Rozhovor - Už seriál Okresní přebor přinesl velkou dávku povedených vtipných dialogů a vypointovaných scén. Jeho filmová verze představila Miroslava Krobota jako trenéra fotbalistů Pepíka Hnátka a ukázala, že režisér Jan Prušinovský dokáže odvyprávět i delší formát.
S Miroslavem Krobotem a s Petrem Kolečkem vytvořili pro Českou televizi seriál Čtvrtá hvězda o pochybném pražském hotelu s ještě pochybnějším personálem. Seriál je postaven na netradičních principech, které se otírají o hranice sitcomu, ale zároveň sitcomové vymezení nenaplňují.
V jednom z dvanácti dílů seriálu, který právě běží na obrazovkách, je scénka s poloamatérským natáčením pornografického videa. V záběrech není vidět žádná explicitní nahota a vesměs působí komicky. I přesto poslanec Martin Komárek osočil autory seriálu Čtvrtá hvězda ze šíření pornografie „simulované a hrající si na umění“. Pozornost věnoval také otázce, kdo film vytvořil a kolik natáčení stálo.
„Mechanické vytváření gagu je vlastně trochu fyzika. Máte vodu (Laurel) a oheň (Hardy), prostě kontrast, a musíte najít adekvátní timing (čas), kdy se střetnou. Je to vlastně rovnice, která je stále stejná, a je jen na tvůrci, čím ji naplní. Já tu rovnici asi nějak podvědomě umím, ale strašně rád ji porušuji, takže je můj humor trochu klopýtavý,“ vysvětluje svůj přístup Prušinovský.
Aktuálně.cz: Záměrně se neptám na to, co si myslíte o Komárkově nařčení. Ale tušíte, proč se Martin Komárek ptal na to, kolik seriál stál a kdo peníze dostal?
Jan Prušinovský: Protože tu bojujeme se statutem veřejnoprávní televize. Domnívám se, že šlo o populistické zvolání, které se podobá rétorice diskusí na internetu.
Naše firma vytvořila seriál na zakázku, s rozpočtem schváleným programovou radou, s vnitřním plněním televize a ve finále prošla řádným auditem. Také je dobré připomenout, že Česká televize má ze zákona povinnost vyrábět určité procento své tvorby zakázkovou formou. Tento projekt, vzhledem k tomu, že v něm podstatnou roli sehrálo Dejvické divadlo, ani jiným způsobem vyrobit nešel.
A.cz: Objevují se na Čtvrtou hvězdu negativní reakce?
Objevují a je jich zhruba stejně jako pochval. Spíš je mi smutno, že se k těm kritikám přidávají komentáře o tunelování a korytech. Musím se s tím smířit, po tom všem, co se u nás v republice děje, jsou lidé naštvaní a nedůvěřiví. Ze zakázky pro stát se stalo synonymum pro tunel a koryta. Já se lidem vůbec nedivím.
A.cz: Proč jste na Komárkův blog nereagoval?
Protože se nejednalo o konstruktivní debatu. Byl to bulvární výkřik. Když se ho později snažil pan Komárek upřesňovat, ukázalo se, že problematice televizní výroby elementárně nerozumí. U politika, který má dlouhodobou mediální praxi a nyní je za činnost veřejnoprávních médií politicky zodpovědný, je to smutné zjištění. Rád diskutuji, když je o čem. Reaguji na některé recenze svých filmů. Pokud někdo rozvíjí hlubší myšlenku a přitom vychází z mylných faktů, tak považuji za důležité ho na to upozornit. Recenzenti jsou pro mě korektory drobných nedostatků mé práce. U Komárkova komentáře nebylo moc co řešit.
A.cz: Je Čtvrtá hvězda sitcom?
