Silně obézní muž se šine kancelářemi s vozíkem na doplňování předmětů, které k práci potřebují jeho nadřízení. Venku je tma, v práci už zůstal jen jeden právník. A ten se s tím člověkem, který je vždy všude posledním kolečkem u vozu, dává do řeči jako rovný s rovným.
Už v této první scéně působí hrdina snímku Richard Jewell záhadně. Mluví i chodí pomalu a z jeho táhlého hlasu na diváka přechází zvláštní klid. Jewell je pečlivý, až pedantický pozorovatel světa, ztělesnění potřeby dávat věcem řád. V klidu, který vyzařuje, je ale podprahově schováno zrnko znepokojení. A v jeho snaze být strážcem pořádku se ukrývá kus posedlosti.
O něco později - během letních olympijských her v Atlantě roku 1996 - z něj přesně tyto vlastnosti udělají hrdinu. Coby pracovník ostrahy si Jewell všimne podezřelého zavazadla na místě koncertu v olympijském parku a díky včas zahájené evakuaci a jedné šťastné náhodě, která nebezpečný batoh povalí na záda, se při následném výbuchu zabrání velkým ztrátám na životech.
To vše se v novém filmu devětaosmdesátiletého někdejšího herce a dnes především režiséra Clinta Eastwooda stane v průběhu pár desítek minut. Pravé drama však teprve začíná - ve chvíli, kdy právě ony vlastnosti, jež z Richarda Jewella udělaly hrdinu, nyní napovídají, že by ve skutečnosti mohl být tím, kdo bombu nastražil. Důkazy sice nejsou, do psychologických profilů osamělých atentátníků, které sestavují agenti FBI, ale Jewell přesně zapadá.
Režisér Eastwood opět zúročuje svůj dar pracovat s herci a odhalovat povahu hrdinů z těch nejobyčejnějších situací. Bohužel to platí jen o jedné straně "barikády".
Paul Walter Hauser v roli Jewella skvěle vystihuje přímočarého bezelstného muže trochu podivínského chování a zájmů, neproniknutelného i pro jeho právníka, kterého Sam Rockwell ztvárnil jako pragmatického, avšak v jádru správného chlapíka.
Jenže totéž nelze říci o zástupcích tisku a FBI. Agent v podání Jona Hamma se s novinářkou Olivie Wildeové předhání v tom, kdo je cyničtější karikaturou své profese. A tady se příběh nenápadně, ale zásadně odklání od skutečnosti.
Na příkladu, který mimo jiné ukazuje limity některých metod FBI, se Eastwood snaží vykreslit všechny zástupce FBI i tisku jako zlé lidi, kteří svou práci dělají špatně. Novinářka se v očích filmařů ke svým informacím dostává skrze postel, agenti se neustále snaží Jewella podvést a vmanipulovat ho do výpovědí, jaké se jim hodí.
Scénář Američana Billyho Raye přitom opomíjí, kdo bombu skutečně nastražil. Jeho jméno sice jednou padne, už se ale nedozvíme, co byl zač. Film pochopitelně nemá být věrnou kopií skutečnosti. Veškerá "umělecká licence" v Richardu Jewellovi však vykresluje poněkud podezřelé vidění světa.
Ve společensko-politickém klimatu, kdy nejen ve Spojených státech sílí krajní pravice a volá se po větší benevolenci ke zbraním, vznikl film, který dělá hrdinu i oběť z mladého bílého muže ze státu Georgie, jenž vlastní arzenál zbraní, žije s matkou a neplatí daně.
Filmaři si dávají pozor, aby ho nespojovali s jakýmikoli extremistickými organizacemi. Což je v pořádku, neboť takové vazby opravdu neměl. Jenže skutečný případ si tvůrci až příliš berou jako alibi. A už opomíjejí, že právě atentátník Eric Rudolph, jenž byl dopaden až pět let po činu, byl člověkem extrémních názorů, který své činy prováděl jako součást protestů proti potratům či homosexualitě. A který ve vězení psal eseje, jež poté extremisté publikovali na svých stránkách.
Eastwoodovi se daří vykreslit Jewellovu zvláštní, nečernobílou povahu - dobrosrdečnou, ale se sklony k autoritářství a s touhou patřit k policejnímu sboru. A proto vznikl napínavý portrét, v němž si lze užívat především výměny mezi protagonistou a jeho právníkem.
Jenže na rozdíl od mnoha jiných Eastwoodových hrdinů je Richard Jewell až příliš zjevným symbolem politického vidění světa, v němž je normální mít plný dům zbraní a nevěřit vládě. Neplacení daní už představuje spíše drobný škraloup.
"Stejně si myslím, že jste zatraceně vinný," ucedí agent FBI v závěru směrem k Jewellovi. Právě takové detaily posouvají optiku: nejde jen o kritiku FBI či představení nekompetentnosti některých jejích agentů. Film z nich rovnou dělá odpudivé bytosti.
Richard Jewell je tak dalším Eastwoodovým snímkem, který je "na straně lidu". Bohužel se až příliš důrazně staví nejen za slabé, ale také za ty, jejichž hlas dnes v Americe sílí. Ty, kteří mají v domě tolik útočných pušek, že byť je třeba používají jen na jeleny, dovedli by zlikvidovat menší město.
Clint Eastwood zkrátka natočil film, u něhož si lze až příliš snadno představit, jak si ho ve vězení s chutí pouští i terorista Eric Rudolph.
Richard Jewell
Režie: Clint Eastwood
Vertical Ent., česká distribuční premiéra 16. ledna
