Cannes (od našeho spolupracovníka) - Festival v Cannes, přesunutý z původního květnového termínu, se na jihu Francie koná pod pálícím červencovým sluncem. Místní kina sice mají možnost prodat 100 procent vstupenek a není nouze o hvězdy na červeném koberci. Všichni, kdo nejsou plně očkovaní, však kromě vedra bojují například s nutností testovat se každých 48 hodin.
Pro některé zájemce ze zahraničí bylo plánování cesty tak složité, že nakonec nepřijeli, a celková účast klesne z předpandemických zhruba 40 tisíc návštěvníků na odhadem 28 tisíc.
Na plynulosti nepřidává ani nově zavedený, ale špatně fungující systém on-line rezervací vstupenek, který lidem často potvrzuje lístek do kina až po začátku projekce. Festival v Cannes, oddaný biografům, vždy odmítal jakoukoliv možnost virtuální náhrady. Být digitální, v aplikacích a na webu prostě není jeho nejsilnější stránka.
Také ve Francii roste počet nakažených mutací viru známou jako delta, do toho přišla zpráva, že olympijské hry v Tokiu se budou konat bez diváků, a tak lidé v sálech poměrně důsledně dodržují epidemiologická opatření. S výjimkou některých galapremiér jako úterního zahajovacího večera, kde pořadatelé nekontrolovali testy ani certifikáty o očkování a uvnitř si některé celebrity sundaly respirátory.
Nahromaděné premiéry
V pozitivním slova smyslu festival bojuje také s rozrostlým programem. Hlavní soutěž letos čítá 24 titulů, druhá sekce Un certain regard, která dává prostor novým a méně zavedeným autorům, o šest méně. K tomu přibyl programový blok Cannes Premiere, ve kterém zjednodušeně řečeno oblíbení festivalové hosté promítají filmy nevhodné pro hlavní klání.
Je mezi nimi šedesátiletá Angličanka Andrea Arnoldová, autorka snímků Fish Tank nebo American Honey, s dokumentem Kráva. Oliver Stone uvede dokument JFK Revisited o vraždě amerického prezidenta, kterou již před 30 lety zpracoval v hraném dramatu JFK. Další režijní počiny představili herci Mathieu Amalric nebo Charlotte Gainsbourgová.
Silnými jmény se pyšní též vedlejší sekce Quinzaine des réalisateurs. Co do programu to rozhodně není limitovaný ročník, naopak.
Umělecký ředitel festivalu Thierry Frémaux vloni sice oznámil oficiální výběr, samotná akce na francouzské Riviéře ale byla kvůli jarní první vlně pandemie zrušena. A jakmile to šlo, filmy jako dánský Chlast se s nálepkou Cannes 2020 začaly promítat jinde.
Další producenti počkali na letošek. To je třeba případ očekávaného lesbického dramatu z italského kláštera Benedetta od Paula Verhoevena, nizozemského režiséra Základního instinktu, Hvězdné pěchoty nebo Total Recall.
K očekávaným titulům dále patří komedie Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun od Wese Andersona nebo adaptace česky nedávno vydaného románu U Petrovových řádí chřipka, kterou natočil vězněný Rus Kirill Serebrennikov.
S lehkostí o eutanazii
Ještě jiný případ představuje produktivní Francouz François Ozon. V loňském výběru měl gay romanci Léto 85. A letos už uvádí jiný snímek Všechno šlo hladce (Tout s’est bien passé). Pandemie ho zjevně nezbrzdila.
Novinka, která zatím nemá českého distributora, stojí za pozornost. Je to komedie o asistované sebevraždě, natočená podle knihy dnes již nežijící Francouzky Emmanuèle Bernheimové. Tu hraje populární Sophie Marceauová.
Emmanuèlina otce, bohatého obchodníka a sběratele umění, postihla mrtvice. I když se zotavuje, tvrdošíjně dává najevo přání ukončit život.
Zatímco sledujeme, jak Emmanuèle se sestrou přivyká situaci a domlouvá otci eutanazii ve Švýcarsku, film několikrát změní tón. Z emotivnímu dramatu s mírně bizarním motivem se stává lehce načrtnutá komedie podle skutečných událostí. Nevážná atmosféra začíná převažovat a odlehčuje diváckou zkušenost s podobnými traumatickými rodinnými zážitky.
François Ozon do vedlejší role depresivní matky znovu angažoval Charlotte Ramplingovou, se kterou spolupracoval již na filmu Bazén. Lékařské centrum ve Švýcarsku vede Hanna Schygullová, herečka známá ze spolupráce s Rainerem Wernerem Fassbinderem - příště chce Ozon natočit novou adaptaci jeho Hořkých slz Petry Kantové z roku 1972.
V novince se ale nakonec vše točí kolem svérázného Emmanuèlina otce, kterého ztvárnil André Dussollier s výraznou maskou reprezentující následky mrtvice.
Ozon zaměřuje pozornost na herecké výkony i některé detaily. Jeho film není uslzený, také ale nerozvíjí politické argumenty ani pro eutanazii, ani proti. Spíš zprostředkovává jeden turbulentní rok života, který se všemi zamával.
Filmaři, střídajícímu bizarní náměty (čtyři roky starý Dvojitý milenec) s aktuálně společenskými kauzami (o rok mladší Chvála Bohu) to tentokrát vyšlo a jeho novinka má šanci diváky zaujmout i vybídnout k zamyšlení.
Všechno šlo hladce je vzhledem k tématu samozřejmě trochu ironický název. Tady v Cannes si ale všichni přejí, aby to navzdory trvale nejisté pandemické situaci byl zpětně také popis letošního festivalu.
Autor je filmový kritik Radiožurnálu.
