Crowe hned po středečním příletu tweetoval "Bože, Karlovy Vary jsou tak nádherné". Prošel si město, navštívil klenotnictví, rozdával autogramy. V pátek převzal od prezidenta festivalu Jiřího Bartošky cenu za přínos kinematografii, pozdě večer zahrál před Thermalem se svou kapelou.
V sobotu odpoledne herec známý z filmů Gladiátor nebo Čistá duše dorazil do velkého sálu a začal dlouhý monolog, dvakrát dokonce přerušil tlumočnici. Chválil pořadatele, že místo digitální verze film promítají z pětatřicetimilimetrové kopie, a sklidil potlesk vestoje. Později několikrát prodloužil tiskovou konferenci, celkem rozprávěl přes hodinu.
Mimo jiné žertoval o "české posedlosti" pivem a divil se, proč je pro Čechy takovým tématem. "Otec byl hotelový manažer, takže se v pivu relativně vyznám, ale byť je spousta českého piva skvělá, když si mám vybrat, vyberu si Guinness, sorry," omlouval se.
Nejdéle hovořil Russell Crowe o námořním dramatu z dob napoleonských válek Master & Commander: Odvrácená strana světa, které roku 2003 režíroval Peter Weir. "Mám na něj krásné vzpomínky, přestože první den natáčení byl pekelný. Režisér je puntičkář a rozhodl, že budeme plout vždy jedním směrem, aby se v záběru neměnila pozice slunce. V praxi to znamenalo, že první natáčecí den jsme skončili 40 mil od mexického pobřeží a teprve v tu chvíli jsme začali zpáteční plavbu. Vrátili jsme se v půl čtvrté ráno," vzpomínal Crowe. Protože štáb si potřeboval odpočinout, druhý den se všichni sešli až při západu slunce, kdy už nic nenatočili.
Podobně byl režisér zprvu přesvědčený, že voda má na každém pobřeží jiný odstín a že pokud scény odehrávající se okolo mysu Horn, nejjižnějšího na americkém kontinentu, natočí u Mexika, skuteční námořníci to poznají a filmu se vysmějí. "Weir proto poslal štáb na všechna místa, kde se ve snímku pohybuje naše loď. Když tedy na plátně vidíte záběr z okraje lodi dolů, v tu chvíli se skutečně díváte na moře natočené v těchto místech," upozorňuje Crowe.
Ve filmu hraje kapitána Jacka Aubreyho, jenž pronásleduje francouzskou korzárskou loď. Za roli statečného námořníka a důmyslného taktika, původně fiktivní postavu ze série knih dnes již nežijícího anglického spisovatele Patricka O’Briana, byl Crowe nominován na Zlatý glóbus.
"První den jsme všichni nastoupili v uniformách s nárameníky, každý příslušné barvy od světlemodré po červenobílou, a museli jsme si všichni sami přišít jmenovky. Každý dostal jehlu a akorát tolik nitě, aby to zvládl," ilustruje Crowe, čím režisér Weir stmeloval herce s komparzisty.
Kapitán Aubrey ve filmu mimo jiné hraje na housle. Naučit se to Croweovi zabralo "stovky hodin", chodil na lekce k houslistovi Richardovi Tognettimu, uměleckému řediteli Australského komorního orchestru. Když si po pár letech chtěli zahrát znovu, herec zjistil, že vše zapomněl. "Vzal jsem housle do ruky a nevyloudil jsem z nich ani tón," přiznává.
Ve Varech se vrátil též k přijetí Mastera & Commandera. Snímek s rozpočtem 150 milionů dolarů celosvětově utržil 212 milionů, z deseti nominací na Oscara proměnil jen dvě. Akademici dali tehdy přednost třetímu dílu trilogie Pán prstenů: Návrat krále. "Byla to chyba studia, které tenhle umělecký film propagovalo jako nějakého Gladiátora na moři. Vyvolali jsme v lidech očekávání, že půjde o akční spektákl, jenže to odradilo fanoušky Petera Weira a ostatní byli prostě jen zklamaní," přiznává herec.
