Star Wars! Fenomén. Můžete ho mít rádi, nebo nemusíte, ale těžko popřete fakt, že málokterá filmová série změnila kinematografii, jako když na konci sedmdesátých let George Lucas spojil ve své vesmírné pohádce vše, po čem diváci toužili. V jistém slova smyslu dokonce dřív, než si tyto touhy sami uvědomili.
Ani nepovedenou prequelovou trilogií, jež (přestože zastánce si našla) patří mezi nejnenáviděnější filmové projekty, se nepodařilo poškodit značku natolik, abychom u Síla se probouzí neočekávali prolomení nejvyšších kasovních rekordů.
A po zhlédnutí sedmé epizody si můžeme potvrdit, čím se fanoušci celou dobu uklidňovali. Ač jde o uklidnění paradoxní: Lucase máme z krku, už svými nerozumnými zásahy do vlastního světa a posunem vesmírné fantasy k nudnému politikaření nebude tepat do srdcí svých skalních příznivců. Lucasfilm byl za víc než čtyři miliardy dolarů spolknut Disneym, který rozhodně nedopustí, aby se série, s níž má tolik komerčních plánů, vymkla z rukou, jako když její duchovní otec ztratil kontakt se svým publikem.
Minule jsme ujeli
Disney svěřil své nejžhavější želízko v ohni J. J. Abramsovi, jenž v minulosti zažehnul seriálem Ztraceni stále trvající televizní renesanci a restartoval skomírající kult Star Trek. Pokud bylo naším přáním mít Star Wars primárně "nezkažené", málokdo mohl být lepší volbou.
Abrams nabízí sobě typickou dravou a svižnou podívanou, která se zařazuje po bok staré trilogie a vědomě neguje co nejvíce prvků té nové. Pryč jsou prázdné scény plné ostudně neforemných dialogů a mrtvých zelených pláten, Síla se probouzí se až bezohledným tempem žene kupředu, aby postavy v neustávající akci neměly čas vydechnout. Navíc ve světě, jenž díky důrazu na praktické efekty a kulisy nabývá na hmotnosti a hmatatelnosti.
Nevýhodou Abramsovy nekompromisní hyperaktivity je ústup emocionální hloubky – nové Star Wars se ve své nezadržitelnosti nemají čas na chvíli zastavit a nechat doznít některý z mnoha motivů, jenž by emoce skrývat mohl. Spoléhat tedy musí na pouhou nostalgii. Stejně tak nemá scénář Kasdana, Abramse a Arndta čas přemýšlet, nakolik dávají jednotlivé scény smysl a nakolik ve prospěch hrdinů až přespříliš pracují náhoda a štěstí.
Poslední jmenované by ale nestálo za to vytýkat, protože sedmá epizoda se celkovou stylizací navrací do naivnějších a "čistších" osmdesátých let, kdy zkrátka vůbec nevadilo, že představa hi-tech superzákladny se obejde bez bezpečnostního systému a hrdinům prostě stačí pobíhat po chodbách přikrčení, aby si jich nikdo nevšiml (pokud na sebe náhodně nepotřebují narazit sami).
Zatímco v nové trilogii, jež se „honosila“ politickými paralelami a obchodními jednáními, bylo adekvátní cítit se otráven absencí logiky, nyní se vracíme k okázalé space opeře, v níž Dobro bojuje se Zlem a pohádkový tón umožňuje benevolenci vůči scenáristickým berličkám.
Staří a mladí
Pokud nemá recenze vyzrazovat nic z děje, lze o hrdinech říct jen, že jsou vybráni se stejnou mechanickou přesností jako každý další aspekt filmu. Stará parta Harrison Ford, Carrie Fisher a Mark Hamill se takřka v úplnosti navrací a je funkčně rozšířena nováčky Daisy Ridley a Johnem Boyegem, s nimiž se Star Wars vrací k tradici hledání nových jmen. Oscar Isaac a Adam Driver, jejichž popularita už nějakou dobu stoupá, asi dobrým výkonem nepřekvapí.
Pro zajímavost lze zmínit, že castingová rozhodnutí i u některých českých recenzentů vzbudila otázky, jestli to Hollywood s módní politickou korektností a servilností demografickým skupinám nepřehání – je nutné mít v popředí ženu a černocha, aby se rozšířilo potenciální publikum?
Otázka dává smysl pouze teoreticky a je nejspíš pozůstatkem konfliktu, který provázel už původní trilogii. V Nové naději se objevili pouze běloši, což se neobešlo bez kritiky, jež vedla k větší rozmanitosti v dalších dílech symbolizované postavou Landa v mírně stereotypním podání Billyho Dee. V Síla se probouzí ovšem ani jedna z nových postav není ztělesněním svého pohlaví nebo rasy. Finn (John Boyega) by mohl být zrovna tak běloch, aby se projevoval stejně, a Rey (Daisy Ridley) by mohla být mužem, aby řešila totožná dilemata. Jde o plnohodnotné postavy, jež na svá základní specifika nijak výlučně nespoléhají, takže i kdyby ze strany Disneyho šlo o obchodní kalkul, kvalitní scenáristické ošetření a silné obsazení ho legitimizují a dělají z něj něco marginálního.
Důležitější je, že staří hrdinové a nově příchozí se navzájem neobírají o prostor a množství postav nebrání plynulosti příběhu. Abramsův tým se ubránil častému neduhu sérií s velkou fanouškovskou základnou, v nichž strach vyškrtnout vedlejšího oblíbence vede k přehlcení děje.
Pro fanoušky
Smysluplnější výtkou vůči návratu do předaleké galaxie bude úslužnost fanouškům a obchodnímu oddělení. Film je konstruován "na jistotu", Abrams nastudoval ducha předlohy a plně ho uplatnil, aniž by propustil uzdu něčemu nekonvenčnímu. Dojem zajetí do starých kolejí je úplný a nikdo se mu v sebemenším nebrání.
Tady se ovšem musíme ptát, nakolik má nyní smysl chtít po Star Wars, aby nabízely "něco nového".
Jde o obrovský fenomén žijící vlastním životem, což pochopil i samotný Lucas, když se svým fanouškům zprotivil a jeho opuštění série se neobešlo bez špetky hořkosti z jeho strany. Zasahovat do kánonu se nevyplatilo ani autorovi! Bylo tedy třeba uspokojivě znovunastolit status quo a ujistit diváky, že série se dokáže "napravit". Mnoho prostoru pro invenci tedy tvůrci neměli, když jejich cílem bylo očistit se od nechtěných nánosů.
Při sledování se tedy lze stěží odpoutat od vědomí, že vše, co vidíme, je především nastavením nultého bodu pro další epizody a vedlejší filmy, stejně jako pro kvanta merchandisingu. Pokud ale budeme k disneyovské produkci přistupovat realisticky a uvědomíme si, že sledujeme sedmý díl série, která si především líže rány, dojde nám, jak moc vlastně můžeme být rádi, že se ze Síly se probouzí stal povedený blockbuster.
Na další díly bychom už ovšem měli klást víc nároků, pokud nechceme další marvelovskou manufakturu na hračky a spin-offy.
Hodnocení: 80 %
