Recenze: Sophia Lorenová se ve filmu na Netflixu ohlíží za svou kariérou

Martin Šrajer Martin Šrajer
18. 11. 2020 12:17
O neobvyklém přátelství na pozadí minulých i přítomných krizí Evropy vypráví dojemné italské drama Život před sebou. Namísto složitých otázek nabízí nekomplikovanou lekci empatie.

Sophia Lorenová hrála v celovečerním filmu naposledy před deseti lety. Zlehka plynoucí snímek Život před sebou, který natočil její syn Edoardo Ponti a vidět ho lze na Netflixu, je propagován jako velký comeback. Šestaosmdesátileté držitelce dvou Oscarů, pěti Zlatých glóbů či hereckých cen z festivalů v Cannes a Benátkách tu však náleží menší role. Skutečnou hvězdou je mladý senegalský neherec Ibrahima Gueye, zvládající i emocionálně náročnější polohy.

Postava, kterou ztvárnila Lorenová, představuje především láskyplnou poctu jejím dřívějším rolím. Díky odkazům na počátky herecké kariéry vyvstávají podobnosti mezi poválečnou a současnou italskou kinematografií. Ve snaze připomenout léta největší slávy Lorenové film oživuje a upravuje postupy poválečného neorealismu, aby zprostředkoval stěžejní problémy dnešní Itálie.

Vypravěčem a protagonistou prostého příběhu je v souladu se stejnojmennou knižní předlohou Romaina Garyho dvanáctiletý Momo. Osiřelý syn senegalských přistěhovalců, kterého hraje Ibrahima Gueye, v ulicích italského přístavního města Bari přežívá díky krádežím a patronaci místního drogového dealera. Ten jej využívá jako poslíčka. Momo nenaplňuje stereotyp migranta bezmocně čekajícího, kdo mu pomůže. V městském prostředí se dobře zorientoval a dokáže z něj pro sebe vytěžit maximum.

Chlapcovým náhradním rodičem je starostlivý lékař Cohen. Přestože mu na jeho budoucnosti záleží, dál se o sirotka starat nemůže. Proto ho svěří do péče bývalé prostitutky hrané Lorenovou, která poskytuje azyl dětem svých kolegyň. Žena trvající na oslovení "paní Rosa" se přes slíbenou finanční odměnu klučiny odchovaného ulicí ujímá s neskrývanou nevolí. Stále mu neodpustila, že jí nedávno ukradl kabelku.

Antipatie jsou ovšem oboustranné. Momo si zvykl rozhodovat o svém životě sám. Příkazům věčně podrážděné dámy se nehodlá podřizovat. Oproti Rose, která si ho rezignovaně osvojí se slovy "radši já než sociálka", mu nedochází, že kdyby skončil v rukou úřadů, o svobodu přijde. Stejně jako přistěhovalci, které v jiné scéně zatýká policie.

Skličující výjev z ulice je jedním z vhodně zvolených ilustračních záběrů, jež filmu dodávají autentický ráz. Natáčelo se v reálných lokacích a do mnoha rolí byli obsazeni neherci s podobnou životní zkušeností jako fiktivní postavy. Režisér Ponti se ale oproti svým současníkům sbírajícím festivalové ceny za filmy o životech uprchlíků nesnaží o syrový realismus. Ducha místa vystihuje bez roztřesené kamery, prudkých švenků a častého přeostřování.

Film Život před sebou je na Netflixu s českými titulky. | Video: Netflix

Styl je založen na nenápadných posunech důrazu. Zprvu odlehčený film se postupně stává vážnějším a změnu tónu podtrhuje úbytek záběrů zalitých hřejivými slunečními paprsky. Začínají převažovat chladné barvy, víc scén se odehrává v interiérech. Také hudba podkreslující Momovy vyjížďky na kole je míň energická. Nejvýraznější proměnou ale prochází tvář Lorenové, v níž se stále zřetelněji zračí Rosina zesláblost.

Naturalistické rámování postav a prostředí částečně vyvažuje sentimentalitu předvídatelného příběhu. Autentické lokace s klasickou vyprávěcí strukturou a melodramatickými zápletkami po válce podobně kombinovali neorealističtí režiséři, k jejichž tvorbě Ponti zjevně odkazuje. Jeho matka ostatně začala kariéru právě v éře doznívajícího neorealismu. Již tehdy hrála silné ženy, jejichž hrdost, odhodlání a morální integrita v těžkých časech drží pohromadě rodinu či komunitu.

