Driver se po teroristických útocích z 11. září 2001 přihlásil do americké námořní pěchoty. Strávil v ní dva roky, kvůli zranění však odešel krátce předtím, než měl s jednotkou zamířit do Iráku. Doteď si udržuje kondici a ve více filmech vystupoval svlečený do půl těla.
Na dotaz, jestli ho nevyděsila proměna, kterou teď musel podstoupit kvůli filmu The White Noise, se herec v Benátkách jen zasmál. "Jsem naprosto smířený s tím, že jednou budu vypadat takhle," odvětil. Kvůli roli musel přibrat. "Pro případ, že by se to nedařilo, jsme měli připraveného dvojníka s větším břichem. Dvojníka jsme nakonec nepotřebovali. Břicho je moje," shrnul lakonicky. Nejvíc se mu líbilo, že má hrát vystresovaného muže, jenž se však snaží stres nedávat najevo.
Film natočil newyorský režisér Noah Baumbach pro videotéku Netflix dle stejnojmenné předlohy spisovatele Dona DeLilla. Driver ztvárnil protagonistu, stárnoucího univerzitního profesora a odborníka na nacismus, jenž se sice zaobírá Adolfem Hitlerem a jeho dobou, avšak neumí německy a jako by plně nedoceňoval tragické důsledky nacismu. Na americkém Středozápadě se v 80. letech minulého století potýká s každodenními problémy, zatímco uvažuje nad láskou, smrtí a štěstím.
Jeho manželku Babette, jež onemocní a vybuduje si závislost na záhadné droze, hraje Greta Gerwigová. Společně ve snímku vychovávají několik zvídavých dětí.
Příběh kriticky pohlíží na postmoderní západní společnost, ze které se dle tvůrců vytrácejí skutečné prožitky. Pracuje také s motivem strachu, kdy katastrofa se zničujícím dopadem na životní prostředí naruší zažitou rutinu, vyžene člověka z domova a ve světle hrozící smrti mu poskytne možnost přehodnotit vše, co si dosud myslel.
Snímek ukazuje, jak lidé reagují na nebezpečí, od těch existenčních po drobné krize. "The White Noise vypráví o životě a smrti. V zásadě ukazuje, že je to jedna a ta samá věc," shrnuje režisér Baumbach, který už s Driverem spolupracoval před třemi roky na snímku Manželská historie. Ten později získal šest nominací na Oscara. "Snažil jsem se ukázat, jaké si vymýšlíme rituály nebo taktiky, abychom oddálili nebezpečí či smrt. A že občas nastane okamžik, kdy všechno tohle selže a prostě nevíme, jak se zachovat," doplňuje filmař.
Satirickou předlohu Dona DeLilla znovu četl v době pandemie. "Nechtělo se mi věřit, jak působí aktuálně," říká o románu z roku 1985, který obdržel Národní knižní cenu.
Podobný názor zastává herečka Gerwigová, jež s režisérem Baumbachem vychovává dítě. "Když ji otevřel, také jsem tu knihu začala číst. Každou chvíli narazíte na pasáž, kterou chcete někomu přečíst nahlas, jak je dobrá. Bylo to hodně emocionální a intelektuálně náročné čtení," shrnuje pro agenturu AP.
The White Noise uvádí diváky do chvílemi surreálné verze amerického maloměsta se záměrně přepálenými barvami. V jedné chvíli lidé jako ve snu tančí v uličkách se zbožím v obřím supermarketu, jinde kamera zabírá ateistické německé jeptišky, líčí agentura AP. Další scéna znázorňuje univerzitní disputaci srovnávající Adolfa Hitlera s Elvisem Presleym. "DeLillova kniha je stejně tak satirou na popkulturu jako na akademický svět. Je to příběh americké kultury a toho, jaké je být americkou kulturou obklopený," objasňuje režisér.
Dále ve snímku účinkují Don Cheadle a Jodie Turner-Smithová, kteří hrají Driverovy univerzitní kolegy. Baumbach natáčel na klasický pětatřicetimilimetrový film v americkém Ohiu, hudbu složil Danny Elfman. Skladbu New Body Rhumba přímo pro tento snímek nahrála kapela LCD Soundsystem, je to její první song po pětileté pauze.
The White Noise se stal jedním ze čtyř titulů, které na benátský festival přivezla videotéka Netflix. Svým předplatitelům jej zpřístupní 30. prosince.
Britský deník Guardian po středeční světové premiéře udělil filmu pět z pěti hvězdiček. Vyznačuje se úžasnou stylizací, míní kritik Peter Bradshaw. "Je to s vážnou tváří natočená komedie o tom, jak prožíváme katastrofy, meditace na téma blahobytu západní společnosti a zároveň toho, jakou v nás vyvolává nespokojenost, úzkost či intelektuální přesycenost," píše recenzent, podle kterého snímek zpracovává i přehlcení člověka informacemi a možnými interpretacemi, kdy fakta jednoznačně podporují jednu tezi, avšak zároveň existují zcela legitimní fakta směřující k opačnému výkladu. "Jsme křehké bytosti žijící ve světě nepřátelských faktů," říká v jednu chvíli protagonista filmu.
Časopis Variety chválí výkon Adama Drivera, který hraje na jednu stranu ve svém oboru oceňovanou intelektuální špičku, zároveň však muže, který se doma těší výrazně menšímu respektu než ve škole. "Pojal ho jako typického muže z konce 20. století, jenž se považuje za bojovníka za svobodu a pravdu, ale ve skutečnosti především užívá nejrůznějších privilegií a doma ho ze všeho nejvíc zajímá, co mu uvaří manželka," shrnuje Variety.
Tento magazín je v hodnocení snímku střízlivější. The White Noise se sice zabývá vážnými tématy, ne vždy však přiměje diváka, aby je s postavami naplno prožil, shrnuje kritik.
Ještě jiný časopis Hollywood Reporter vyzdvihuje, že The White Noise pojmenovává zásadní téma doby, "Američany snažící se přebít vědomí vlastní smrtelnosti konzumerismem". Dle kritika tohoto listu se však The White Noise přes slibný rozjezd rozbíhá do příliš mnoha směrů a ke konci nedokáže diváka dostatečně emocionálně zaujmout.
Román Dona DeLilla roku 1997 vydalo nakladatelství Votobia pod názvem Bílý šum. "Je to zásadní román, ale vydala to kdysi Votobia a ten překlad je v podstatě nečitelný," upozornil v časopisu Host anglista Ladislav Nagy.
