RECENZE Jen muži, kteří se umí stále ptát, jsou šťastní

Tomáš Stejskal
8. 8. 2014 19:20
Film Je muž, který je vysoký, šťastný? je esejem o velmi lidských a osobních věcech, které pojí dvě tak rozdílné bytosti, jako jsou filosof Noam Chomsky a režisér Michel Gondry.
Je muž, který je vysoký, šťastný?
Je muž, který je vysoký, šťastný? | Foto: AČFK

Recenze - Je celkem banální, přesto však zásadní a mnohými nereflektovanou skutečností, že autorské dokumenty promlouvají ryze subjektivním hlasem. Leckdy slýcháme námitky, že někdo nestvořil vyvážené dílo, že nedal dostatečný prostor protistraně a tak podobně. Jde přitom o zcela legitimní postupy, které mimo jiné odlišují autorské filmy od televizních reportáží.

Michel Gondry ve své velmi osobní zpovědi lingvisty, filosofa a aktivisty Noama Chomskyho mimoděk podává svědectví i o této specifické povaze autorské tvorby: bez ohledu na to, zda jde o dokument, či fikci, podává zprávu stejně tak o zkoumaném problému, tématu či člověku jako o samotném autorovi. A vlastně ne tak úplně mimoděk, sám režisér na tuto skutečnost už v úvodu výslovně upozorňuje.

Podívejte se na ukázku z filmu Je muž, který je vysoký, šťastný? (Is the Man Who is Tall Happy?) od Michela Gondryho.
Podívejte se na ukázku z filmu Je muž, který je vysoký, šťastný? (Is the Man Who is Tall Happy?) od Michela Gondryho. | Video:

Gondryho poloanimovaný, na starou rachotící šestnáctimilimetrovou kameru Ariflex natočený dokument Je muž, který je vysoký, šťastný? ukazuje zcela odlišnou tvář „nejcitovanějšího filosofa současnosti“, než jsme mohli spatřit na základě novinových reportáží či bouřlivých debat na sociálních sítích, týkajících se jeho nedávné návštěvy a přednášek v České republice.

Přestože Chomsky patří k nejhlasitějším kritikům nejen americké zahraniční politiky, ale současného uspořádání světa obecně, Gondry se nezajímá o jeho aktivismus a politické postoje, ale převážně o velmi obecné filosofické a lingvistické otázky. Kde se bere inspirace? Jak rozumíme významům slov? Co je to identita či kontinuita a jak obojí souvisí s naším chápáním okolního světa?

Je muž, který je vysoký, šťastný?
Je muž, který je vysoký, šťastný? | Foto: AČFK

Jeho místy poněkud naivní tázání je doprovázeno rozkošným francouzským akcentem a neméně rozkošnou neohrabaností, v níž se snoubí tápání v cizím jazyce i tápání laika, který se táže osmdesátiletého filosofa. To však není výtka, jen popis přístupu, který spolu s rukodělnými fixou kreslenými animacemi (kvůli nimž trvalo dokončení filmu dva roky) dodává dílu velmi osobní a upřímný ráz.

Je muž, který je vysoký, šťastný? stojí do značné míry na konfrontaci dvou protichůdných pohledů na svět: umělec uvažující především asociativně a pohybující se v mnohem volnějším bazénu inspirace debatuje o velmi všeobecných a základních otázkách s filosofem, který se prodírá spíše složitě strukturovaným labyrintem myšlenek a hypotéz; byť ani ten nevede k jednoznačným závěrům.

Je muž, který je vysoký, šťastný?
Je muž, který je vysoký, šťastný? | Foto: AČFK

Záměrně píšu o labyrintech a bazénech, protože podobné jednoduché metafory, diagramy a piktogramy dobře korespondují s animačním stylem, kterým Gondry znázorňuje profesorovy myšlenky, ale neméně často i myšlenky vlastní a samotný proces natáčení.

