Začíná být normální nebýt v pohodě a mluvit o tom. Duševní zdraví je stále častějším námětem diskusí a hledání psychologické nebo psychiatrické pomoci bude brzy asi stejně samozřejmé jako návštěva doktora kvůli vyhřezlé ploténce. Trend reflektují i televizní příběhy, v nichž se neléčí otevřené zlomeniny a střelná zranění, ale rány na duši.
Rodina Sopránů před více než 20 lety ukázala, že i mafiáni chodí ke "cvokařům". Od té doby vznikly seriály Kurz sebeovládání, Terapeutka, Cvokař od vedle, Pacient, výborné dokumentární Couples Therapy nebo několik verzí původně izraelského BeTipul včetně české Terapie s Karlem Rodenem. Kromě toho, že postihují dilemata povědomá většině diváků, nebyly drahé. Posadit pár lidí do místnosti stojí méně než postavit celé nemocniční oddělení.
Bez terapeuta by se neobešel ani hrdina seriálu Ted Lasso, který už vyhrál televizní cenu Emmy i Zlatý glóbus. Než videotéka Apple TV+ v březnu uvede třetí řadu, čekání si lze zkrátit desetidílnou novinkou Terapie pravdou od stejných tvůrců. Také v tomto případě publikum čeká nikoliv pobíhání po chodbách špitálu, ale postupné rozkrývání mentálních vzorců.
Autorům Billu Lawrencovi a Brettovi Goldsteinovi, kteří se podíleli na Lassovi, při psaní sekundoval ještě americký herec Jason Segel, známý z přisprostlých komedií Kopačky nebo Kámoš k pohledání. Segelovi navíc připadla hlavní role Jimmyho, pracovníka centra kognitivně behaviorální terapie v kalifornském městě Pasadena.
Klienti od něj očekávají vyrovnanost, pozorné naslouchání a rozumné rady. Jimmy nezvládá ani jedno. Hlavně kvůli pocuchaným nervům nedokáže pořádně fungovat. Stále zpracovává bolest ze ztráty manželky, která zemřela při autonehodě, a nevolí nejzdravější vyrovnávací mechanismy. Když ho vidíme poprvé, uprostřed noci sedí u bazénu a ve společnosti dvou prostitutek rozpouští žal v drogách, alkoholu a sebelítosti.
Večírek probudí starostlivou sousedku Liz. Po smrti jeho manželky pomáhá Jimmymu vychovávat dospívající dceru Alice. Apatická teenagerka si též neví rady s emocemi, většinu jich v sobě dusí. Uvítala by více pozornosti a podpory od táty. Ten má ale co dělat, aby ráno vstal z postele a navzdory těžké kocovině vyrazil do centra. Na dlouhé empatické povídání mu chybí trpělivost. Raději by ležel ve vaně a koukal na film Sám doma.
Jako terapeut je Jimmy stejně nemožný, i díky pohádkově shovívavému okolí se ale nepřestává snažit. Zatímco zkouší trávit víc času s dcerou, v práci uplatňuje nekonvenční metody. "Najdeme vám někoho, koho zmlátíte," oznamuje například s úsměvem válečnému veteránovi, který nedokáže ovládat svůj vztek. Muže se sociální fobií zase hrdina bere do kavárny plné lidí.
Nestandardně důvěrně se chová i vůči ženě, jež na jeho radu opustila násilnického manžela. Protagonista zkrátka nerespektuje hranice, na nichž by vztah terapeuta a pacienta měl být založen.
Vděčnou premisu s nemalým komediálním potenciálem bohužel víceméně vyčerpají první dvě epizody. V osmi zbývajících autoři jen nenápaditě rozšiřují záběr o další a další postavy, vesměs podobně labilní jako Jimmy.
Jeho šéfa a mentora Paula hraje Harrison Ford. Osmdesátiletému představiteli Indiany Jonese nebo Hana Sola náleží menší role, než naznačuje plakát. Především ale nemá co hrát. Scénář mu v zásadě jen předepisuje tvářit se unaveně, což během natáčení možná skutečně byl, a sem tam utrousit sardonickou poznámku. Rozhodně nevypadá jako někdo, komu by se člověk chtěl svěřovat s intimními záležitostmi. Právě to však kupodivu dělá Alice, pro kterou je z nějakého důvodu snazší mluvit s nevraživým seniorem než s vlastním otcem.
Ústřední hereckou sestavu uzavírá Jessica Williams jako Paulova a Jimmyho kolegyně Gabby, rovněž zdatnější v udílení rad druhým než řešení vlastních problémů.
Gros odpočinkového vyprávění tvoří rychlé, občas i vtipné slovní výměny mezi trojicí léčitelů, kteří by sami potřebovali odbornou pomoc.
Terapeutické sezení připomíná také strnulá dramaturgie. Postavy zaseklé ve vlastních hlavách povětšinou sedí v pokoji či parku a přenášejí své trápení na druhé. Ať už k tomu byly vyzvány, nebo ne. Nemají jasně definované cíle, čas je netlačí. Každý pocit mohou bez spěchu a napětí rozebrat. Dějový a charakterový vývoj je zanedbatelný. Stejně jako v klasických sitcomech se akorát ad nauseam opakuje pár prostředí a situací. Jako by tvůrci postavám ani nechtěli dopřát posun, protože by tím přišli o hlavní zdroj humoru.
Při terapii pochopitelně také nedochází ke změnám ze dne na den a Jimmyho sebestřednost můžeme brát jako pointu. Přesto je frustrující více než pět hodin sledovat, jak někdo opakuje tytéž chyby a nedokáže mluvit o ničem jiném než svých pocitech. Zvlášť když zacyklenost nekompenzuje důmyslný scénář, režijní invence nebo nadstandardní herecké nasazení.
Od běžných sitcomů se Terapie pravdou liší temnějšími tématy. V podstatě žádná postava nepůsobí stabilně či šťastně. Všichni jsou zranění, plácají se ve vztazích a na okolí hledí sarkasticky, až zahořkle. Jako kdyby byli vymodelováni z jednoho materiálu. Současně však musí naplňovat požadavek nenáročné zábavy a zůstávat jednoduchými, lecčím protivnými typy. Smrtelně vážné hovory o zármutku proto sousedí s manickým šňupáním kokainu, fyzickým napadáním nebo legračními pády z kola.
Seriál nedokáže najít rovnováhu mezi psychologickým dramatem a lehkonohou komedií. Stejně bezradní jsou herci, jimž připadl nevděčný úkol dodat postavám přes všechno pitvoření a absurdní zvraty či zkraty základní uvěřitelnost. Nejméně se to daří Jasonu Segelovi, kterému šla přehnaná gesta vždy lépe než jemné emoce.
Harrison Ford se při svém charismatu moc snažit nemusí. Stačí, aby občas něco zamručel. Dějově podvyživený seriál nakonec až příliš sází na popularitu slavného herce a psychoterapie. Obojího ale nabízí pomálu a celek působí nedodělaně. Od postav a vtipů přes díry v logice a zvláštní střihy až po příliš školometskou výzvu, abychom vzájemně tolerovali své nedostatky a podporovali se na cestě za uzdravením.
Seriál
Terapie pravdou
Tvůrci: Bill Lawrence, Brett Goldstein a Jason Segel
Seriál je k vidění na Apple TV+.
