Náš prostor pro život byl v posledním roce a čtvrt výrazně omezen. Kvůli pandemii jsme víc času trávili v izolaci, odkázáni na komunikační technologie. Netflixem distribuovaný francouzský thriller teď dovádí karanténní realitu do krajnosti.
Mladá žena je uvězněná v takzvaném kryogenním boxu a jediný kontakt se světem jí zprostředkovává vyspělá umělá inteligence. Když navíc padne zmínka o smrtícím viru hubícím populaci, paralely s přítomností nemůžou být zjevnější.
Kanaďanka Christie LeBlancová však scénář Kyslíku napsala čtyři roky před covidem. Tehdy se ústřední role měla zhostit Anne Hathawayová. Nahradila ji Noomi Rapaceová, která je ale s výsledným dílem nakonec spjata jen produkčně. Kvůli pracovní vytíženosti protagonistku ve finále ztvárnila osmatřicetiletá Francouzka Mélanie Laurentová známá z filmu Hanebný pancharti.
Je tedy spíše náhoda, jak aktuálně námět působí v kontextu posledních měsíců. Francouzský režisér Alexandre Aja, který v mateřštině natáčel poprvé po 18 let starém hororu Noc s nabroušenou břitvou, mohl nanejvýš zvýraznit některé boční motivy. Ústřední téma nezlomné vůle k životu bude stejně silně rezonovat i po případném vymýcení viru.
Málo času
Úvodní výjev připomíná zrození. Hrdinka zavřená v malé, futuristické krabici se probouzí z kryogenního spánku. Začíná se klubat z tenké ochranné tkaniny, do níž byla zabalena, a zoufale lapá po dechu. Detailní záběry rychle dýchajícího těla proměňují její akutní potřebu kyslíku v něco takřka hmatatelného.
Stejně jako novorozenec netuší, jak se jmenuje, kde se nachází a co si má počít. To vše vyvolává paralyzující strach, který lze i bez jediného proneseného slova zřetelně vyčíst z tváře Laurentové.
S uvězněnou ženou strávíme každou z následujících 100 minut, do nichž se tvůrcům podařilo zhustit v podstatě celý život. Od narození přes poznávání sebe sama po životně důležitá rozhodnutí.
Konstatování "Jste rozrušená", které po chvíli zazní odkudsi shůry, není vzhledem ke zneklidňující náplni prvních okamžiků příliš objevné. Uklidňující hlas patří Monitorovacímu informačnímu a léčebnému operátorovi, zkráceně MILOvi.
Inteligentního virtuálního asistenta namluvil Mathieu Amalric. Přestože dokáže pouze reagovat na kladené otázky a plnit příkazy, které nejsou v rozporu s jeho nastavením, zásluhou charismatického Francouze se stává druhou klíčovou postavou.
Optikou filmu mohou technologie člověka dost potrápit. Pokud jim ale jako detektiv vyšetřující zločin dokáže klást správné otázky, stávají se parťáky. Stejně jako MILO. Zdá se, že jedině on může probuzené ženě pomoct vyřešit únikovou hru, jejíž aktérkou se stala proti své vůli.
Mezi člověkem a strojem pomalu vzniká nevšední, díky hercům ale uvěřitelné citové pouto. Na dlouhé klábosení ovšem nemají čas. V neprodyšně uzavřeném modulu rychle dochází kyslík.
Záleží na každém střípku
Přestože hrdinka má k dispozici špičkový počítač, postupně se učí stále víc spoléhat na své tělo, emoce a intelekt. Po překonání prvotního šoku a urychleném absolvování všech pěti fází smutku nachází dost sil a odhodlání, aby místo čekání na záchranu začala hledat řešení.
Strach a neklid ve výrazu Mélanie Laurentové střídá bojovný vzdor. Neodradí ji ani MILOvo lakonické oznámení, že nemá sebemenší šanci přežít. Její víra ve vlastní schopnosti zesílí po odhalení, že podle všeho je renomovanou vědkyní Liz Hansenovou, která se zabývala kryogenikou. Měla by tudíž vědět, jak podobná zařízení fungují.
Poznávání postavy, jemuž v tradičně vystavěném dramatu bývá vyhrazena expozice, tvoří nosný prvek Kyslíku. Každý objevený střípek osobnosti, každý záblesk minulosti může Liz zachránit život. Žádné zjištění nepřichází vniveč. Podobně úsporné je vyprávění také v jiných ohledech.
Vyjma kratičkých flashbacků sice neopustíme nekomfortně stísněný box, promyšleně dávkované informace nám přesto umožňují vytvořit si ucelenou představu o hrdince i okolním světě. Byť druhá polovina naznačuje, že ve hře je rovnou osud lidstva a příběh se myšlenkově rozpíná do větší šíře, než by komornímu aranžmá slušelo, jeho emocionálním centrem zůstává zápas jedné ženy o život.
Každý zvrat prožíváme s Liz od jejího prvního nadechnutí prakticky v reálném čase. Když MILO v jednu chvíli oznamuje, že kyslík vystačí nanejvýš na 72 minut, jde o dobu zbývající do konce filmu. Intenzitu diváckého prožitku ještě umocňuje důraz na fyzično.
Do těla zoufalé ženy je zavedeno několik kanyl, jejichž vytahování zřejmě nebude patřit k oblíbeným momentům diváků omdlévajících při krevních odběrech. Fyzická bolest však ženě pomáhá oddělit vidiny od reality a nasměrovat roztěkanou mysl k důležitým vzpomínkám.
Svíravý pocit
Nepříjemné tělesné detaily nám navíc nedovolují zapomenout, jak omezené jsou Liziny možnosti pohybu. Režisér Aja s belgickým kameramanem Maximem Alexandrem prokázali neobyčejnou vynalézavost při vymýšlení stále nových způsobů, jak snímat jednu herečku v miniaturním hi-tech modulu.
Ačkoliv se klaustrofobní vyprávění fakticky vzato nehne z místa, zásluhou svižného střihu a stálého přísunu vizuálních podnětů je natolik barvité a dynamické, že není čas dumat nad dírami v logice nebo žánrovými klišé.
K výtvarné rozmanitosti přispívají i kratičké vzpomínkové sekvence, které se vyznačují větší civilností a teplejšími barvami. Odskoky do minulosti ale zároveň ředí napětí, které Aja zejména v první půlhodině perfektně buduje za vydatné podpory orchestrálního soundtracku Robina Couderta.
Ne všechny informace, které se dozvídáme, jsou pro pochopení příběhu nezbytné. Film nás sice drží ve střehu do poslední scény, další a další sci-fi motivy ale zápletku spíš zatěžují.
Kyslík je nejefektivnější, když jednoduchou výchozí situací navozuje svíravý pocit. Úzkost přitom nevyvolává jen omezený prostor a hrdinčino totální odloučení od civilizace, ale také existenciální nejistota ohledně vlastní identity a budoucnosti.
Vše, čím Liz prochází, čteme z mimiky Mélanie Laurentové, která je nucena hrát téměř výlučně hlasem a obličejem. Především její schopnost vyjádřit na extrémně omezeném prostoru a bez interakce s jinou živou bytostí zmatení, smutek, vyčerpání a další komplexní emoce povyšuje již tak úchvatný film nad všechny ostatní thrillery a horory, které vznikly minimálně v posledním roce.
Kyslík
Režie: Alexandre Aja
Film je k vidění na Netflixu.
