Recenze - Ashton Kutcher spíše než jako herec proslul jako koloušek herečky Demi Moore. Teď ve vlastní (ale nikoli Demiině) produkci hraje kluka, který nic neumí a nedělá - kromě toho, že dovede ve starších a zachovalých ženách ukojit touhu mít mladšího milence.

Zavání to autobiografičností a první věc, která člověka asi napadne, bude, nakolik si film dovolí být upřímný, otevřený a (sebe)kritický. A první kritický soud, jímž se vytasí hodně lidí, pak zní, že Samec je stejně povrchní jako hrdina, o němž vypráví.

Foto: Aktuálně.cz

Řekněte ale sami, kdy jste naposledy viděli opravdu hluboký film o někom opravdu povrchním? Notabene takový film, který vznikl v Hollywoodu? Americké psycho s Christianem Balem? Hříšné noci s Markem Wahlbergem? Americký gigolo s Richardem Gerem? Půlnoční kovboj s Jonem Voightem?

Blyštění lesklých střípků na povrchu

Definici hloubky splňuje asi jen Půlnoční kovboj - a to hlavně proto, že je v něm vylíčen život na sociálním dně, respektive svět za naleštěnou slupkou konzumu. Evokace doby, která se utápí v luxusu typu Amerického psycha nebo Hříšných nocí, poskytuje jen dojem komplexnosti, zvlášť pokud máme od oné doby odstup. Ale když je film o současnosti, odstup příliš necítíme.

V tom bude jedna potíž se Samcem alias Rozsévačem - originální název filmu je Spread. Onu přehlídku konzumního života na vysoké noze leckdo chápe spíš jako druh chlubivosti a nepokládá jí za reflexi, ale jen blyštění lesklých střípků na povrchu.

Foto: Aktuálně.cz

Pak nastává typický problém, jež se týká i otevřeněji kritických snímků, jako byla Pláž s Leonardem DiCapriem -  totiž ten, že sledovat obrazy rozkoše není totéž jako rozkoš zažívat. A názory, že Samec je svými (relativně mnoha) sexuálními scénami již téměř pornografie, se míjejí právě s tím, že tyto obrazy nemají rozkoš způsobovat ani být pobídkou k ní, ale zkrátka, že mají budit buď závist, nebo smích, případně jakoukoli další jinou emoci, jenom ne rozkoš.

I druhá možnost negativního přístupu k Samci tkví v nerozlišení mezi realitou a jejím obrazem. Debutující scenárista Jason Dean Hall poskytl Ashtonu Kutcherovi šanci vyrovnat se s jeho vlastním mediálním obrazem, zveličit ho a dát zároveň najevo, že z něj má jen legraci.

Něco takového si ani vy nevymyslíte

Foto: Aktuálně.cz

Kutcher - soudě aspoň podle jeho vlastních aktivit v reality show, kde si dělá kanadské žertíky z jiných celebrit; případně z jeho stále aktualizovaného Twitteru - ví, co si o něm lidé myslí a nabízí jim prostřednictvím Samce ve formě, která ho ukazuje jako ještě zkaženějšího, lenošnějšího a prázdnějšího, než jakým ASI je. Je to výsměch bulváru v duchu „něco takového si na mě ani vy nevymyslíte".

Samec ale dráždí hlavně mužské diváky - jak vidno z  ohlasů na internetu i z reakcí v kinosále. Je v tom opět určitá směsice závisti a pohrdání: proč zrovna tenhle nafoukaný hezounek má mít všechny tyhlety krásné holky a ženy, a proč bych se na to měl masochisticky koukat, jak si užívá?

V tomto film účinkuje jako roztomilá provokace, která je o to lepší, že Kutcher vskutku má jisté přidrzlé kouzlo, které ženy nutí přemýšlet, jak dlouho by něčemu takovému dokázaly odolávat - kdy by podobného týpka poslaly do háje a kdy naopak by přistoupily na dekadentní hru.

Foto: Aktuálně.cz

Ve vyprávění zároveň na Kutcherovu adresu (tedy jeho hrdiny jménem Nikki) zazní všechny nadávky, které musí slýchat zcela běžně: že zdaleka už není tak hezký jako dřív, že není ani chytrý, ani vtipný, aby to dokázal vykompenzovat a že brzo bude nahrazen mladším modelem.

Jestli v ruské literární klasice nalézáme typ takzvané zbytečného člověka, jenž by měl nazřít svou ubohost a prožít hluboký žal, Samec zůstává celou dobu ve věcně cynické, takřka příručkové rovině. Vypravěč nám vlastně jen sděluje, že jeho osud sdílí mnoho mladíků, kteří přijeli do LA s vidinou, že z nich budou hvězdy, aniž by na to museli nějak dřít.

A všichni nějak prozřou a buď odletí, nebo začnou pracovat; každopádně Amerika je na vysokou fluktuaci lidí zvyklá.

Otevřená zůstává otázka: stačí to na celovečerní film? Když člověk překoná onen prvotní odpor, případně si uvědomí, že ho nečeká romantická komedie, ale ani drama, může být docela spokojený s tím, že vidí současný stav života v šoubiznysovém ráji, který si stále nepřipouští, že lidé jinde trpí.

Ten film nemá uměleckou hodnotu jako sonda do něčí duše ani velkou zábavní hodnotu (byť základně pobavit dokáže), ale především hodnotu informační. Nemůžeme sice věřit tomu, že by líčil reálný stav věcí, ale můžeme ocenit, že se ve svém cynismu nepokouší vydávat své hrdiny za v jádru dobré lidi.