Jedenapadesátiletý nejslavnější italský režisér současnosti Sorrentino se narodil v Neapoli. Bylo mu 14 let, když se fotbalista Diego Maradona stal hlavní hvězdou místního klubu a obrátil tím naruby město zmítané sociálními problémy, mafiánskými praktikami a následky zemětřesení z roku 1980.
To by samo o sobě stačilo, abychom snímek Boží ruka o neapolském chlapci z 80. let považovali za osobně, až autobiograficky zabarvený.
Hlavní postava, teenager Fabietto, jehož hraje bezmála dvaadvacetiletý Filippo Scotti, ale navíc stejně jako režisér přijde o oba rodiče. A také začne točit filmy.
Fabietto jako celé město obdivuje Maradonu, podle jehož slavného gólu rukou ve čtvrtfinále fotbalového mistrovství světa v Mexiku roku 1986 při zápase Argentiny proti Anglii se snímek jmenuje. Je tedy zřejmé, že máme co do činění s osobní zpovědí.
Začíná se opakovat
Sorrentino točí celovečerní filmy od začátku tisíciletí a rychle se prosadil jako režisér pracující s nápaditými obrazy i hudbou. Například díky snímkům Následky lásky s jeho hereckou stálicí Tonim Servillem nebo Tady to musí být, v americké produkci se Seanem Pennem.
Nejvíc ho ovšem proslavila okouzlující Velká nádhera z roku 2013 ověnčená Oscarem, Zlatým glóbem i dalšími cenami. Kromě jiného ji lze považovat za pokus o formulaci esence "věčného města" Říma a vyprávění o lidech oscilujících mezi prázdnotou a nádherou, vznešeným a přízemním.
V novince si Sorrentino dává záležet na tom, aby i rodnou Neapol nasnímal velkolepě. Svědčí o tom už úvodní záběry svahu plného světel z mořské zátoky. Chudé čtvrti zmítané organizovaným zločinem zůstávají stranou.
Stylisticky luxusně vyvedený film ovšem příliš upomíná na některé záběry právě z Velké nádhery. Jde například o rozpadlé, kdysi honosné paláce nebo umělecké a duchovní události v nich se odehrávající.
Sorrentino v Boží ruce přivádí na plátno další vnadné ženy, na něž obdivně zírají muži všeho věku. Třeba tetu Patrizii, kterou hraje Luisa Ranieriová. Režisér dokonce zopakuje i iniciační sexuální historku známou už z jeho knihy Všichni mají pravdu, taktéž zasazené do Neapole.
Sebestředný film
Film o formativních momentech dospívání je plný vyhrocených kontradikcí. Mládí a stáří. Sex a smrt. Tragédie a vášeň. Věci nadpřirozené a přízemní. A právě tady začínají problémy s vyzněním snímku.
V protikladech, na kterých se podle nejobvyklejších stereotypů má zakládat opravdová poezie, působí Boží ruka nakonec jako trochu sebestředné dílo o "zrození velkého režiséra". Staví na piedestal autora, člověka formovaného fatálními tragédiemi, prsatými krasavicemi a zrozením kritického ducha z diváckého úžasu i tepajícího života mládí.
Filippa Scottiho režíruje Sorrentino jako člověka s úžasem pootevřenými ústy a očima hltajícíma sváry rodiny i nádhery života.
Pro srovnání je dobré si vzpomenout, jak své dětství a zrání včlenil do celku rodiny a dobového dění například režisér Alfonso Cuarón ve filmu Roma. Boží ruka se bere mnohem vážněji než jízliví členové Fabiettovy familie, hledající nadhled vůči sobě i své rodině.
Sorrentinův hrdina se všude pohybuje s walkmanem. I když vezmeme v potaz režisérovu vášeň pro hudbu všech žánrů, vyznívá to trochu jako fetiš k 80. letům. Soundtrack se tentokrát nedá srovnat s Velkou nádherou, Následky lásky nebo autorovým dalším snímkem Božský.
Boží ruka vypráví lineární příběh o dospívání, některé prvky do něj ale zasazuje velmi volně. Sorrentino vše sytí lokálními detaily. Klade důraz i na momenty, které jsou z hlediska celku podružné. Pravidelně se vrací k několika základním tematickým okruhům, především sexu, fotbalu, rodině a filmu, jeho okouzlení však těká.
Poživačná neapolská popová star Tony Pagoda, hrdina Sorrentinovy knihy Všichni mají pravdu, tvrdí, že "existence jsou jen pokusy, ponejvíc učiněny jen tak nazdařbůh". Trocha téhle sebeironické, skeptické energie by Boží ruce neškodila.
Takhle film zůstává jen řemeslně nadmíru zkušeně provedenou podívanou, působivou velebně pomalými pohyby kamery. Funguje jako pocta Neapoli i Sorrentinův obraz sebe sama - a zároveň jako znamení o jeho ustrnutí.
Boží ruka
Režie: Paolo Sorrentino
Film je k vidění na Netflixu.