Ne. Komediální seriály většinou fungují tak, že v nich existují tři až čtyři hlavní postavy, kolem kterých se všechno točí. Jednou za mnou přišel Miroslav Krobot a řekl mi, že chce s Dejvickým divadlem připravit komediální seriál. Odvětil jsem mu, že v divadle má 12 herců a každý z nich může hrát hlavní roli. Zvažovali jsme, že uděláme po jednom dílu o každém z nich. Ale to by nefungovalo, bylo by to laciné. Čtvrtá hvězda je nakonec pokus. Formální hybrid mezi oběma zvažovanými postupy.
A.cz: Ale i tak se v každém díle zaměříte na jednu z postav a její vztahy.
Scenárista Petr Kolečko se mnou psal seriál Okresní přebor, který byl výrazně situační a vztahově nepropojený. Rozhodli jsme se ve Čtvrté hvězdě klást důraz právě na vztahy. Sitcomy takové nebývají. Třeba u sitcomu Teorie velkého třesku je jen jedna hlavní vztahová linie. Zatímco ve Čtvrté hvězdě jsou tři.
A.cz: V sitcomu Přátelé spí snad každý s každým.
Jo, to jo, ale Přátelé se vysílali deset let. Postupně se logicky zvrhnou ve vztahovku. Začali jinak a postupně se vyprofilovali do tzv. sitcomové epiky. Podobně to je u Teorie velkého třesku. Situační nápady se rychle vyčerpají a zůstanou vděčné vztahové problémy. Kdybyste si pustil Přátele nebo Teorii velkého třesku v první sérii a srovnal je s tou poslední, zjistil byste velký rozdíl v tom, na jaký typ komiky je to zaměřené - situační komiku nahrazuje ta vztahová. Ve Čtvrté hvězdě jsme se rozhodli smíchat situační komiku se vztahovými zápletkami na mnohem kratší ploše, ale to se nechci zbytečně prsit. Přátelé a Teorie velkého třesku jsou díla, na která hledím s úctou a závistí, a cítím se trapně při jakémkoli srovnání.
A.cz: Jak byste pojmenoval svůj humor?
Nevím. Jak to mám vědět?
A.cz: Kombinujete vtipy na první dobrou s rafinovanějším humorem?
Dost lidí mi to vyčítá.
A.cz: Vyčítá?
Že používám laciné vtipy. Jsem strašně vděčný divák, jsem schopen smát se u filmů s Adamem Sandlerem, ale i chytřejšímu humoru Woodyho Allena. Směju se hodně věcem. Asi proto jsem na place schopen sesbírat různorodý humor ze všech možných koutů. Snažím se připravit fór tak, abych ho nevyráběl. Chci se při natáčení bavit a smát, ale když fór vyrábíte dopředu, tak víte, že přijde a nebaví Vás.
A.cz: Co to znamená vyrábět fór?
Jednoduše lze vytvořit komickou situaci, když vedle sebe postavím kontrast Laurela a Hardyho, z jejich setkání už vyplynou gagy. A ty gagy lze vyrábět se stopkami v ruce, protože je důležitý timing. Ale to mi není blízké. Při mém natáčení připravím komickou situaci, ale nechávám herce už v té situaci samotné, bez pomoci.
A.cz: Pořád nerozumím tomu, co je vyrábění gagů se stopkami v ruce.
Mechanické vytváření gagu je vlastně trochu fyzika. Máte vodu (Laurel) a oheň (Hardy), prostě kontrast, a musíte najít adekvátní timing (čas), kdy se střetnou. Je to vlastně rovnice, která je stále stejná, a je jen na tvůrci, čím ji naplní. Já tu rovnici asi nějak podvědomě umím, ale strašně rád ji porušuji, takže je můj humor trochu klopýtavý.
A.cz: Můžete uvést konkrétní příklad?
Vraťme se k pornografické scéně z Čtvrté hvězdy. Dostal jsem trochu jiný scénář, než jsme nakonec natočili. Sedli jsme si s herečkou Lenkou Krobotovou a Ivanem Trojanem, vysvětlili si styčné body, kdo co řekne.
