Jste fanynka Underworldu?
Jsem, především prvních dvou dílů. Třetí vypráví trochu jiný příběh, ale ještě je dobrý, ten poslední už se mi moc nelíbil. Svět Underworldu je vzrušující, nabízí vám hodně vizuálních i tvůrčích příležitostí. Musíte v něm dodržet určitá pravidla série, zároveň v jejich rámci můžete vytvořit pravidla nová, což jsme také udělali. Takže se dočkáte několika překvapení, co se týče některých upírů, jejich schopností a historie.
Považujete Underworld i za ironicky zábavný film?
Ano, myslím, že to platí pro všechny díly. Ve způsobu, jak postavy něco pronášejí, je slyšet ironie. I když já pocházím z Německa, kde se filmy v kinech dabují.
Je těžší, nebo snazší režírovat pátý díl ze série?
Oboje. Na jednu stranu máte daný rámec, víte, co od filmu všichni čekají. Na stranu druhou si právě proto nemůžete dovolit přijít s něčím úplně novým. Výhoda je, že máte na čem stavět. Aspoň pro mě to je výhoda. Jako režisérka mám zkušenosti především z televizních seriálů a i tam vstupujete do rozběhnuté show s danými scenériemi a postavami. Ve svém bloku epizod, které máte na starosti, si pak vytvoříte něco svého, takříkajíc s vlastním podpisem.
Jak vypadá váš podpis?
To je těžké popsat. Začala jsem jako kameramanka. Takže asi způsob pohybu kamery, typ záběrů, způsob představení postav – to je pravděpodobně součástí mého tzv. podpisu uvnitř předdefinovaného vizuálního konceptu Underworldu.
Máte nějaký oblíbený upírský film?
Snad se nebudete smát, ale původní Ať vejde ten pravý. To je upírský film vystavěný na svých postavách a přesně to jsem chtěla dostat i do Underworldu. Měla jsem tu čest spolupracovat na Krvavých válkách s několika skvělými herci, s nimiž jsem se mohla soustředit na vývoj postav. Když se řekne Underworld, vybaví se vám upíři a vlkodlaci a od nich nečekáte, že by šlo o nějak komplikované a propracované charaktery. Ale možná právě to je tajemství úspěchu prvních dvou dílů série – že obsahoval zajímavé postavy a mytologii. Bavilo mě se k mytologii upírů a vlkodlaků v pětce vrátit.
Takže máte ráda filmové série, které umožňují delší vývoj postav?
Předloni jsem zažila u seriálu Cizinka, jak skvělé je dostat příležitost rozvíjet hrdiny během několika hodin. V televizi se teď vůbec dějí vzrušující věci. Což otevřelo hodně dveří, ale i očekávání. Film by se měl proto na propracovanost svých postav podívat novýma očima.
Upravovala jste hodně scénář Krvavých válek?
Určitě jsem ho pozměňovala. Šlo o dlouhý proces. Nejdřív si přečtete scénář, pak si prohlédnete lokace, potom hledáte herce, a tím vším se film mění.
Jedna z menších změn vašeho dílu spočívá v barevné paletě. V Underworldu vždy převažovala černá a modrá, vy jste přidali i bílou.
Ano. Podle mě mají mít různá místa různou atmosféru a v tomto díle se ocitneme i na severu plném sněhu. Lidé tam nosí bílou, šedou, stříbrnou a kožešiny. Bylo zábavné vydat se trochu někam jinam, ačkoliv se stále držíme onoho monochromatického stylu. Osobně se mi i líbí. Co se týče vlkodlaků, rozhodla jsem se jejich barvy trochu zvýraznit, aby divák okamžitě rozpoznal, kdo je upír a kdo lykan. K upírům patří čisté linie, kůže, ponurost. Jen mladí upíří kadeti jsou víc punk. Lykani nosí olivově zelenou a hnědou, jejich kůže je o něco zářivější. V tomto filmu musíte rozdíl mezi upírem a vlkodlakem vidět i ve tmě.
Proč jste se rozhodla jako režisérka debutovat právě Underworldem?
Já bych nikdy nečekala, že takový film natočím. Jednala jsem o dvou jiných titulech, pokračování sci-fi Zdrojový kód a jednom malém dramatu. Když mi nabídli Underworld, nejdřív jsem se ptala, jestli to je pro mě to pravé. Jestli mi série umožní dost tvůrčí svobody, jestli do ní můžu něco přinést. Když mě producenti ubezpečili, že ano, byla jsem z této příležitosti nadšená.
Co bylo na vaší první samostatné režii nejtěžší?
Vyrovnat se s našlapaným natáčecím plánem. Každý den bylo potřeba toho hodně natočit, a když máte ve filmu akční scény s ambiciózními pohyby kamery, což je tedy moje vina, musíte pracovat hodně rychle. Občas něco ztížilo počasí, ale vlastně opravdu obtížný byl pro mě jen ten tlak času.
Vy máte ráda dlouhé záběry. Využila jste je i při akčních scénách?
Ano, mám je ráda, podle mě se poslední dobou dostatečně nepoužívají. Ráda vyprávím celou scénu v jednom záběru. I v Underworldu. Jednu malou akční scénu jsme takto natočili. Moc se tam toho nestane, v podstatě jde o akční scénu, kterou nevidíte. Všechny ostatní akce jsou moc složité a obsahují moc postav na to, aby šly sdělit v jednom záběru. Specifický styl boje a triky využívající dráty musíte filmovat z různých úhlů. Ale od začátku jsem chtěla, aby aspoň každá akční scéna vypadala jinak a byla natočena v jiném stylu.
Jak se vám natáčelo v Česku?
Nikdy jsem tu nepracovala, takže jsem nevěděla, co očekávat. Natáčení v cizích zemích mě ale baví. Z Prahy mám jen ty nejlepší zkušenosti, štáb byl skvělý, zvlášť kolem kamery. Z Prahy pochází náš hlavní architekt Ondřej Nekvasil. Vtipné je, že když jsem viděla film Snowpiercer, na kterém se také podílel, poznamenala jsem si, že s ním chci jednou určitě pracovat. A náhodou to vyšlo hned u Underworldu.
Underworld se v kinech poprvé objevil v roce 2003 a za tu dobu nasbíral hodně fanoušků. Na co se v novince můžou těšit?
Na to, že uvidí dosud neznámou stránku Seleny a že se dozvědí odpovědi na otázky z předchozích filmů, třeba co se stalo s postavou Selenina milence Michaela.
