Karlovy Vary - Filmový festival v Karlových Varech skončil minulou sobotu. Ceny jsou rozdány a už předem se ohlašovalo, který film půjde do distribuce.
Kromě vítězné soutěžní mysteriózní krimi Ukrutně šťastni z Dánska to bude také izraelský protiválečný animovaný dokument Valčík s Baširem, černá a zlomyslná nezávislá komedie Hank a Mike o naštvaných velikonočních králících nebo německý psychologický snímek Mrak 9 o sexuálním vztahu důchodců. Spekuluje se o vydání netradičně pojaté biografie Boba Dylana nazvané I´m Not There na DVD, ale tomuto filmu by spíše slušelo velké plátno.
| Čtěte víc: Tleskali jim diváci ve Varech. Teď míří do kin Speciál - vše o festivalu v Karlových Varech |
Z více než dvoustovky uvedených filmů by si však do distribuce zasloužilo jít mnohem víc. Následující přehled je osobním výběrem autora článku, které snímky by chtěl jen nenápadně doporučit zdejším distributorům k úvaze.
Desítka filmů je rozdělena do dvou skupin: těch, které mají šanci uspět i komerčně, a těch, kterých by se měl někdo ujmout čistě z důvodů, že chce rozšířit kulturní obzory českému publiku. Grantů z Evropské unie na to jistě existuje dost.
Divácky vděčné filmy
Mořská víla (Rusalka) - O této modernizované ruské verzi známé pohádky odehrávající se v současné Moskvě se toho už napsalo hodně. Maša Šalajevová v hlavní roli je okouzlující a zvláštní bytost, kterou po zhlédnutí filmu už nikdy nevymažete z hlavy. Kaleidoskopicky pojaté vyprávění působí jako nápaditý videoklip, který se nevyhýbá "améliovským" roztomilostem ani drsným výjevům. Správně našlapaný je i soundtrack. Nejjasnější kandidát na širší distribuci.
Čtěte více: Ruská Amélie putuje ve Varech s ananasem za štěstím
Větší, rychlejší, silnější (Bigger, Stronger, Faster) - Pokud už u nás uspěly dokumenty Michaela Moorea Bowling for Columbie a Fahrenheit 9/11 či snímek Morgana Spurlocka Super Size Me, má dobré šance i tento komplexní pohled do steroidového zákulisí sportu. Na rozdíl od Moorea ovšem dílo režiséra Christophera Bella, který se sám věnuje posilování a jehož dva bratři si píchají injekce a zobou bobule, není manipulativní a nenabízí žádnou předem hotovou tezi. Mnoha laikům navíc může otevřít oči, jak to s těmi steroidy vlastně je.
Čtěte více: Vary rozesmál a poučil dokument o steroidech
Elitní jednotka (Tropa de elite) - Celovečerní hraný film brazilského dokumentaristy Josého Padilha vyhrál v Berlíně i nad oscarovým Až na krev. Nervní, agresivní a ukřičený snímek o policistech z protidrogové jednotky v Rio De Janeiru si nedoslovně klade otázku, jaké jsou hranice pro vymáhání zákona. Film totiž zjevně fašistické smýšlení policistů nijak nekomentuje a nehodnotí, naopak jsme vsazeni jakoby přímo do jejich kůže. Atraktivní akční snímek, který nabízí silný sociální přesah a skvělé řemeslo. Prý vyjde aspoň na DVD a o distribuci se jedná.
Pátrání (A nyomozó) - Celovečerní debut maďarského režiséra Attily Gigora upoutá inteligentní a velmi originální detektivní zápletkou i rozuzlením. Mlčenlivý hřmotný patolog Tibor, jehož matka trpí rakovinou, dostane nabídku od neznámého muže zabít vytipovanou oběť. Inkasuje odměnu a až později zjistí, že zavražděný byl jeho nevlastní bratr. Na vlastní pěst se tedy pustí do pátrání. Snímek vyniká temnou atmosférou i typicky absurdním maďarským humorem.
Čtěte více: O cenu soutěžili maďarský patolog a čínští horníci
Gomorra - Italský pokus v duchu amerického Trafficu či Syriany o rozsáhlou kriminální mozaiku popisující, jak funguje organizovaný zločin v Neapoli. Mafiánská organizace camorra zde ovládá celé město. Časově rozložitý, krvavý a hustě zalidněný film vychází z románu novináře Roberta Savana, který nyní musí žít pod trvalou policejní ochranou. Tvůrci byli na letošním festivalu v Cannes ohodnoceni Velkou cenou poroty.
Il Divo - "Božským" nazývají Italové ironicky křesťanskodemokratického politika Giulia Andreottiho, který na tamní scéně působí přes šedesát let a byl celkem sedmkrát premiérem a nesčetněkrát ministrem čehokoli. O jeho stycích s mafií se dlouze spekulovalo a v 90. letech s ním také proběhl velký soudní proces, z nějž vyšel záhadně očištěn. Snímek Paola Sorrentina líčí sklonek Andreottiho kariéry v rozverném, velmi zlomyslném a zároveň vizuálně a hudebně strhujícím duchu jako obrovskou, téměř taneční frašku. Není třeba znát italskou politiku, stačí umět ocenit skvělou filmařinu.
Divácky náročné filmy
Tulpan - Vítězný snímek z karlovarské sekce na Východ od Západu je celovečerní hraný debut uznávaného dokumentaristy Sergeje Dvorcevoje. Odehrává se v mongolské stepi, kde si mladík Asa, jenž má po vojně, vybírá nevěstu. Přes dohazovače se dostane k dívce Tulpan, jež ho ale odmítne kvůli odstávajícím uším. Smíšení naturalismu a lehké komiky vytváří poetický pohled na život v drsném přírodním prostředí.
Mlčení Lorny (Le Silence de Lorna) - Sedmý celovečerní film zavedené umělecké dvojice bratří Dardenů, od nichž byl u nás v distribuci pouze film Dítě. Jejich nejnovější sociální drama vypráví o mladé Albánce, která v Belgii podstoupila fingovaný sňatek s feťákem, jenž je určen k tomu, aby se předávkoval. Lorna se totiž má vbrzku fingovaně provdat za bohatého Rusa, který chce také belgické občanství. Věcný, neokázalý, nevyděračský, ale nesmírně realistický snímek se zcela neokázalými hereckými výkony, které člověka přimějí zapomenout, že sleduje film.
Delta - Nadějný maďarský režisér Konrél Mudruczó, od nějž u nás byl uveden jeho debut Šťastné dny, natočil další extrémně minimalistický film - tentokrát o tichém mladíkovi, který se vrací na rodný venkov, kde žijí vesničané odříznuti od okolního světa. Zde se potkává se svou sestrou a vyvine se mezi nimi vztah překračující společenské konvence. Ožehavé téma, vytříbená umělecká forma a meditativní tempo = zážitek pro milovníky filmů, které se neohlížejí po snadném úspěchu.
Jezero Tahoe (Lake Tahoe) - Po svém debutu Kachní sezóna, jenž byl u nás uveden i v kinech, natočil mexický režisér Fernando Eimbcke další film vystavěný na zámlkách a melancholicky táhlém tempu. Rozvolněný příběh se odehrává kdesi v Yucatánu, kde šestnáctiletý hrdina potkává spoustu bizarních postaviček. Namístě je srovnání se snímky Jima Jarmusche nebo Akiho Kaurismakiho, ale Eimbcke jde nicméně i svou cestou.
