"Známť touhu po té vnadné růži, pro kterou rády saháme, ať by i trny její nás píchly," napsala své přítelkyni, české básnířce Antonii Reissové, roku 1844 čtyřiadvacetiletá Božena Němcová. Její slova naznačují, jak na titulní postavu výpravné kostýmní minisérie nahlížejí autorky.
Scenáristky Hana Wlodarczyková a Martina Komárková ani režisérka Lenka Wimmerová nevnímají Němcovou tak, jak bývá vypodobněna v čítankách nebo na dobových obrazech. Tedy coby zidealizovanou národní ikonu požívající úcty, jaká bývá vzdávána světici.
Představují ji jako inteligentní, talentovanou, ale také svobodomyslnou bytost, oddávající se světským vášním. A zároveň jako ženu, která usiluje o literární uplatnění a rovnoprávnější postavení ve vlastní rodině i dobovými konvencemi sešněrované patriarchální společnosti.
Minisérie sleduje budoucí spisovatelku - ještě jako Barboru Panklovou - od roku 1837, kdy ji coby vzpurnou sedmnáctiletou dívku, která raději čte než peče, rodiče dotlačí ke sňatku z rozumu s úředníkem pod penzí Josefem Němcem.
Ačkoliv manželství s mužem o 15 let starším není šťastné, je to on, kdo Němcovou uvede do vlasteneckých salonů. V nich se protagonistka seznámí s mnoha českými literáty a postupně se stává "nejžádanější umělkyní v celé Praze". Zároveň učiní průlom do tehdejších zásad mravopočestnosti.
Klíčovým motivem série se zatím zdá rozbití ustálené představy o manželství Boženy Němcové, v němž ona bývá vnímána jako oběť a její muž jako tyran. Navzdory vzájemně nekompatibilním povahám se v minisérii oba pokoušejí vycházet druhému vstříc a souznít. Ať již je to zpočátku tělesná přitažlivost, či později, především během pobytu rodiny v Domažlicích krátce před revolučním rokem 1848, vzedmuté vlastenecké cítění.
V dobách, kdy byl muž hlavou rodiny a také ji finančně zabezpečoval, se však předpokládalo, že žena bude rodit děti a starat se o domácnost. Nikoliv že muž bude mít pochopení pro její přání navštěvovat společnost, hrát na piano a číst knihy, nebo že bude uznávat a podporovat její nadání.
Největší divácké kontroverze zatím vzbudila druhá část, ve které se Božena Němcová již jako matka čtyř dětí po přestěhování do Prahy intimně sblíží s obrozeneckým básníkem Václavem Bolemírem Nebeským. Mýtus spisovatelky coby modly ze svatého obrázku a ochranitelky národa se rozpadá s prvním mileneckým polibkem.
Není to ale fabulace scenáristek. Že "od útlého panenství do nejzralejších ženských let neodolatelná krása jejího zjevu a kouzlo osobnosti vábily k sobě všechny, slavné i bezejmenné, básníky i pedanty, muže i ženy, příslušníky lidu i výkvět národa", psal o Boženě Němcové již roku 1918 středoškolský profesor a spisovatel Zdeněk Záhoř.
Je pravda, že kopulačních scén obsahuje druhá epizoda neúměrně mnoho, erotická linka však není samoúčelná. Sexuální život Němcové má přímou souvislost s literárním vyzráváním. Začínající básnířku a spisovatelku do náruče milence vžene manželovo až pohrdavé přehlížení jejího talentu, který naopak právě Nebeský oceňuje a přispívá k jeho rozvoji.
Autorky minisérie se přitom často drží historických faktů i tam, kde se to nezdá pravděpodobné. A to včetně rozlučkové hostiny, kterou ve svém bytě skutečně uspořádal spisovatelčin manžel poté, co se utajovaný milenec Boženy Němcové vztahu zalekl a rozhodl se odjet do Vídně.
Ve třetí části naopak některé smyšlené momenty působí rušivě - třeba povrchně efektní scéna, kdy spisovatelka zastaví na ulici splašené koně podobně jako hrdinka její povídky Divá Bára.
V prvních dvou dílech protagonistku hraje šestadvacetiletá Anna Kameníková, která na sebe poprvé upozornila před deseti roky v Hřebejkově filmu Nevinnost. Boženu Němcovou ztvárňuje s až holčičí svéhlavostí, dychtivostí a romantickou touhou doslova zešílet láskou, podobně jako Viktorka u splavu. Přesto - či právě proto - lze herečce věřit, že její venkovská dívka v pražských kruzích mohla vzbuzovat obdiv mezi velikány národního obrození.
Ve třetí a čtvrté části série Kameníkovou střídá o 18 let starší Anna Geislerová, která se v prvních dvou dílech objeví vždy jen v jedné krátké scéně. Němcovou zosobňuje jako emotivně střídmější, avšak znatelně ztrápenější a unavenější ženu středního věku. I během opětovného pobytu v Praze však nadále dokáže svádět muže, kteří se jí zalíbí. A to bez ohledu na okolí, včetně svých dětí.
Nejrozporuplnější a nejzajímavější postavou je však manžel Josef Němec, jehož s horkokrevnou vznětlivostí ztělesňuje Jan Hájek. Představuje zásadového úředníka rakouské finanční stráže, zároveň však také zapáleného českého vlastence a buditele takřka typu F. L. Věka.
Ačkoliv nepoddajnou manželku doma zamyká, fackuje, v žárlivosti vláčí po zemi, nebo ji dokonce znásilní, v Hájkově znamenitém podání nepůsobí jednorozměrně jen jako primitivní hrubián.
Z násilnického chování je znát i zoufalá bezmoc muže neschopného zkrotit svoji emancipovanou manželku, kterou miluje a zároveň asi nenávidí, a vést tradiční rodinný život, odpovídající tehdejším měšťáckým představám. Soužití s Boženou Němcovou po něm vyžaduje zaujmout v manželství novou roli, na niž žádný muž nemohl být připraven, ani pro ni neměl vzor.
Při obsazování desítek vedlejších rolí autorky vsadily na kombinaci populárních tváří s méně známými herci. Vesměs měly šťastnou ruku, jak dokládá například empatický výkon Lukáše Melníka v roli rodinného lékaře Josefa Čejky.
Soudobý pohled na Boženu Němcovou se ale s každým novým dílem poněkud nemístně přenáší i do moderního slovníku, a především do chování postav. To je zřejmé zejména ve třetí části, zatím nejslabší a nejkonvenčnější. Mimo jiné proto, že se nedokázala vyvarovat melodramatičnosti v dialozích i některých vyhrocených situacích.
V důsledku změněné atmosféry i herecké představitelky, ale také kvůli tomu, že postava Josefa Němce ustoupila do pozadí, minisérie začíná ztrácet původní dráždivě provokativní jiskru. Je otázka, zda se ji v poslední epizodě znovu podaří zažehnout.
Božena
Režie: Lenka Wimmerová
První tři epizody jsou k vidění na webu České televize, čtvrtá část má premiéru v neděli 24. ledna ve 20.10 hod na ČT1.