Sophia Lorenová jako Madame Rosa.
Sophia Lorenová jako Madame Rosa. | Foto: Netflix

Zatímco hrdinové neorealistických filmů se potýkali s důsledky války, v Životě před sebou čelí Evropa migrační krizi. Obě tragické kapitoly dějin starého kontinentu film propojuje pomocí Rosy. Přísná opatrovatelka má totiž více vrstev, než kolik je vzdorovitý chlapec ochoten brát v potaz. Právě její minulost, odkrývaná pomocí decentních náznaků, se stane základem nepravděpodobného přátelství.

Rosa přišla o rodinu během holokaustu. Sama kvůli židovskému původu skončila v Osvětimi. Sice přežila, ale hrůzy války ji po desítkách let stále pronásledují. Útočiště nachází ve sklepě svého domu. Tam si s pomocí předmětů z mládí a vzpomínek vytvořila svět ještě nepoznamenaný nacistickou agresí. Momo má jako dítě bez domova a rodičů, rovněž hledající bezpečné zázemí, pro její bolest pochopení.

Nevraživost, která vztahu zpočátku dominuje, postupně nahrazuje obdiv. Když se chlapec od muslimského prodavače Hamila dozví, co v arabské kultuře symbolizuje lev, začne vlastnosti tohoto zvířete přisuzovat Rose. Stává se pro něj vzorem. Rosa na druhou stranu nachází někoho, kdo rozumí jejímu traumatu a kdo skrze něj nachází klíč k její složité osobnosti.

Ibrahima Gueye v roli Moma a Sophia Lorenová jako Madame Rosa.
Ibrahima Gueye v roli Moma a Sophia Lorenová jako Madame Rosa. | Foto: Netflix

"Řeč je nejmocnější zbraní," zní jedno z mouder, jimiž s přibývajícími minutami stále víc mravoučný film nešetří. Ponti bohužel nezůstává jen u slov a náznaků, do fikčního světa pro větší názornost dvakrát vpouští počítačovou lvici. Špatná animace narušuje realistickou atmosféru a sráží dojem z jinak vyváženého celku.

Moc přesvědčivé není ani vytváření spojnic mezi Rosou a Momem. Byť má každý jinou barvu pleti i náboženské vyznání, zřejmě bychom je měli vnímat jako rovné v tom, že jsou nebo byli oběťmi cizích předsudků. Cestu k sobě ale nacházejí příliš náhle, bez zřetelnějšího charakterového vývoje a bez toho, aby museli víc porozumět jeden druhému. Jakkoli je scénář vykresluje dost plasticky, aby nebyli definováni jen svým utrpením, nezdá se, že by je nakonec spojovalo něco jiného.

Zjednodušující pojetí rasové a náboženské identity i lehkost, s jakou film překonává kulturní rozdíly, odpovídají spíše sedmdesátým letům minulého století, kdy vyšla knižní předloha. Snaží-li se nás Život před sebou přesvědčit o nezbytnosti empatie v rozděleném světě, není v tom příliš úspěšný kvůli zkratkovitosti a násilně vytvářeným paralelám mezi migrační krizí a holokaustem.

Pokud ale na Pontiho třetí režijní spolupráci s jeho matkou nebudeme klást stejné nároky jako na tematicky spřízněné filmy jeho krajanů, cílící na náročnější publikum - například Mediterranea nebo Požár na moři -, lze i podobně zplošťující a v lecčem překonané, byť ne vyloženě vulgární pojetí závažné problematiky uvítat. O přistěhovalectví film vypovídá široce přístupnou formou a díky obsazení Lorenové zřejmě osloví diváky různých generací.

Život před sebou

Režie: Edoardo Ponti
Film je k vidění na Netflixu.

 

Právě se děje

před 2 minutami

Klaebo a Sundlingová ovládli sprint na MS, Češi skončili ve čtvrtfinále

Norský běžec na lyžích Johannes Hösflot Klaebo jako první muž v historii obhájil titul mistra světa ve sprintu. Mezi ženami poprvé zvítězila Švédka Jonna Sundlingová.

Čeští reprezentanti Tereza Beranová, Ondřej Černý, Michal Novák a Luděk Šeller vypadli ve dvanáctistupňovém teplu v německém Oberstdorfu shodně ve čtvrtfinále.

