reklama
 
 

Čechy nemusíte učit, jak točit filmy. Místní filmaři jsou skvělí, říká producent hororu Underworld

15. 12. 2015
Čeští fanoušci hororové ságy Underworld v pátém díle s podtitulem Next Generation najdou povědomá místa. Hollywoodští filmaři si pro natáčení vybrali Prahu. Hvězdy Kate Beckinsale nebo Theo James v Česku strávily více než deset týdnů, poslední klapka padne ve čtvrtek. Producent filmu Richard Wright v rozhovoru ocenil zručnost místních filmařů a tajemnost Prahy i českých hradů.

Proč jste si pro natáčení pátého dílu Underworldu vybrali Prahu?

Zajímavé je, že když jsme před lety, v roce 2002, točili první Underworld, tak už jsme o Praze uvažovali. Chtěli jsme středoevropské město s určitým vzezřením. Ale v Praze se tehdy natáčelo příliš mnoho jiných filmů, tak jsme místo toho jeli do Budapešti. Kdybychom bývali mohli, tak bychom nejspíš už první film natočili v Praze.

Druhý film se točil ve Vancouveru, třetí na Novém Zélandu, čtvrtý opět ve Vancouveru. A teď konečně můžeme točit ve městě, ve kterém jsme původně chtěli začít. Vám to tak asi nepřijde, ale nám Američanům Praha připadá velmi tajemná. Působí, jako by v místních domech byla skrytá spousta tajemství. To vše přispívá k atmosféře, kterou chceme.

Postavy v našem filmu - upíři a vlkodlaci - jsou nesmrtelné. Mnoho z nich žije už stovky let. V Americe byste to točit nemohli, není kde. Leda v poušti nebo v pralese. Potřebovali jsme město, které působí staře. U kterého je věrohodné, že tu bylo před tisícem let. Takových moc není. Praha je rozhodně jedním z nich.

Natáčeli jste tedy nejen na Barrandově, ale i přímo v historickém centru Prahy?

Ano, některé scény jsme točili v centru. Nechtěli jsme ale příliš ukázat, kde jsme. Má to být tajemné město. Nemá to být přímo Praha. Celý Underworld se odehrává v paralelním vesmíru. Takže neuvidíte Karlův most, Hrad ani Staroměstské nebo Václavské náměstí. Ale pokud znáte Prahu dobře a budete se dívat pozorně, v jedné scéně poznáte třeba nádraží.

Jinak byla velká část scén točená v ateliérech, což má praktické důvody. Na některých lokacích je složité natáčet. A stavění kulis je něco, co v České republice děláte velmi dobře. Je to ekonomické, nestojí nás to tolik, kolik by nás to stálo například v Los Angeles nebo v Londýně. Takže si můžeme dovolit stavět kulisy. Nad nimi má člověk větší kontrolu. Náš filmový architekt je Čech, vlastně celá výprava je zcela česká, není tam jediný cizinec.

Ale netočili jste jen v Praze, že?

Vyjeli jsme i mimo město. Kolik je v Česku hradů? Tři sta? Víte kolik jich je v Americe? Nula. Takže je velká výhoda, nejen že tady jich je tolik, ale že jsou navíc z různých epoch. Točili jsme třeba na Hluboké, kterou jsme použili jako hlavní sídlo upírů. Nákladové nádraží Žižkov je zase hlavním sídlem vlkodlaků. Také jsme natáčeli ve staré čističce odpadních vod. To byla zábava. Byla tam krásná cihlová schodiště a spousta tajemných místeček.

Jaký je rozpočet filmu?

Obvykle toto číslo nesdělujeme. Je to kolem 50 milionů dolarů.

A jak velkou část utratíte v Česku?

Velký kus z toho. Kromě postprodukce skoro všechno.

Hraje velkou roli při vybírání místa pro natáčení fakt, že česká vláda nabízí zahraničním filmařům pobídky?

