům umožňuje prožívat s postavami dění takřka "v první osobě".
Přesto se tato sázka na další slavná jména Netflixu vyplatila. U mnoha filmů z jeho produkce platí, že angažování předních režisérů či scenáristů automaticky nezaručuje skvělý výsledek. Vyproštění sice není zjevením ve světě akčního filmu, ale jakmile dojde k první zradě uprostřed záchranné mise v Dháce a Hemsworthův hrdina se musí postavit bezmála proti celému městu, vypukne ohňostroj akčních nápadů.
Jeho středobodem je skoro dvanáctiminutová honička a bitka natočená na jediný záběr. Kamera během ní sleduje dění z vnitřku ujíždějícího auta s hrdiny, podobná hlavě jednoho z pasažérů, který dění vnímá tu předním, tu zadním sklem. Poté tím zadním proletí ven, což je teprve začátek. Postavy během komplikovaného průběhu neopustí budovou, ani když si ubližují vším, co zrovna mají po ruce.
Není to žádná revoluce, podobné scény jsou dnes v kurzu, jedna nedostižná byla právě ve snímku Atomic Blonde, na kterém režisér Hargrave spolupracoval. Vyproštění je však výborné v tom, jak vyobrazuje hektičnost míst s největší koncentrací lidí na metr čtvereční a jak toto prostředí začleňuje do akčních scén. Nepřetržitost akce jako by imitovala nekonečný koloběh místního všedního života, který narušuje jen Hemsworth coby jediný běloch široko daleko, přičemž svou nepatřičnost ještě posiluje australským akcentem.
Vyproštění je sice další variací na otřepané téma "chlapi nepláčou", jakmile ale štěkají pušky, není třeba nad jeho nepůvodností příliš přemýšlet. Scénář sice nepřekračuje známý půdorys, ale navzdory několika absurdním obratům dovede udržet vážnou linku celkem se ctí. Nikdy nespadne do nechtěné karikatury jako mnoho akčních filmů, které příliš dávají na odiv závažnost osudů svých hrdinů.
"Dost řečí, přejdeme k věci," zazní před první velkou akcí filmu. Je to moudrá věta. Jakmile "dojde na věc", odvíjí se před očima jeden z nejlepších letošních akčních filmů.
Vyproštění
Režie: Sam Hargrave
Netflix 2020