Šestadvacetiletá Sundlingová ukončila na trati dlouhé 1200 metrů klasicky kralování Maiken Caspersen Fallaové. Norská šampionka z minulých dvou šampionátů tentokrát dojela druhá, bronz získala Slovinka Anamarija Lampičová.

Muži jeli 1500 metrů a Klaebo vyhrál všechno - suverénně kvalifikaci, čtvrtfinále i finále, které se proměnilo v triumf Norů. Stříbro bral Erik Valnes a bronz Haavard Solaas Taugböl. Rus Alexander Bolšunov skončil čtvrtý.

Novák, jenž byl v této sezoně Světového poháru dvakrát ve sprintu devátý, najížděl ve čtvrtfinále do cílové rovinky z šestého místa v kontaktu se soupeři, ale ve finiši na postup nedosáhl a byl pátý. Na stejné pozici skončil ve své rozjížďce Šeller, ale daleko za místy v semifinále. Novák v konečném pořadí obsadil 23. místo, Šeller byl o příčku horší.

Nadějně jel jednadvacetiletý Černý. Před druhým stoupáním dokonce vedl, ale zezadu se před něj tlačil v úzkém místě De Fabiani. Ital při manévru spadl a srazil na kolena i českého běžce. Černý tak dojel pátý a celkově byl jednadvacátý. "Výsledek beru a jsem s výkonem moc spokojený," řekl v tiskové zprávě.

Ve čtvrtfinále s Beranovou se nezvykle komplikoval start a povedl se až na třetí pokus. Češka jela na chvostu a díky pádu Finky Mantintalové z čela rozjížďky i chybě Rusky Sorinové skončila čtvrtá, celkově pak dvacátá.

"Do čtvrtfinále jsem šla s taktikou, že se v posledním sjezdu za někým vyvezu a budu silná ve finiši. Jenže trať hodně povolila, a i když jsem měla svoje nejlepší lyže, tak mi na těch podmínkách nejely a z kopce jsem nestíhala. Nebyla to vina servisu, který odvedl výbornou práci, ale samotných lyží. Rychlejší bohužel nemám," uvedla Beranová.

Už v kvalifikaci skončila trochu nečekaně Kateřina Janatová a také Petra Hynčicová, Petra Nováková a Jan Pechoušek.

Nejlepším českým výsledkem ve sprintu na MS je pátá příčka Martina Koukala z Val di Fiemme 2003. Aleš Razým skončil v Liberci 2009 o příčku horší.

Sundlingová odjela finále stylem start - cíl. Zkušená Fallaová si pro pátou medaili ze sprintu na MS v řadě a zároveň první stříbro dojela s odstupem 2,32 vteřiny.

Lídr Světového poháru Bolšunov se snažil finále rozjet ve vysokém tempu, ale Norové se ho udrželi a rozhodli ve stoupání před finišem. V cílové rovince pak nedal favorizovaný čtyřiadvacetiletý Klaebo krajanům šanci.

Zdroj: ČTK
před 28 minutami

Bývalého politika Pavla Severu soud zprostil obžaloby z podvodu

Soud ve čtvrtek zprostil bývalého politika Pavla Severu obžaloby z podvodu se směnkami asi na deset milionů korun. Podle soudu skutek není trestným činem. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce a zmocněnec poškozené rodiny si ponechali lhůtu pro podání odvolání.

Podle obžaloby Severa údajně v letech 2010 až 2012 na svém dlouholetém příteli, podnikateli Zdeňku Švecovi podvodně vymohl podpis na čtyři směnky. Švec měl podle spisu kvůli nemoci a závislosti na alkoholu snížené až vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti. Severa vypověděl, že Švecovi v letech 2001 až 2010 půjčoval desetitisícové i statisícové částky, protože podnikatelova firma byla v potížích. Koncem 90. let totiž podle něj ručila za úvěr jiné společnosti, která nesplácela. Po roce 2010 je po dohodě se Švecem sdružil do čtyř směnek.

Podle soudu se nepodařilo prokázat, že by směnky byly falešné a že by Severa zneužil špatného zdravotního stavu Švece. Podnikatel také nikdy své jednání, tedy podpisy směnek, nerozporoval. "Soud nemohl dospět ke spolehlivému závěru, že by obžalovaný zneužil situace poškozeného, nechal ho podepsat uvedené listiny a naložil s nimi, jak je popsáno v obžalobě. Nebylo možné akceptovat popis skutku uvedený v obžalobě," řekl předseda senátu Jan Šlosar.

Zdroj: ČTK
Další zprávy