Recenze – Dobrých filmových pohádek vzniklo v Česku za poslední dekádu tak málo, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Tenhle tradiční český žánr v posledních letech divákům moc radosti nedělá. Nová adaptace pohádky Boženy Němcové Sedmero krkavců od Alice Nellis je i proto příjemným zjevením.
Je to pohádka, která se odehrává ve starosvětských kulisách venkovských statků a zámeckých komnat, ale některé motivy, které rozehrává, jsou nejen nadčasové, ale možná v současnosti aktuálnější než jindy. Je to pohádka, která bere vážně svou archetypální a iniciační povahu, a mnohé její scény jsou opravdu napínavé a dramatické. Přitom ale nabízí také spoustu odlehčených momentů, aniž by přitom scénář postavy tlačil do nějakých karikaturních nebo stereotypních poloh (snad s výjimkou nekňubovitého prince Norberta v podání Václava Neužila). Ale hlavně: Sedmero krkavců je první nenápadně feministickou českou pohádkou.
Dobře je to vidět na srovnání s předchozím zpracováním této látky, kterým byl stejnojmenný snímek Sedmero krkavců režiséra Ludvíka Ráži z roku 1993. V něm hraje mladičká Mária Podhradská hlavní hrdinku Bohdanku jako éterické blonďaté stvoření s velkýma vykulenýma očima, které svůj úkol snáší se ztrápeným výrazem ve tváři a které v mužích kolem sebe - jako jsou princ v podání Michala Dlouhého nebo její sošní zakletí havraní bratři - vzbuzuje ochranitelské pocity.
To Bohdanka Marthy Issové v Nellisině pohádce by se nikým ochraňovat nenechala. Je vykreslená jako holka do nepohody s prořízlou pusou, kterou musí nechat po většinu stopáže zavřenou, což jí evidentně činí větší útrapy než holýma rukama vyplenit louku plnou kopřiv, z nichž má svým uřknutým sourozencům utkat košile. Je přirozeně statečná, zarputilá a empatická – brzy rozpozná ve vysmívaném koktajícím princi Bartolomějovi (Lukáš Příkazký) hodného člověka s pevným charakterem.
Hodnocení: 90 %
Alice Nellis natočila nejen budoucí televizní vánoční klasiku, ale také jeden ze svých nejlepších filmů vůbec.
Pohádka, Česko / Slovensko, 2015, 97 min
Na rozdíl od většiny pohádek tu jsou hybatelkami děje převážně ženy. Zlá královna Alexandra není zloduchem v pravém slova smyslu. Sabina Remundová ji hraje jako vemlouvavou intrikánku, jejíž pletichy pohánějí čistě lidské pohnutky. A trojlístek silných, psychologicky propracovaných hrdinek doplňuje čarodějnice Gabriela (Zuzana Bydžovská), která není ani tak bosorkou, ale osamělou, životem zklamanou ženou, která žije v chajdě hluboko v lesích sama s kočkami a bylinkami a v duši si nese trauma z minulosti. Ne náhodou hraje v ději důležitou roli kouzelný hřebínek, kterým když někomu pročísnete vlasy, tak před vámi odkryje hluboko zasuté vzpomínky.
Sedmero krkavců se bude líbit dětem, nabízí jim sympatickou dvojici zamilovaných hrdinů (mezi Issovou a Příkazkým to přirozeně jiskří), ten správný mix napětí a humoru a postavy tak civilní a opravdové, že to v české pohádce nemá moc obdoby. Alici Nellis se ale velmi přirozeně podařilo do scénáře vetkat v druhém plánu i psychologickou rovinu, v níž nahlíží z různých úhlů pohledu ženský úděl. Hlavním motivem, který se jako červená nit táhne dějem a utváří charaktery všech hlavních postav, je mateřství, respektive všechny různé formy rodičovské lásky a nelásky. Což je mimochodem jedno z ústředních témat většiny snímků Alice Nellis.
Dá se předpokládat, že – na rozdíl od Rážova dnes už archaického a chvílemi nechtěně komického Sedmera krkavců – by Božena Němcová byla s takovým výkladem své vlastní látky spokojená.
Alice Nellis natočila nejen budoucí televizní vánoční klasiku, ale také jeden ze svých nejlepších filmů vůbec.