Pak jsme herce šoupli do jedné místnosti a začali je natáčet. Sám jsem byl zvědavý, jak to dopadne. Nerežíruji „zvedni ruku a udělej přesně tohle“, nechci modulovat samotný fór. Má to svoje nevýhody, vtip může dopadnout úplně jinak, může zůstat zastrčený, protože byl podán příliš jemně, nebo se to přepískne. Jediný faktor, který to ve výsledku změří, je, jestli mě to přímo při natáčení baví.
A.cz: V jakém rozpětí se tedy pohybujeme, když se bavíme o humoru, který máte rád?
Jsem vděčný divák. Třeba včera jsem viděl Čtyři svatby a jeden pohřeb. Totálně kýčovitá komedie, ale bavila mě. Předtím jsem viděl švédský film Ukrutně šťastní, při něm jsem se ukrutně nasmál na místech, kde ostatní spíše trnou. V pubertě jsem sledoval hodně Monty Pythony. Do dneška miluji inspektora Clouseaua. Mimochodem, na tom jsme se shodli s Miroslavem Krobotem, že nás asi nejvíce ovlivnil Peter Sellers.
A.cz: Krobot ještě vyznává Finy.
Myslím si, že Clouseaua má radši, ale bojí se to veřejně přiznat. (smích)
A.cz: Jaký je rozdíl ve výstavbě seriálového humoru oproti tvorbě celovečerní komedie?
Film je těžší, protože v něm jde o vystavění příběhu, u kratších epizodických tvarů si stačí hrát s jednou situací. Vím, že umím napsat vtipný dialog, ale mám problém vytěžit něco smysluplného na delší ploše.
A.cz: Má tvůrce komedií morální zodpovědnost za to, co točí?
No jasně, to je nejdůležitější. On je totiž rozdíl používat vulgarity a být vulgární. Myslím, že jsem nebyl nikdy vulgární, i když vulgarity v dialozích používám. Bude to znít samozřejmě alibisticky, ale používám je proto, že pracuji výhradně s hovorovou češtinou a současná hovorová čeština vulgaritami nešetří.
Jan Prušinovský, režisér a scenárista
Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. V jeho filmografii najdeme divácky úspěšné snímky František je děvkař nebo Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka. V cyklu televizních filmů Nevinné lži se ujal režie i scénáře části Čistá práce, pro televizi natočil seriál Okresní přebor a ve spolupráci s Miroslavem Krobotem a Petrem Kolečkem Čtvrtá hvězda. Jeho nejnovější film Kobry a užovky bude mít premiéru 19. února.
A.cz: Kdo je vulgární?
Vulgární jsou třeba některé scény z Ordinace v růžové zahradě. Jsou vulgární ve smyslu myšlení těch postav. Mají tam být všichni sympaťáci, ale naopak jsou do jednoho idioti. V mých dílech jsou nablblé postavy, ale mají konkrétní motivace. Postava Luňáka je sexistické hovado z vesnice, ale nemůžete mu upřít snahu dělat něco lépe. Má pro svoje konání konkrétní motivace. Postavy jsou amorální, ale náš pohled takový není.
A.cz: Nerozumím uvedenému příkladu vulgárnosti.
Když půjdete do trafiky, budou na vás ze všech stran útočit obrázky kozatých ženských. Místo pohoršování se, že někdo odhalil prso, je důležité se ptát, jaký to má důvod. Motiv je klíč k tomu, co je a není vulgární. Ve Čtvrté hvězdě, v inkriminované „pornoscéně“, jsme se snažili ukázat, že sex nebývá tak dokonalý, jak se dnes v médiích prezentuje. A vůbec, že samotné natáčení sexu může být náročná a trapná záležitost. Záměrně jsme neukázali nahotu, protože jsme nechtěli vystavěnou situaci ničím rušit.
Nedávno jsem četl doslov Jaroslava Haška ke Švejkovi. Jeho knížka se v době napsání setkala s odmítavou kritikou a on na to reagoval přesně tak, jak reaguji dneska já. Hašek trefně napsal, že se lidé věnují jednotlivým slovíčkům, ale neřeší obsah. Zarazilo mě, že se to tak silně týká současnosti.
