Snímek režiséra Viktora Polesného nazvaný Past zaznamenává období, které následuje po nezdařené emigraci na Západ. Jiřina Štěpničková přijme pozvání režiséra Františka Čápa a rozhodne se za pomoci převaděče překročit hranice Československa. To se jí ale stane osudným. Na Štěpničkovou a pár dalších uprchlíků je na přechodu připravena vyzbrojená StB.
Osmatřicetiletá herečka, kterou ve snímku ztvárnila Zuzana Stivínová, je podrobena intenzivním výslechům a dotlačena ke spolupráci na dopředu připraveném procesu. Štěpničková si ve snímku poměrně rychle uvědomí, že zvací dopis do Vídně napsali sami agenti a pak jen čekali, až sklapne past.
Při výsleších, které vede hlavní vyšetřovatel Bohumil Doubek ztvárněný Igorem Orozovičem, čelí Štěpničková nařčení ze zosnování spiknutí proti politické garnituře. Trpí úzkostmi a hysterickými záchvaty breku ze ztráty kariéry i jediného syna. Strach hraje svoji roli, ale nezlomí její pevný charakter.
"Jiřina Štěpničková byla charakter. Cením si jejích postojů. Samozřejmě si člověk představuje, co by sám dělal. Měla jsem ještě možnost o tom mluvit s Vlastou Chramostovou a věřte mi, že radši tu dobu jenom hraji," říká Stivínová.
Štěpničková se stala obětí Generální prevence
Z dialogů vyšetřovatelů je jasné, že si komunisté Štěpničkovou vybrali pro akci Generální prevence. Podobný osud potkal řadu dalších osobností, jako byl politik Rudolf Slánský, právnička Milada Horáková a generál Heliodor Píka, které pohlaváři využili jako odstrašující příklady pro potenciální emigranty a narušitele státu.
Hvězda československého filmu je odsouzená k patnácti letům vězení, k čemuž jí dopomůže i zrada kolegů z divadla, kteří ve formě petice požadovali pro Jiřinu Štěpničkovou ten nejvyšší trest.
"Ta doba procesů byla strašná. Řádil prokurátor Urválek, řádili komunisté a lidé žili v permanentním strachu, který nám sem přivezli soudruzi ze Sovětského svazu. Byl bych nerad, kdyby se něco z toho vrátilo," říká režisér Viktor Polesný, který se při natáčení řídil předlohou Šárky Maixnerové, autorky knihy s názvem Štěpničková, herečka v pasti.
V 60. letech dostala Štěpničková prezidentskou milost, a pobyt ve věznici si tak zkrátila o sedm let. Křivdu jí už ale nikdo nenapravil. Postupně se začleňuje do společnosti, v divadle a filmu však hraje jen "drobné štěky".
"Její návrat k filmu bylo pro mě po herecké stránce těžké ztvárnit, protože jsem musela hrát herečku, která je jistě výborná, ale po dlouhé nucené pauze hraje 'jinak'. Ne špatně, ale jakoby zastarale, prostě tam byla veliká propast," poznamenává Zuzana Stivínová.
Co ve filmu chybí
Jiřina Štěpničková si v Národním divadle poprvé zahrála v sedmnácti letech. Psalo se období první republiky a mladá herečka rostla do krásy i významnějších divadelních a filmových rolí. Diváky uhranula hlavně ve Vávrově Maryše a Čápově Babičce, kde si zahrála roli Viktorky.
Během okupace měla Štěpničková, stejně jako Lída Baarová či Adina Mandlová možnost spolupracovat s nacisty a získat role v německé kinematografii. Angažmá si ale nepřála a alibi si zajistila operací zdravé nohy. Po válce žila pár let v Londýně, kde se narodil její syn a budoucí herec Jiří Štěpnička.
"Má matka byla těžko pochopitelná. Byla to velmi svérázná žena a to mé dětství s ní před i po kriminále bylo velmi komplikované a nedá se nijak popsat," vzpomíná dnes dvaasedmdesátiletý Štěpnička na charakter herečky osudových rolí.
Po návratu do Československa herečka podepsala kulturní výzvu na podporu nově vznikající Národní fronty, z ideálů na lepší budoucnost ale brzy procitla, když jí komunisté začali vyhrožovat. Že agenti zašli tak daleko a zosnovali dopis i doprovod na hranice, se Štěpničková dozvěděla až v 60. letech.
"Když se po vězení vrátila k divadlu, stávaly se i takové věci, že ji žádali o podpis lidé, kteří ji při útěku zatýkali na hranicích. I takový byl můj život s mámou," uzavírá Jiří Štěpnička.
Polesného film Past, který příběh zpracovává vlastní formou, uvedla Česká televize v neděli 16. února.
