Vítězný film z Jihlavy: Když život na člověka navalí tíhu, kterou setřást trvá roky

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
4. 11. 2019 18:15
Nejlepší český snímek Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava hned po vítězství zamířil do běžné kinodistribuce. Křehký portrét argentinského klavírního virtuosa Martína Perína a jeho boje s psychickou chorobou nazvaný Sólo je intuitivním ponorem do světa jemných filmových gest.
Martín Períno poslední čtyři roky svého života strávil v ústavu pro duševně choré v Buenos Aires.
Martín Períno poslední čtyři roky svého života strávil v ústavu pro duševně choré v Buenos Aires. | Foto: MFDF Ji.hlava

Ty lehce obtloustlé prsty neumí zůstat v klidu. I když kamera zachycuje protagonistu při kouření cigarety, díky detailnímu, trpělivému pozorování jako by neustále odhalovala, že ruka klavíristy Martína Perína touží v každé vteřině po přítomnosti piana. A když zrovna nástroj není "po ruce", prsty bubnují do čehokoli, co je zrovna poblíž.

Snímek ze Sóla.
Snímek ze Sóla. | Foto: MFDF Ji.hlava

Sólo však není žádným portrétem virtuosa či oslavou hudebního talentu. Dotýká se mnohem bolestivějších témat. Původem francouzský, v Česku usazený producent a režisér Artemio Benki se po dobu pěti let vracel do největší jihoamerické psychiatrické léčebny v Buenos Aires, kde se čtyři roky ukrýval před světem jeho protagonista Períno.

Talentovaný mladík jednoho dne zjistil, že nemůže ani chodit po ulici a pobývat mezi lidmi. A dobrovolně se nechal hospitalizovat. Ale slova diagnózy jako agorafobie či schizofrenie ve snímku padnou letmo a poměrně pozdě. Režisér Benki je především trpělivým pozorovatelem, který sice otevírá velká témata, ale tím nejméně nápadným možným způsobem.

Jen mezi řečí zazní, že mladého Perína matka kritizovala za to, jak hraje Chopina, neboť toužila po dokonalosti. Tady se snímek dotýká tak častého jevu přehnaných rodičovských ambicí. Dále pak zkoumá témata závislosti, samoty či návratu do světa běžných lidí.

Pozoruhodný je ale snímek Sólo hlavně proto, že nekomentuje, nevynáší jasné soudy, nehovoří k publiku jinak než všedními dialogy se spolupacienty či otcem. Naopak k němu promlouvá silou filmových detailů.

Právě záběry na protagonistovy prsty a tvář vytvářejí na jedné straně lyrickou mozaiku, na straně druhé až fyzický dojem, který umožňuje prožít protagonistovu existenciální krizi takřka na vlastní kůži.

Períno na jedné straně naplňuje tradiční představy o výjimečných umělcích, jimž je jejich tvorba spásou i zhoubou zároveň. Film toto téma zároveň zachycuje nevyhroceně. Jen se trpělivě dívá, kterak se Períno pokouší sehnat klavír, na němž by mohl hrát, kterak potřebuje pobývat doslova na dosah hudby. A pak mezi řádky prohodí, že matčina kritika ho už v útlém věku mátla natolik, až nebyl schopný rozlišit, co je realita. Hraje toho Chopina tak špatně, jak tvrdí ona? Či tak dobře, jak říkají ostatní?

Trailer z vítězného filmu Sólo režiséra Artemia Benkiho. | Video: MFDF Ji.hlava

Sólo mělo světovou premiéru letos v květnu na prestižním festivalu v Cannes. Tamní dramaturgové si všimli, jak intuitivně, přesto sebejistě vypráví o zásadních věcech, aniž by na sebe a svá témata jakkoli upozorňovalo.

Jen pobývá v přítomnosti muže, který v pastelově růžovém saku dovede vtáhnout publikum dřív, než začne hrát na klavír. A přitom také muže, který v tom elegantním obleku a s hřívou kudrnatých černých vlasů nejistě postává uprostřed společnosti, od níž ho dělí jakási těžko popsatelná bariéra. Taková, kterou dovede spatřit jen trpělivé, přesně zacílené oko kamery.

Sólo je snímek o vnitřních nejistotách, s nimiž se může identifikovat kdokoli. Je to univerzální výpověď o tom, že na kohokoli může žití navalit takovou tíhu, až trvá roky, než se s ní vypořádá. Pokud vůbec.

Přitom jde také o film, který téma umí odlehčit. Někdy pomůže náhoda, když uprostřed nejromantičtější, technicky brilantní pasáže pod Perínem praská stolička. Jindy diváky pečlivý výběr scén provádí úsměvnými situacemi uprostřed ústavu.

"Jako rána, která nebolí," popisuje Perínovu hudbu jeden ze studentů, kteří měli za úkol slovy popsat, co klavírista právě zahrál. Je to přiléhavý popis celého snímku, který vypráví o protikladech skutečného světa. Přitom je to snímek, který nepřetéká silou básnického gesta. Naopak se skládá z gest drobných a mimoděčných.

Je to portrét vyprávěný prsty, které o světě a svém protagonistovi pojednávají se stejnou intenzitou, když zběsile běhají po klávesách, i když jen drží cigaretu a přikládají ji k ústům.

 

Právě se děje

před 24 minutami

Moderní pětiboj by mohl na OH v Paříži trvat jen 90 minut

Na olympijských hrách v Paříži v roce 2024 by mohla soutěž v moderním pětiboji trvat pouhých 90 minut. Výkonná rada mezinárodní unie UIPM schválila návrh nového formátu tradičního olympijského sportu, jenž by měl být dynamičtější a atraktivnější pro fanoušky i televizní přenosy. V současnosti trvá závod prakticky celý den a bojuje o udržení v programu her.

Nový formát počítá s vylučovacím systémem, který pomůže výrazně zkrátit dobu soutěže. Dvacet minut je vyhrazeno na parkur, 15 minut na šerm, 10 minut na plavání a 15 na závěrečnou kombinaci přespolního běhu se střelbou. Mezi disciplínami mají být desetiminutové přestávky.

Moderní pětibojaři nový systém předloží Mezinárodnímu olympijskému výboru. Jeho výkonná rada bude 7. prosince rozhodovat o soutěžním programu OH 2024, v němž se chce moderní pětiboj udržet. UIPM také chce vedle závodů mužů a žen zařadit do programu třetí medailovou disciplínu, smíšenou štafetu.

Moderní pětiboj je jediným sportem, jenž byl vytvořen přímo pro olympijské hry. Jeho velkým propagátorem byl zakladatel moderního olympijského hnutí Pierre de Coubertin a poprvé se v něm bojovalo o cenné kovy v roce 1912 ve Stockholmu.

"Moderní pětiboj byl původně pětidenní soutěží. V Atlantě 1996 byl zhuštěn do jednoho dne a v Londýně 2012 jsme zkombinovali laserovou střelbu s během, abychom připravili ještě dramatičtější vyvrcholení. V Tokiu v roce 2021 budeme mít všech pět disciplín na jednom stadionu a nyní po dvou letech detailního zkoumání a diskuzí představujeme něco mimořádného: moderní pětiboj trvající 90 minut," uvedl prezident UIPM Klaus Schormann.

Testovací soutěže v novém formátu se konaly v září v Budapešti a Káhiře a podle federace měly u sportovců pozitivní ohlas.

Zdroj: ČTK
Další zprávy