Dost velkou. Před dvaceti lety žádné pobídky nebyly. Rozhodnutí, kde natáčet, bylo založené jen na tom, kde se ten film podle scénáře mohl odehrávat, a pak na tom, kolik by natáčení stálo. Ale teď když jsou pobídky velkou částí rovnice, tak vás to nutí jim věnovat pozornost.

Koneckonců, tak jako v jiných odvětvích, když najdete cestu, jak svůj produkt vyrobit za méně peněz, máte větší šanci, že o ně nepřijdete – skončíte na nule, nebo dokonce vyděláte. Film je produkt jako cokoli jiného. Když jsme schopni snížit svoje výrobní náklady natáčením v České republice namísto někde jinde, tak ta čísla vlastně udělají rozhodnutí za nás.

Velkým konkurentem Prahy je v současné chvíli Maďarsko, které má robustnější systém úlev a vratek než Česká republika. Vím, že v Česku teď leží návrh zákona, který by zrušil strop pro pobídky. Nebyly by každý rok limitované do určité výše. Očekávám, že jakmile se to stane, tak do Prahy přijde lavina filmařů. Protože druhou výhodou natáčení v Praze je pro nás Američany výhodný kurz měny.

Plánujete, že byste se do Prahy vrátil s dalším projektem?

Natáčím tu vážně moc rád. Natáčel jsem v Londýně, Paříži, Maďarsku, Rumunsku, na Novém Zélandu, v Austrálii, Thajsku, Malajsii... Na mnoha místech. Když začnu pracovat na nějakém filmu, je silně pravděpodobné, že šest až osm měsíců svého života prožiju tam, kde se natáčí. To se vás dotkne. Nikdo nechce jet natáčet na Antarktidu. Dva dny by to určitě byla zábava. Ale nechcete tam strávit půl roku.

Jsou lokace, kde jsem natáčel, na které se už nechci vracet. Neužil jsem si to tam, nebylo příjemné tam strávit půl roku. Praha není ten případ. Je skvělá. Infrastruktura je na takové úrovni, že je celkem snadné tu natáčet film. Je tu široká nabídka bytů ke krátkodobému pronájmu. Hádám, že máme 50 nebo 60 lidí, kteří žijí v pražských bytech. V New Yorku by bylo hodně těžké najít 50 nebo 60 bytů pro štáb. Tady to lze.

Nevýhoda Prahy oproti Budapešti jakožto hlavnímu konkurentovi je, že v Budapešti je mnohem víc studií, kde se dají postavit kulisy. Barrandov je skvělé místo. Takové staré studio, které je pořád v provozu, v Maďarsku není, ale jsou tam nová studia. Pokud jde o čtvereční metry, na kterých jde stavět kulisy, těch je v Budapešti mnohem víc. Ale také se tam točí mnohem víc filmů. Když se rozhodujete, kde budete točit, nechcete být pátým filmem v žádném městě. Pokud nejde o New York, Los Angeles, možná Londýn. Chcete být jediným filmem, nebo jedním ze dvou. Chcete jet točit někam, kde víte, že seženete štáb.

Kolik lidí se na filmu podílelo?

Jednotlivců, kteří pro film něco dělali jen pár dní, budou tisíce. Ve spoustě scén jsme měli komparsisty. Když spočítáte lidi, kteří na filmu pracují každý den, hádám, že jich bude kolem 250. Z toho tak 230 z Česka.

Možná to bude znít šíleně, ale rozpočet 50 milionů dolarů je vlastně málo na takový film, o jaký se pokoušíme. Třeba Warner Brothers by utratili dvojnásobek. Ale také by si přivezli 70 lidí. My ne. My jsme přivezli jen hlavního kameramana, žádné lidi z výpravy, myslím, že asi sedm kaskadérů, samozřejmě producenty a režiséra, pár lidí z produkce. Ale opravdu skoro celý štáb je český.

Já osobně věřím, že se to právě takhle má dělat. Česká republika má filmový průmysl od dvacátých let, možná déle. Je tu tradice, lidé tu umí dělat filmy. V šedesátých a sedmdesátých letech Československo točilo hodně svých filmů. Chodil jsem na filmovou školu, mnoho z nich jsem viděl. Čechy nepotřebujete učit dělat filmy. Když to zkusíte, bude z toho problém, napětí. Budou říkat, co to děláš, takhle my to neděláme.

