Cannes - Syn slavného otce a zároveň režisér revolučních videoklipů i reklam přijel na festival do Cannes s komediální gangsterkou The World Is Yours.
Romain Gavras je synem oscarového režiséra Costy-Gavrase, jenž se na přelomu turbulentních šedesátých a sedmdesátých let minulého století prosadil s politickými thrillery inspirovanými skutečnými událostmi. Nejslavnější je Z z roku 1969 o vraždě levicového politika, jíž se vláda snaží ututlat. Film získal dva Oscary - za nejlepší zahraniční snímek a za střih.
Vášeň pro sociálně kritický pohled letos šestatřicetiletý Romain Gavras po otci zdědil, promítá ji ale do roztančených a nablýskaných videoklipů: v jednom se zpěvačka M.I.A. se svým dívčím gangem prohání v rychlých autech, zatímco v pozadí hoří ropná pole, ve druhém rapeři Jay-Z a Kanye West vyvolají divokou demonstraci ve staré Praze. Jsou to sugestivní, emocionálně vypjatá videa.
Před osmi lety Romain Gavras debutoval celovečerním thrillerem o dospívání zrzka nazvaným Náš den přijde, s druhým celovečerním filmem ale čekal osm let.
Také jeho novinka The World Is Yours, která tento týden měla světovou premiéru na festivalu v Cannes, je příběhem outsidera.
Nešika François, jehož ve filmu hraje Karim Leklou, patří k partě mladých gangsterů z pařížského předměstí. Sní o zlatých trůnech, zatím ale mají jen fotbalové dresy. "Je to superjednoduchá historka," říká Romain Gavras v rozhovoru, který Aktuálně.cz poskytl na střeše módního hotelu v Cannes. "Ten kluk si chce jít vlastní cestou, a tak kývne na jeden poslední kšeft."
François cestuje do turistického Benidormu, kde má převzít zásilku hašiše od zlotřilých Angličanů. Ku pomoci má svou matku v podání úžasné ikony francouzského filmu Isabelle Adjani a jejího expřítele Henryho, jehož ztvárnil Vincent Cassell.
Aktuálně.cz: Co vás k příběhu inspirovalo?
Jsou režiséři, kteří dají na zápletku. Jsou jiní, kteří začínají postavou. Pro mě je na prvním místě prostředí, v tomhle případě svět zlodějíčků a drobných gangsterů.
Kde se k němu dostáváte?
Často se chodím dívat do soudní síně. Občas si zapláču, občas se směji, je to taková lidská komedie. A vedle toho mám kamaráda právníka, který zastupuje hodně gangsterů, občas taky společné známé, kteří začali zlobit. Většina příběhů, které mi vypráví, je fakt veselá. Jsou to takoví ti zločinci, jimž se nic nedaří, smolaři nebo hlupáci.
Čím vám tihle hoši imponují?
Baví mě lidé z okrajů společnosti. Kriminálníci mají zbraně, působí zábavně a nebezpečně. Je tam akce, a bez ní by žádný film nebyl. Otázkou je, jestli gangstery budeme opěvovat, nebo je polidštíme nějakými slabostmi. Já je polidšťuji.
Jak se vám podařilo oslovit Isabelle Adjani, která s filmovými rolemi v posledních letech šetří?
Trvalo mi to pár týdnů. Scénář se jí líbil hned, ale zvažovala, že by to měl hrát někdo jiný. Už si ani nepamatuji, při jaké příležitosti souhlasila, ale pak se o vše hrozně zajímala. Všechny její výstřední kostýmy jsme řešili spolu!
Isabelle mi imponuje tím, že si uchovává tajemství, pečuje o svůj odkaz. Ve Francii neexistuje větší ikona. Částečně i proto, že se vyhýbala špatným rolím. Nikdy nebrala všechno.
Jak moc jste vyvažoval popový nátěr gangsterky s ožehavými tématy doby?
Vyprávím o dětech ze sídliště, řešíme narkoterorismus. Máme tam vtipy o migrantech a davy anglických turistů na španělské pláži. Je to obraz naší doby. Známý mi kdysi řekl, že je lepší se věcem smát, než na ně kašlat. A tím se řídím.
Vážnou výpověď o dnešní době jste natočit nechtěl?
Na rozdíl od svého otce to neumím. Navíc žijeme v době, kdy je vše extrémně absurdní samo o sobě. Když pomyslím na takový Islámský stát - co s tím? Ve filmu by to fungovalo jenom jako muzikálová komedie. Vždyť je to k neuvěření, šílené!
Inspiruje vás přesto otcova tvorba?
Filmy jako Z mě hluboce zasáhly. Obdivuji, jak táta pracuje s příběhem, jak ho podává divákům. Ale náš čas je odlišný. V šedesátých letech byli všichni politicky angažovaní, lidi zajímalo, co se děje, chtěli to ovlivnit. Dnešní děcka se nestarají. Občas se vzedme nějaká vlna protestů na sociálních sítítch, ale tím to končí. A nějakým hashtagem svět fakt nespasíme.
Co tu apatii vyvolává?
Zajímáme se jen sami o sebe, k tomu pomáhají právě sociální sítě. Zároveň můj otec a jeho generace si mysleli, že skutečně mohou svět změnit k lepšímu. Dneska si to asi dokáže myslet jenom naiva. Často i proto, že děti se o tu historii zajímají. A vnímají, že jejich rodiče bojovali. A vnímají taky, že žádné velké změny neproběhly. Nedává jim to moc velkou naději.
Mezi vaším prvním a druhým filmem uplynulo dlouhých osm let, co se stalo?
Zdržely mě videoklipy a reklamy. Hudební video připravuji čtyři měsíce. V té branži není moc peněz, a tak je třeba být stoprocentní. Pár let jsem taky šel po penězích. A rozepsal jsem scénář, který byl hrozně drahý, nepodařilo se mi ho zafinancovat, strávil jsem s tím několik let. Teď už se to nestane, chci rychle točit něco nového.
Co by to mělo být?
Podívám se znovu na ten drahý scénář. I když nejdřív musím natočit pár reklam.
Zase jdete po penězích?
Potřebuju zaplatit práva na muziku v The World Is Yours. Mám tam hity, byla to největší položka v rozpočtu. A já jsem se s produkcí dohodl tak, že oni mi to zaplatí, ale pak pro ně na oplátku natočím nějaké reklamy.
Jaký je pro vás rozdíl mezi natáčením filmu a videoklipu?
Videoklip se jednoduše pověsí na internet a je to. Neříkáte nic a necháte lidi, aby reagovali sami. O filmu je třeba mluvit, protože ho pořád prodáváte. A tak musím vysvětlovat, uvádět kontexty, odhalovat pozadí. A proto tady sedíme.
Je to pro vás obtížné?
Artikulovat názory do vět není moje silná stránka. Nemám na jazyku chytrosti, které bych vám chtěl předat. Kdybych to uměl, budu asi psát knihy. Mojí řečí je film a klipy, tam to pro mě má význam.