Zároveň ve Varech zmínil několik měsíců starý článek britského časopisu GQ, jehož kritička rozebrala obnovenou vlnu zájmu o Mastera & Commandera mezi dnešními třicátníky na streamovacích službách a sociálních sítích. Autorka ji přičítá tomu, že dobový snímek, jenž se celý odehrává na lodi, a tudíž v něm neúčinkuje jediná žena, zobrazuje mužnost jako něco "úžasně zdravého a pozitivního". Croweovi se takový výklad líbí. "Ten film je báseň, esej o mužích, kteří pochopili, co je autorita a pořádek, čeho můžete dosáhnout, když spojíte síly. Je to o maskulinitě, ale ne té toxické, které je dnes všude kolem fůra," dodává.
Obdiv k Ridleymu Scottovi
Při sobotní tiskové konferenci ve Varech herec dále vzpomínal, jak dostal Oscara za roli římského generála Maxima v historickém filmu Gladiátor z roku 2000. "Když na předávání Oscarů zazní vaše jméno, podlomí se vám nohy. Ne náhodou vždycky vidíte, že se herci rozpláčou nebo zapomenou jména svých manželek. Také jsem se musel zhluboka nadechnout," přiznává, že samou nervozitou v děkovné řeči omylem spojil dvě jména.
"Zároveň jsem ale řekl něco, kvůli čemu mě dodneška oslovují mladí umělci," říká Crowe. Na mysli má část projevu, kde na Oscarech mluvil z perspektivy novozélandského chlapce vyrůstajícího na australské periferii a snícího o filmové kariéře. "Asi to zarezonovalo, protože mě dodnes zastavují lidé a říkají, že tenhle projev jim dodal odvahu také si jít za svým snem," tvrdí herec.
Nedávno se Russell Crowe se svou kapelou ocitl na ostrově Malta, kde pětaosmdesátiletý režisér Ridley Scott právě točí pokračování Gladiátora. Kvůli tomu na místě znovu vybudoval repliku římského Kolosea. "Když jsem ji spatřil, na chvíli jsem měl pocit, jestli jsem se nepropadl zpět v čase. S Ridleym jsme byli párkrát na večeři, ale ve druhém díle nejsem, v tomhle fikčním světě už moje postava zemřela, a tak ani neznám podrobnosti o příběhu," říká Crowe.
"Pokud se Ridley Scott po skoro čtvrtstoletí rozhodl natočit druhý díl Gladiátora, má pro to určitě silné důvody. Je pro něj typické, že všechno neustále znovu promýšlí, vrací se k tomu a zvažuje, jak to udělat lépe," dodává herec.
S tímto režisérem natočil pět filmů včetně Dobrého ročníku, Amerického gangstera, Labyrintu lží a zatím posledního Robina Hooda z roku 2010. "Pro herce jako mě není lepší zážitek než být s ním na place. Doufám, že spolu ještě budeme spolupracovat," poznamenává.
Scotta označuje za vzor i co se týče věku. Crowe napřesrok oslaví šedesátiny. "Dávno jsem se dostal do fáze, kdy se na sebe podíváte do zrcadla a nevěříte vlastním očím. Můj mozek a moje srdce se neztotožňují s tím, co v tom zrcadle vidí. Ale když stárnout, tak jako Ridley. Naposledy jsme spolu při natáčení Robina Hooda koukali na ty obří kulisy a tušili jsme, že ve filmovém světě se něco mění a že už se možná na place takhle velkorozpočtového projektu nesejdeme. A on má teď znovu pod palcem ve svém věku další film za 200 milionů dolarů a znovu staví gigantické kulisy," dodává obdivně Crowe.
Cashe hrát odmítl
Nejen po Scottově vzoru zkoušel také Crowe režírovat. Natočil dva celovečerní filmy včetně loňského Poker Face, pár dokumentů, z nichž ještě ne všechny zveřejnil, a přes tři desítky hudebních klipů.
Crowe od poloviny 80. let minulého století zpívá a hraje. S kapelou nazvanou Indoor Garden Party tento pátek vystoupil i ve Varech. "Od roku 2011 točím dokument The Last Breath o naší sestavě a mém vztahu k hudbě," zmiňuje.
