Kdykoliv jí doručí polévku z fastfoodu, zapálená vědkyně Abby si stěžuje, že dostala jen jediný knedlíček. Stejné je to s novými filmovými Krotiteli duchů. Je v nich málo knedlíčků.
A to rozhodně není narážka na tělesné proporce přední hollywoodské komičky Melissy McCarthyové. Ta ve filmu coby Abby vévodí týmu hrdinek, jež jako jejich mužské protějšky z původní stejnojmenné komedie z 80. let také v nynějším remaku zachraňují New York před zlobivými paranormálními jevy.
Po vlnách nenávisti fanoušků, kteří předělávku oblíbené duchařské akční komedie na internetu kritizovali, jen co zhlédli trailer obsazený ženskými postavami, bylo těžké nefandit rozhodnutí studia a režiséra Paula Feiga, že krotitele nahradí krotitelkami. Samotné rozhodnutí angažovat populární komičky bylo skvělé.
Tým nových krotitelek duchů ve filmu začne vznikat, když Abby na internetu zveřejní knihu věnovanou duchům, již napsala se svou kamarádkou Erin. Tím ale ohrozí Erininu akademickou dráhu. Erin se vydává do zapadlé laboratoře, kde Abby s další potřeštěnou společnicí provádějí průzkum paranormálních aktivit. Pak už zbývá jen nabrat poslední členku, zaměstnankyni metra se zálibou v dějinách Manhattanu, a nové krotitelky jsou pohromadě.
A jaké jsou? Tam, kde herečky mohou zúročit svůj přirozený talent, vzájemnou chemii a vtípky vyřčené na půl úst, působí jako příjemné oživení současných komediálních filmů. Jenže zatímco v posledním Feigově snímku Špion si Melissa McCarthyová hrdě a sebevědomě utahovala z vlastních nedostatků i z konvencí chlapských špionážních filmů, v nových Krotitelích duchů většina humoru míří do prázdna.
Původní film z 80. let si dělal legraci z machistických stereotypů. Hrdinové v čele s užvaněným komikem Billem Murraym tehdy byli partou outsiderů a vědátorů, přesným opakem tehdejšího hollywoodského akčního herectví. Místo svalů měli krotitelé kutilské dovednosti a s duchy bojovali podomácku vytvořenými udělátky.
Jedním ze zásadních problémů nynějšího snímku je, že hrdinky se chovají jako podobná parta sympaticky podivínských outsiderů. K tomu ale chtějí ukázat, že jim nejsou cizí ani chlapácké vtipy − včetně toho o pšoucích, jež vycházejí z míst, kterými muži nedisponují.
Podobně drsný humor dnes funguje třeba v progresivních romantických komediích, jako byl loňský snímek Vykolejená. Ale těžko bude působit přirozeně v Krotitelích duchů, kteří zároveň chtějí být nostalgickým retrem pro fanoušky původního filmu.
Vrcholem tvůrčích zmatků pak je obsazení Chrise Hemswortha, který je známý především jako plavý skandinávský bůh Thor ze stejnojmenného komiksového snímku, do role blbé blondýny. Hemsworth coby krásná, pomatená "sekretářka" v kanceláři krotitelek není karikaturou ani pomrkáváním na genderové stereotypy. Je jen nesnesitelný a těžko pochopit, proč si ho krotitelky ve filmu tak oblíbí.
Přesto je ústřední tým největší potěchou snímku, jemuž se jinak zoufale nedaří vyvolat nostalgického ducha komedií z osmdesátých let. Není tu žádný zlobivý, ale přitom trochu roztomilý duch, který by se jako kdysi usídlil v ledničce jednoho z protagonistů. Je tu jen hromada vizuálních efektů a jedna působivá "lekačka".
Možná lze natočit dobrý film, jehož hrdinové budou současně progresivní a jízliví a přitom přihlouple zábavní. Tentokrát se to prostě nepodařilo.
