Preview - Iron Mana právem považujeme za první vlaštovku současné manufaktury studia Marvel. Poněkud méně přesně je označován i za její mustr.
Čím však bylo první dobrodružství Tonyho Starka především? Filmařsky rutinním blockbusterem s ne moc schopným režisérem Jonem Favreauem v čele, jehož úspěch stál na neokoukanosti a charismatickém protagonistovi v podání znovuobjeveného Roberta Downeyho Jr. Již sequel ukázal, že tudy cesta nevede, a další marvelovská díla sází na mnohem znatelnější „poctivost", aby i při své celkové schematičnosti nepřestávala bavit.
Snímky Iron Man jedna a dva tedy byly spíš úspěšnými betaverzemi plánů studia, ne něčím, co by mohlo a mělo být následováno. Proto i třetí díl slibuje změny. Především se Stark zbavil zátěže znatelnější než jeho kovový oblek, nudného dělňase Favreauea, a po vzoru Thora, Captaina Ameriky a Avengers dosadil do čela zajímavého a na poli filmové režie ne zrovna zkušeného tvůrce - Shana Blacka.
Jeho angažmá se přesto na první pohled jeví jako výhra v loterii. Pokud se Iron Man v něčem změnit nepotřebuje, tak v scenáristických přihrávkách Downeymu, jehož charisma je nesrovnatelné se zbytkem aktuálního supertýmu a díky němuž nelze ani jeden díl označit za podprůměrný.
Black coby scenárista kultovního Posledního skauta s Brucem Willisem, buddy kriminálky Smrtonosná zbraň a nedoceněné sebereflektivní hříčky Arnolda Schwarzeneggera Poslední akční hrdina rozhodně zvládá tvořit působivé hlášky i situace, v nichž mohou zaznít. Čímž už se vracíme k tomu, co by změnu sneslo.
Režijně zatím Black nabídl jen osm let staré Kiss Kiss Bang Bang, svého předchůdce ale čistě teoreticky nemůže netrumfnout.
Trochu Nolana do každé domácnosti
Takže zatím vše v pořádku? Maličko zadrhává jen trailery nastolená potemnělá atmosféra. Christophera Nolana máme všichni rádi, jeho temná vize komiksového světa ale udělala poměrně humbuk a producenti mají najednou pocit, že každý komiksový hrdina musí čelit temným zákoutím své duše, jinak s ním nemá cenu ztrácet čas. I Tony má nyní prostřednictvím zákeřného Mandarina (Ben Kingsley) především bojovat za svůj osobní život na úrovni jak fyzické, tak i duševní. Podobný směr nabírala už dvojka Iron Mana, nakonec ale ucukla.
Jistě není špatná představa komiksového filmu, který jde do hloubky. Dokonce ani není nemožné představit si takto pojatého Iron Mana - komiks se ostatně leckdy docela seriózně zabývá hrdinovým vážným alkoholismem, který byl na plátně zbaběle nahrazen závislostí na jakési abstraktní látce související s vestavěným reaktorem. I tato záměna ovšem dokazuje, že Marvel nám skutečnou hloubku nikdy nedodá. Jeho cílem je bavit velmi čitelnými blockbustery, ne klást složité otázky. Na tom není nic špatného, dokud si to my i tvůrci uvědomujeme a zařizujeme se podle toho.
Pokus o povrchní psychologii může dost dobře skončit nepříjemným nezdarem. I proto se fanoušci od prvních ukázek poměrně hlasitě dožadovali ujištění, že hrdina neztratí nic ze svého humoru a celková atmosféra snímku zůstane odlehčená. To jim bylo i přislíbeno, ačkoliv rozhodně máme očekávat posun. Black podle vlastních slov pátral po způsobu, jakým nebyl příběh vyprávěn ani v jednom dílu. Přesto chce zachovat ducha série. Spadne tedy Tony Stark na dno, aniž by ztratil pověstně cynický smysl pro humor? Proč ne - ale doufejme, že si tvůrci ten nesmyslný rozpor uvědomují.
Co vlastně chceme od Iron Mana?
Vzhledem k nemastné režii a nezajímavému ději předchozích dílů jsme vlastně Iron Mana viděli v nabitější akci jen během hostování v Avengers. Když se například schylovalo k pořádné bitce ve dvojce, vytáhl najednou doslova z rukávu smrtící paprsek (který může být příhodně použit jen jednou za film), takže akce skončila dřív, než vůbec začala. Obměna v čele štábu a 200 milionů dolarů rozpočtu naznačují, že bychom se tentokrát mohli dočkat i nápaditější konfrontace.
Nakonec se však nabízí vtíravá otázka, nakolik o něco takového diváci vlastně stojí. Iron Man se pohybuje na hranici protichůdných směrů uvažování. Na jednu stranu mnoho prvků nefungovalo, na stranu druhou nedostatky nahrazoval maximální prostor pro chytlavé herecké exhibice Roberta Downeyho Jr., což se stalo trademarkem série. Ve dvojce je ředily vnucené odkazy na Avengers, možná i proto byla přijata vlažněji.
Jistě by bylo pěkné mít příběh stojící i na něčem jiném než na hláškách. Jistě by bylo na místě nabídnout víc než jednu hereckou kreaci. Na druhou stranu si Iron Man získal řadu příznivců tak, jak byl. Se všemi chybami a nedostatky. Napravením možná bude ukrojena i trocha funkčních, nebo přinejmenším populárních prvků.
Nyní se tedy před námi mísí hned tři tendence. Zachování úplně nejjednoduššího a nejméně dokonalého mustru předchozích dvou dílů, moderní nolanovské budování hloubky a režisér s potenciálem film posunout na nějakou v rámci možností novou úroveň. Pokud nebude Shane Black z těchto hromádek odměřovat velmi pečlivě, může to dopadnout průšvihem.
Nebuďme ale pesimisty a naopak se přesvědčujme, že nás dost možná čeká nejlepší díl série. Pravdu se dozvíme v českých kinech od 2. května.
