Česká kina od čtvrtka promítají film 65, který kombinuje sci-fi s thrillerem o přežití. Odehrává se v prehistorii a sám se podobá reliktu dějin: není součástí žádné franšízy. Originálním hollywoodským příběhům bohužel dělá zlou reklamu.
Scenáristé a režiséři Scott Beck s Bryanem Woodsem před pěti lety napsali horor Tiché místo. Ten byl jedním z dokladů dobré kondice žánru, v němž lze celý film postavit na jednom dobrém nápadu a šikovně z něj těžit. Tiché místo mohlo celkem hrdě stát v opozici vůči nekonečným hollywoodským sériím a spolu s tituly jako Uteč od Jordana Peela volalo do světa, že prostor pro původní látku stále existuje.
Sci-fi 65 se také pokouší překvapit premisou. Adam Driver v roli pilota Millse, stejně jako jeho žena a nemocná náctiletá dcera, jsou mimozemšťané a žijí v době, kdy na planetě Zemi vládnou tyranosaurus s dalšími dinosaury. Když tudíž Driver vezme zakázku na dlouhý kosmický let a během něj se cosi pokazí, nouzové přistání zavede jeho loď právě na konec druhohor, do posledních okamžiků nadvlády tehdejších pozemských ještěrů.
Mills okamžitě pozná nehostinnou povahu místních bažin a fauny, která je okupuje. A když z kryokomory zachrání další přeživší, dívku jménem Koa, mají jen pár desítek hodin na záchranu. Ač se to zprvu zdá nemožné, hrozí jim mnohem fatálnější nebezpečí než místní zubatá zvířena a další nástrahy přírody.
Pak už jen hrdinové běží lesem a tu a tam se střetnou s celkem přesvědčivě vypadajícími pravěkými plazy. Vedle bojů o život snímek těží z toho, že Mills trpí výčitkami: doma nechal ženu s dcerou, jež čelí vážné nemoci. Koa, se kterou nesdílí společný jazyk, se stává náhradou za chybějícího potomka.
Je to motiv jako z toho nejbéčkovějšího filmu a přesně tak sci-fi 65 působí. Jako velmi nedodělaný hybrid, který mohl být zábavnou akční melou, ale na to se bere přehnaně vážně. Publiku se snaží vsugerovat, že jde o silné drama. Potenciálně dobrý, byť zprvu nijak originální nápad s přistáním zástupců vyspělé civilizace v pravěku brzy okoření další motiv založený na tom, kdy přesně hrdinové na Zemi doputovali.
Místo třaskavé směsi Jurského parku a katastrofického filmu však Scott Beck a Bryan Woods tentokrát natočili jen unylé, extrémně závažně a osudově vystavěné béčko, které sice nemá béčkový rozpočet a stojí na několika celkem zdařilých akčních momentech, ale jinak bohužel postrádá brakový tah na branku. Místo toho se vrší pochyby, z čeho chtějí tvůrci stavět dramatickou linku. Neboť jestli něco zůstává věrné béčkové produkci, tak je to nulové vykreslení postav a jejich motivací.
Mills se na misi vydal kvůli penězům, které by jeho dceři zajistily léčbu. To víme z asi dvouvěté výměny v úvodu, pak už jen sledujeme důsledky rozhodnutí, jež občas ředí pouť obou přeživších vesmírných cestujících za záchranou. Je to dost málo na to, aby se divák nějak víc emočně angažoval v jejich pocitech.
Celá zápletka se snaží překvapit a ohromit, přitom působí spíš legračně. V době dávno před příchodem lidstva žili tvorové úplně stejní jako lidé a přistáli na Zemi v době dinosaurů? To je hezké, ale co je to za svět, jaké je jeho uspořádání, na kolika planetách tato civilizace existuje? Jakou misi Mills měl? Koho a kam vezl?
Tvůrce to nezajímá. A tak se celý snímek smršťuje na pobíhání dvou hrdinů jeskyněmi a džunglí. Místy celkem efektivně vystavěné scény umí docela pracovat s prostorem, se světlem a tmou, je tu pár efektních "lekaček" a s přibývající stopáží stále více střelby, výbuchů i násilí. Ale navzdory příjemné délce 93 minut jde o film, který se stihne omrzet. A byť obsahuje spoustu dýmu i zápachu z bažin, tak jediné, čím po celou dobu páchne, je intenzivní pocit promarněné příležitosti.
Tiché místo bylo vedle hororu také rodinným dramatem, 65 je bohužel vystavěné tak, že nejemotivnější věcí na plátně se stává úmrtí mláděte. A pokud vás scéna, v níž predátoři cupují malého dinosaura, dojme víc než smutnění hrdiny po ztracené dceři, tak se něco dost zásadně nepovedlo.
Film
65
Scénář a režie: Scott Beck a Bryan Woods
Falcon, česká premiéra 16. března.
