Společně s Flintstoneovými a Simpsonovými utvářejí Addamsovi celosvětové představy o tom, co znamená být rodinou. Přitom ani v jednom případě nejde o standard nebo každodennost, nýbrž exces, který však nenarušuje rodovou soudržnost. Lhostejno, co vyšinutého zažijí a jak se liší od zbytku populace, zůstávají spolu.
Addamsova rodina, ačkoli je nejstarší, tuto maximu naplňuje nejvíce a ve své odlišnosti jde nejdál. Její členové žijí v duchu viktoriánské gotiky mimo většinovou společnost, ve zchátralém domě u hřbitova a bažiny, a vyžívají se v morbidních rituálech, aniž by v jádru byli zlí.
Nový animovaný snímek zvolil stylizaci vycházející nikoli z předobrazu u nás dobře známých hraných filmů z 90. let, ale z komiksových stripů, které karikaturista Charles Addams začal kreslit pro deník New York Times v roce 1938 a vydržel s tím až do své smrti roku 1988.
Postavy jsou velmi tenoučké či naopak kulaťoučké, ostré hrany má pouze dům. U většiny minizápletek a scének pointa spočívá v tom, že převrací běžně zažité způsoby chování. Addamsovi po celou dobu své existence poskytovali identifikační vodítko pro lidi všech generací, kteří se cítí být jiní a nepřijímaní okolím. Addamsovi zkrátka předběhli svou dobu a zároveň byli nadčasoví. V době, kdy se v Hollywoodu teprve ustavoval horor jako seriózní žánr v podobě Drákulů, Frankensteinů či vlkodlaků, komiks už zahájil obrat k sebeparodii.
V roce 1964 až 1965 na stanici ABC běžel černobílý hraný seriál o Addamsově rodině, který pak v 90. letech vysílaly také české televize. V mnohém reflektoval rozvolněnost společenských pravidel své doby. Svým způsobem byli tehdejší Addamsovi trochu jako hippies žijící v komunitě a jejich fascinace smrtí připomínala kulty jako nechvalně proslulou "Rodinu" Charlese Mansona.
V letech 1973 až 1975 zase na stanici NBC existoval barevný animovaný seriál v duchu Scoobyho-Dooa, v němž se z hororu definitivně stal i žánr pro děti, trenažér strachu v nízkém věku či vyloženě domestikace hrůzy, kdy se hračky mění v děsivé rekvizity.
Hrané filmy o Addamsově rodině z 90. let pak navazovaly na popularitu gotických snímků Tima Burtona a jejich manýristický styl silně vycházel z videoklipů hudební stanice MTV - z hlediska vyprávění šlo o nezvykle dynamickou podívanou, složenou z drobných střípků a silných vizuálních nápadů, propojených spíše atmosférou než soudržným příběhem.
Posledních dvacet let se však Addamsovi z popkultury vytratili. Jako by jejich bezstarostnost zapadala jen do optimistických devadesátek, kdy západní společnost jako by neznala hrůzy a postmoderní doba vše obrátila v ironickou hru s klišé.
V poslední letech však horory opět přitvrdily, zároveň vznikly ságy na pokračování typu Harryho Pottera nebo Série nešťastných příhod. Vyloženě dětem byla v posledních letech určena série Hotel Transylvánie.
Nynější návrat Addamsových jako by se odehrával v kulturním vzduchoprázdnu. Zdálo by se, že poptávka po podivínství není velká. Děti mnohem více zajímají barevné rychlé filmy, jejichž estetika je ovlivněna počítačovými hrami a mobilními aplikacemi. Dospívající zase mají svůj knižní a filmový žánr young adult, nesený apokalyptickými vizemi konce společnosti.
Addamsovi však nejsou ani videohra, ani postapokalypsa, ale dílo, v němž se pomocí odkazů k něčemu velmi starému a zároveň fiktivnímu - viktoriánské gotice - postavy vymezují vůči modernímu světu. V novém filmu je to především svět amerického předměstí, který v sobě nese něco naivního a kýčovitého z 50. let a zároveň aktuálně sterilního a příšerně neekologického.
Jinými slovy - okraj, na němž se nacházejí Addamsovi, je úplně jiný než ten, kde stojí předměstí (suburbia), symbol vyprázdněného konzumerismu a iluze, že je možné mít zároveň luxus i venkovskou idylu.
Moderátorka televizních reality show a zároveň realitní makléřka Margaux Needlerová se zde snaží vybudovat na zelené louce město nazvané Asimilace. Bohužel krásnému výhledu brání právě dům Addamsových na kopci. Do toho se dcera Needlerové až příliš skamarádí s nihilistickou Wednesday Addamsovou a prožívá emo revoltu. Důvodů, proč uspořádat pořádný středověký hon na čarodějnice, je tedy víc než dost.
Novou verzi Addamsových má na svědomí Conrad Vernon, jenž komerčně zabodoval druhým dílem Shreka a třetím dílem Madagaskaru, ale jehož asi nejlepším kouskem zůstává sci-fi parodie Monstra vs. Vetřelci z roku 2009, odkazující k brakovým filmům z 50. let.
Spolurežisérem nové Addamsovy rodiny je Greg Tiernan, který s Vernonem natočil asi nejsprostší animovaný snímek všech dob. V Buchtách a klobásách z roku 2016 na konci proběhl strašlivý gruppen-sex mezi různými oživlými potravinami v supermarketu.
Od těchto autorů by člověk v případě rodinného "animáku" čekal větší odvaz, výsledek ale působí spíše okázale roztomile než nápaditě. Aktualizací je tu minimum, snad jen to, že Margaux špehuje obyvatele městečka pomocí kamer tajně nainstalovaných v domech. Jinak se tu neobjeví žádné motivy, které by film ukotvily v současnosti.
Zároveň odtrženost Addamsových od společnosti je nyní tak veliká, že nepůsobí ani jako zábavná alternativa. Dusivost rodinných rituálů, pravidel a omezení se podepisuje i na Wednesday a Pugsleym, kteří chtějí z domu odejít do "normálního" světa.
Tvůrci nevědí, jak tento rozpor vyřešit - jak naložit s tím, že už nechcete být pseudo-aristokraté, ani proč by maloměšťáci měli ocenit hororovou romantiku svých sousedů. Zřejmá je pouze nepřijatelnost necitelné kapitalistky, která chce vyrábět "pohodu na klíček".
Vernonův a Tiernanův film, jenž přišel produkčně na velmi nízkých 40 milionů dolarů a k tomu měl obří reklamní kampaň za 150 milionů, srovnatelnou s posledními bondovkami od studia MGM, si na sebe nejspíš vydělá, a umožní tak vznik pokračování. Zdá se ale, že kouzlo rodinného klanu Addamsových už bylo vyčerpáno.
Addamsova rodina
Režie: Greg Tiernan a Conrad Vernon
Forum Film, česká distribuční premiéra 31. října