Ve snímku by se mohly ocitnout i záběry z Karlových Varů, kde formace završila turné. Na afterparty se pak Crowe objímal se spoluhráči, z nichž některé zná desítky let. "Dokud jsem hrál jen v australských filmech, spousta lidí na moje koncerty chodila. Jakmile jsem prorazil v Hollywoodu, začali mi někteří mít za zlé, že jsem s hudbou nepřestal. Mysleli si, že ji dělám kvůli slávě, a když už jsem slavný, můžu přestat. Já mám ale k hudbě hluboký tvůrčí vztah, věnuji se jí z vnitřní potřeby a to chci v dokumentu zdůraznit," vysvětluje.
Ze stejného důvodu roku 2005 odmítl nabídku, aby ztvárnil country zpěváka Johnnyho Cashe ve filmu Walk The Line. Role se nakonec ujal jeho kolega z Gladiátora Joaquin Phoenix a byl za to nominován na Oscara. "Hrál ho úžasně. Já měl pro to odmítnutí specifický důvod: bylo mi jasné, že to je role, za jakou člověk dostane třeba nominaci na Grammy, a nechtěl jsem svůj vztah k hudbě redukovat na napodobování někoho jiného," říká Crowe.
Tvrdí, že spousta herců v jeho věku už k práci přistupuje cynicky, což se odráží na jejich výkonech. "Já takový nejsem, pořád tím žiju. Když začíná natáčení, myslím na lidi jako vás všechny v téhle místnosti. Píše se třeba padesátý natáčecí den z osmdesáti, já zase vstávám ve čtyři ráno, ale vždycky vím, proč to dělám, proč jsem si ten projekt vybral a jaký má pro mě smysl. Čím jsem starší, tím je můj vztah k filmu hlubší," uvažuje.
Kvůli nedávné roli skutečného exorcisty Gabriela Amortha ve snímku Papežův vymítač, jejž promítala také česká kina a kde mluví mimo jiné italsky, Crowe tři týdny chodil po Římě a setkával se s těmi, kdo kněze znali. Podobně se dříve při natáčení thrilleru Insider: Muž, který věděl příliš mnoho z roku 1999 setkal s biochemikem Jeffreyem Wigandem, bývalým představitelem velké tabákové společnosti, jenž odhalil zatajování informací o negativním vlivu cigaret na zdraví.
"Zahráli jsme si spolu golf, protože Wigand neustále zdůrazňoval režisérovi, jaký je skvělý golfista. A není, opravdu ani trochu. Tohle zjištění pro mě bylo strašně cenné: že neumí hrát golf, ale hrozně si přeje být vnímán jako špičkový golfista. To vám o postavě řekne hodně," myslí si Crowe.
V poslední době na sebe upozornil mimo jiné rolí řeckého boha Dia v superhrdinském filmu Thor: Láska jako hrom. Byť dříve se komiksovým snímkům vyhýbal, spolupráci s novozélandským režisérem Taikou Waititim si pochvaluje. Ve snímku mluví s řeckým přízvukem, který si prosadil navzdory producentům. "Nechali mě každou scénu namluvit jednou jakoby řecky a podruhé s britským přízvukem, který prosazovali. Ale při testovacích projekcích diváci lépe reagovali na verzi se zkomolenou řečtinou, a tak Waititi dodržel slovo a skutečně použil ji," pochvaluje si herec.
V nejbližší době se objeví v marvelovském superhrdinském filmu Lovec Kraven, hororu The Georgetown Project, akčním thrilleru Land of Bad a snímku Sleeping Dogs o detektivovi trpícím Alzheimerovou chorobou. V neposlední řadě čeká Russella Crowea film o Norimberském procesu. "Budu hrát Hermanna Göringa," prozradil ve Varech s odkazem na nacistického politika a válečného zločince. Ten byl roku 1946 odsouzen k trestu smrti, ještě před ním však spáchal sebevraždu spolknutím kapsle kyanidu. Snímek natočí Američan James Vanderbilt.
