Recenze - Když se v kinech objeví nový hollywoodský remake, pokračování nebo adaptace (tedy poslední dobou skoro pořád), stojí za to se ptát, jaký má taková novinka vůbec smysl. Opravdu mě zajímá, co se stalo s norskou výzkumnou výpravou na Antarktidě, než mimozemská Věc zkřížila zmutované končetiny s plamenometem Kurta Russela? Vážně mě myšlenka filmové adaptace Hobita fascinuje natolik, že chci Bilbův výlet tam a zase zpátky vidět roztažený do tří celovečerních snímků?

Sem patří i otázka, co je tak zásadně přitažlivého na remaku akční sci-fi Paula Verhoevena Total Recall. Může Colin Farrell v hlavní roli soutěžit s gumáckým charismatem Arnolda Schwarzeneggera? Je možné si ještě rafinovaněji pohrát se vzpomínkami Douglase Quaida? A dá se vůbec natočit scéna, kde si hlavní hrdina vytahuje z nosu obří kulatou elektronickou sondu, lépe, než jak ji známe?

Foto: Falcon

Na poslední z uvedených otázek si tvůrci naštěstí sami odpověděli záporně, a tak zmíněnou scénu v novém Total Recallu vůbec nezreplikovali. Co se zbylých dvou týče, snímek na ně nedává moc uspokojivé odpovědi.

Vzpomínky "pokleslého" druhu

Verhoevenův film byl rafinovaný v tom, jak spojoval brakově komiksové prvky jako extrémní násilí, mutanty, tajné agenty a konečně i muskulaturu Arnolda Schwarzeneggera s paranoidními fantaziemi autora předlohy Philipa K. Dicka. Hlavní hrdina filmu Douglas Quaid si totiž u společnosti Recall zaplatil umělé vzpomínky přesně tak „pokleslého" druhu, jaké nám děj snímku servíruje. Do výsledného tvaru tak dokonce zapadalo i to, že Arnoldův Quaid řešil krizi identity zásadně jen tupými pohledy, násilím a hrubozrnnými ironickými hláškami.

Remake Total Recallu staví celé univerzum filmu doslova na Zem (žádného marťanského finále se tu nedočkáme), a tím do značné míry okrádá celý příběh o jeho podvratnou sílu. Místo požitkářsky nadsazené akční sci-fi obléká nový snímek celý příběh do hávu futuristického thrilleru. Bouřící se mutanty nahradilo sociální napětí ve světě rozděleném na zónu bohatých a zónu chudých a Arnolda mnohem civilnější, ale také méně výrazný Colin Farrell.

Foto: Aktuálně.cz

Díky tomu také nový Total Recall úplně vypustil groteskní maskérské efekty, od všemožných mutantů až po oči vypadávající hrdinům z důlků v marsovské atmosféře. Jiné momenty zase v remaku působí mnohem uhlazeněji, místo zmíněné nosní sondy si Quaid odstraňuje sledovací zařízení z dlaně a ve scéně, kde si „oblékne" cizí tělo, aby se dostal přes hlídaný terminál, se jeho umělý obličej nezačne legračně nafukovat, ale jen se coby digitální hologram restartuje. Snad jen prostitutka se třemi ňadry dostála úchylné invenci původního filmu.

Přestože remake v mnoha ohledech prostě kopíruje děj Verhoevenova originálu, jeho vyznění se posouvá směrem od dickovské paranoidní vize světa, ve kterém nelze odlišit skutečnost od fikce, směrem k bourneovské trilogii (či snad tetralogii?), kde za hrdinovou amnézií stojí složitá konspirace. Klíčová scéna původního filmu, kde se Quaidova manželka a doktor z Rekallu snaží hrdinu přesvědčit, že všechny události po implantaci vzpomínek jsou jen fantazií vyvolanou jeho kolabující myslí, má v novém filmu podobu nepříliš přesvědčivého divadla zinscenovaného Quaidovými pronásledovateli.

Foto: Falcon

Blade Runner i Hvězdné války

Pokus převyprávět Total Recall jako sci-fi thriller o zapomětlivém dvojitém agentovi, který zachrání svět před těmi, jimž měl sloužit, do značné míry vychází. Nalezení souvislosti mezi příběhem Verhoevenova filmu a Bournem je ostatně docela vynalézavý a ne úplně samozřejmý nápad. Na druhou stranu to ale ze snímku dělá mnohem konvenčnější žánrovou podívanou, než byl původní film.

Co remake ztrácí na brakových atrakcích a vyprávěcích finesách, to se snaží dohnat na elegantní výpravě s množstvím propracovaných futuristických scenérií. Film tak sice vypadá velkolepěji než originál, na druhou stranu je ale pohled na jeho prostředí plný déjà vu efektů. Dělnická oblast, kde panuje permanentní noc a hustý déšť evokuje Blade Runnera, design robotických vojáků zase Hvězdné války, asijské prvky v kanceláři Rekallu Johnnyho Mnemonica a jistě by se dalo v podobném duchu pokračovat.

Ve výsledku se tak nový Total Recall může přiřadit k předchozím snímkům jeho režiséra Lena Wisemana, totiž k prvním dvěma dílům Underworldu a čtvrté Smrtonosné pasti. Ve všech případech máme co dělat se snímky, které mají áčkový rozpočet, ale béčkově vykrádají jiné filmy a spoléhají spíš na přímočaré atrakce než na sofistikovanější postupy.

Nejvíc uspokojivý způsob, jak nový Total Recall sledovat, tak paradoxně spočívá v tom, příliš se nezatěžovat jeho dějem, zapomenout, že mnoho z toho, co nám snímek předkládá, jsme už někde viděli, a soustředit se na velkoryse pojaté scenérie zaplněné futuristickými prvky nebo na nápadité akční scény zahrnující parkour, automobilovou honičku na autodráze nebo přestřelku zahrnující převrácení gravitace.

Za skutečnou ústřední postavou filmu v tomto ohledu není Farrellův Quaid, ale jeho rozzuřená a nezničitelná manželka v podání Kate Beckinsale, která převzala z původního filmu roli nejen Sharon Stoneové, ale i hrdinova zarputilého pronásledovatele Richtera ztvárněného Michaelem Ironsidem. Je totiž stejná jako celý film: hbitá, přímočará a elegantní.