Pro nás je pozitivní, když můžeme jet někam, kde existuje filmová kultura. Protože si pak můžeme lidi najmout, místo abychom je brali s sebou. Když zaměstnáte někoho v Česku, platíte mu mzdu, to je celé. Když zaměstnáte někoho z Los Angeles, platíte letenky, hotel, kapesné. Může to stát skoro dvojnásobek. Proč byste to dělali, když nemusíte?

V jakém filmovém odvětví jsou Češi skutečně na vysoké úrovni?

Rozhodně výprava, stavění a design kulis. Museli jsme simulovat kámen, stavět jeskyně, simulovat zdi hradu pokryté sněhem, dělali jsme povrch zamrzlého jezera. To je složité a musíte opravdu vědět, co děláte, aby to fungovalo. Kvalita kulis, které jsme stavěli tady, je do puntíku stejná, jako kdybychom je stavěli v Los Angeles, Londýně, New Yorku nebo Vancouveru. Nemůžeme si stěžovat.

Další skvělé odvětví jsou rekvizity. V Underworldu máme hodně rekvizit do ruky, jako jsou meče, malé šperkovnice. Museli jsme vyrobit hodně věcí, protože máme ve filmu kulturu, která neexistuje.

Dál kamera, světla, grip. Nikdy jsem neslyšel o velkém filmu, který by jel mimo Londýn, New York, Los Angeles a nevzal by si s sebou šéfa světel a skoro žádné kameramany. My jsme si přivezli jednoho kameramana. To je šílené. Myslím, že třeba v Maďarsku bychom to tak nemohli udělat.

Natáčení končí už tento čtvrtek.

Díky bohu ano. Bylo to dlouhé. Točili jsme padesát dní. Ale z toho 30 dní jsme točili se dvěma týmy, to je jako dva dny v jednom. To je velmi stresující. Jsme rádi, že už jsme skoro hotovi.

Nastaly během natáčení nějaké komplikace?

Samozřejmě. To jsou vždycky. Je to přece film! Natáčení filmů je celé o vytváření problémů a jejich následném řešení. Spousta z těch problémů vznikla naší vlastní vinou. Zjistili jsme třeba, že scéna nefunguje, tak jsme ji přepsali noc před tím, než se točila. To je hloupé, nemělo by se to dělat. Ale my jsme to udělali. Nastávají problémy s herci, se spoustou věcí. To je normální. To se děje při jakémkoli natáčení, je jedno kde. Tento film je velmi složitý, ale většinu komplikací jsme si zavinili sami.

Už víte, kdy bude mít film premiéru?

To se teď právě snažíme vymyslet. Datum premiéry je nejspíš to nejdůležitější rozhodnutí, kromě samotného rozhodnutí vůbec ten film natočit. Je to šachová partie. Ale já ji nehraju, je to na distributorovi, na studiu. Snaží se vybrat vhodný víkend.

Strategie, kdy vypustíte svůj film proti všem ostatním, může být vymyšlená 18 měsíců předem. U Star Wars to prý bylo dva roky dopředu. A všichni ostatní věděli, že nemůžou mít premiéru v období dvou týdnů před nimi a po nich. Hvězdné války v podstatě vyřadily konkurenci skoro na měsíc. Ale to jsou Star Wars, na ty půjde každý.

My doufáme, že naše fanouškovská základna bude nějakým zlomkem počtu jejich diváků. To by bylo skvělé, stačilo by nám to. Lidé, kteří o tom rozhodují, teď jen musí přijít na to, kdy naši fanoušci budou nejvíc motivovaní přijít do kina. A kdy pro tento typ publika bude nejmenší konkurence. Jediné, co vím, že film bude mít premiéru někdy mezi říjnem 2016 a lednem 2017.

Underworld: Probuzení - trailer | Video: YouTube

autor: Markéta Šrajbrová | 15. 12. 2015

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama