Dobrodružně-romantický román Tři mušketýři od Alexandra Dumase patřil v době vydání, tedy roku 1844, k nejpopulárnějšímu čtivu a jako každý správný bestseller se dočkal spousty filmových zpracování. Obecně nejoblíbenější je adaptace Richarda Lestera z roku 1973 s Michaelem Yorkem v roli D’Artagnana, Richardem Chamberlainem hrajícím Aramise, Chartonem Hestonem coby kardinálem Richelieum či Raquel Welchovou, která ztělesnila komornou Constance. Britský režisér vnesl do nákladné koprodukce komediální nadhled a navzdory zjevně ironickému přístupu k předloze natočil lehkonohý, ve správných chvílích ale patřičně dobrodružný příběh o síle přátelství.
Vzniklo ještě mnoho dalších verzí, kromě těch nejznámějších třeba ukrajinsko-ruský muzikál z roku 2004, kde v čele stála trojice mušketýrek a jediným mužem nezdolné party šermířů byl Volodymyr Zelenskyj coby D’Artagnan. Jen málokdy se ale látky chopili sami Francouzi. Po známé dvoudílné adaptaci z roku 1961 s herci Gérardem Barraym a Mylène Demongeot nyní po dlouhých dekádách přišla opulentní náprava.
Nový dvoudílný film, jehož první část nazvanou Tři mušketýři: D’Artagnan od uplynulého čtvrtka promítají česká kina, patří s rozpočtem okolo 64 milionů eur, v přepočtu 1,5 miliardy korun, k nejdražším francouzským snímkům všech dob. A byť úvodní scéna nočního únosu může nechat diváky na pochybách, zda nepůjde o přehnaně ambiciózní, rádoby drsnou podívanou, režisér Martin Bourboulon trefil tón správně. Plusem je nakonec i samotný fakt, že ne všechny scenerie působí dokonale a vypulírovaně, naopak obraz nabízí špinavou dobovou patinu.
Hvězdně obsazený projekt přesně míchá uhrančivě, moderně nasnímané akční scény s romancí i důvtipnými slovními výměnami. Jen občas, zato s patřičnou váhou, nechává zaznít dobové politikaření, aby pak dal zase přednost eskapádám hrdinů.
Třiatřicetiletý François Civil hraje D’Artagnana jako lehkovážného mladíka se srdcem na správném místě. Dovede být vmžiku odzbrojující, už jeho první seznámení s městem, kam právě dorazil, má podobu živelné situační scény. Postupně stihne urazit Athose, Portose i Aramise, načež se ze soků během chvilky stanou přátelé.
To všechno jsou známé, v předešlých adaptacích opakovaně viděné okamžiky. Jakmile však místo trojice šermířských soubojů mladíka se třemi mušketýry dojde k hromadné bitvě této čtveřice s kolem projíždějící gardou vojáků, hned je vidět, nakolik bude novinka jiná.
Souboj uprostřed lesa je snímaný kontaktně, kamera Nicolase Bolduca se lepí na těla hrdinů a publikum vtahuje do šarvátky jako jednoho z účastníků. Při vší té fyzičnosti však souboj zůstává přehledný, a hlavně neustále nechává prostor pro nadhled, s nímž hrdinové čelí smrti. Zároveň scenáristé Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière myslí na to, že vyprávějí v jádru dosti temný a násilný příběh s tragickým podtónem, že zachycují zlomovou dobu první půle 17. století, kdy se leccos mění.
Když Athos čelí obžalobě, neboť ho ráno nalezli v posteli vedle mrtvé ženy, neodmítá vinu - přestože mu hrozí smrt. Na otázku, zda ji zabil, odvětí, že neví. Ve tváři nejtajemnějšího z Dumasových mušketýrů se zračí hrdost i nevyzpytatelné rysy, které mu propůjčil Vincent Cassel. A podobně si štáb dává načas, aby se věnoval charakteristice všech protagonistů.
Ačkoli jde jen o první část dvoudílného příběhu, tvůrci stíhají rozehrát thriller, v němž bezstarostné dobrodružství a smysl pro čest přeci jen narážejí na atmosféru nejisté doby, kdy francouzské království nečelí jen hrozbě britské invaze, ale samo je rozdělené náboženskými válkami. Oproti mnoha dřívějším "rodinným" verzím tentokrát historie nemá jen úlohu doplňku k soubojům na kordy.
Naopak režisér Bourboulon umí v patřičný moment vynechat klíčovou bitvu a raději pozorovat Athose čekajícího v samotě sklepní kobky na výsledek mise, jež může rozhodnout o jeho osudu. Ostatně sám Dumas údajně ze všeho nejméně rád psal právě scény soubojů.
Nákladný film přiměl mnohé slavné herce navléknout dobový kostým či se nechat pokrýt vlasem a vousem.
Devětatřicetiletý Louis Garrel dal ten správný mladický šarm, ale také záhadnost králi Ludvíkovi XIII. Eva Greenová sice až v chystané druhé části dostane prostor na to, aby své ďábelské Milady de Winter vdechla bohatější vnitřní rozměr, už teď se jí ale daří být dostatečně tajuplnou postavou, která nehraje podle společensky udávaných not.
Jedinou větší chybou nejnovějšího zpracování Tří mušketýrů tak je, že končí uprostřed dění - doslova v tom nejnapínavějším. Jinak jde o jedinečnou adaptaci, ze které se v těch správných momentech točí hlava. Ať už jde o bitvy zaznamenané v jediném záběru, či živelný maškarní rej.
Není to jen historií ovoněná dobrodružná vyprávěnka natočená kdesi ve studiových kulisách. Tenhle film voní - ale mnohem častěji též zapáchá - skutečnou Paříží.
Film
Tři mušketýři: D’Artagnan
Režie: Martin Bourboulon
Bioscop, česká premiéra 6. dubna.