Navzdory zdánlivě rigidním či neochvějně formulovaným teoriím o obecné povaze jazyka (známým jako generativní gramatika), které neskýtají příliš mnoho prostoru pro interpretaci, se v debatě, která je od počátku odsouzena přinejmenším k částečnému neporozumění, ukazuje Chomsky jako otevřený člověk, jako filosof, který se bez ohledu na vlastní metody a teorie především ptá. Ostatně podobně jako umělec. A o rozdílných způsobech tázání je vlastně celý Gondryho dokument.

Noam Chomsky.
Noam Chomsky. | Foto: Profimedia

Nejde o portrét vědce a filosofa, protože ten by byl příliš zjednodušený a neúplný – na to se (možná až příliš) celý film zaobírá spíše samotným režisérem než tázaným. A nejde ani o seriózní disputaci o filosofických problémech – na to se tu předkládají příliš obecné problémy, vynořující se cyklicky napříč dějinami filosofie, na které nelze odpovědět v pár větách.

Samotný formát, kdy hlas z větší části patří tázanému, ale obrazová složka je zcela v režii tazatele (a ve změti jednoduše, avšak působivě podaných animací se Chomského skutečný, tedy Ariflexkou zaznamenaný obraz tiskne většinou jen někde v koutě), napovídá, že nejpodnětnějším tématem dokumentu je střet dvou perspektiv, přičemž je velmi snadné se do těchto protichůdných pohledů na svět vcítit.

Je muž, který je vysoký, šťastný? (75%)

Je muž, který je vysoký, šťastný? Gondry Chomsky

Je muž, který je vysoký, šťastný? tak nakonec příliš nevypovídá o vědě a filosofii (v tom by nebyl zas tak silný, a určitě by se mu nedařilo suplovat byť jedinou z Chomskyho přednášek či článků), ani o politice (té se dotkne jen letmo, a nikoli Gondryho zásluhou), ale o velmi lidských a osobních věcech, které nakonec pojí dvě tak rozdílné bytosti, jako je filosof s jasnou vizí světa a intuitivní umělec. A dělá to lépe než libovolně dlouhé disputace.

Přestože mezi nimi můžeme zaznamenat nesoulad, či dokonce vidět určité nevyhnutelné hierarchie, které zabraňují, aby se z tohoto video rozhovoru stala skutečná debata, základní kvalitou Gondryho filmu je, že prostě dělá to, v čem jsou filmy nejlepší: sáhodlouze o věcech nepřemýšlí (k čemuž slouží jiné umělecké druhy a jiná odvětví lidské činnosti), ale přesvědčivě nám je ukazuje. A stačí mu k tomu vlastně pár fixek, rachotící kamera a dva podmanivé hlasy.

Je muž, který je vysoký, šťastný? tak nakonec příliš nevypovídá o vědě a filosofii (v tom by nebyl zas tak silný, a určitě by se mu nedařilo suplovat byť jedinou z Chomskyho přednášek či článků), ani o politice (té se dotkne jen letmo, a nikoli Gondryho zásluhou), ale o velmi lidských a osobních věcech, které nakonec pojí dvě tak rozdílné bytosti, jako jsou filosof s jasnou vizí světa a intuitivní umělec. A dělá to lépe než libovolně dlouhé disputace.

Průzračně, ba až podmanivě naivní kreslený esej o nemožnosti přesného porozumění dvou bytostí tak vlastně svou hlavní sílu těží i z drobného rozporu mezi Chomskyho teorií o tom, jak jsme geneticky vybaveni pro porozumění jazykům, a reálnou ukázkou toho, jak obtížné je přesto porozumět myšlenkám.

 

Právě se děje

před 51 minutami

V Chorvatsku jsou i čtvrt století po válce desítky tisíc nevybuchlých min

V Chorvatsku jsou 24 let po skončení válečného konfliktu stále místa o celkové ploše 355 čtverečních kilometrů, kde hrozí miny. V těchto oblastech se nachází více než 30 tisíc min a také velké množství další nevybuchlé munice. Podle agentury HINA to řekl ministr životního prostředí Tomislav Ćorić.

Ministr tato čísla uvedl v souvislosti s podpisem dohody, která dokládá, jak značné finanční prostředky je potřeba vynaložit na likvidaci takového nebezpečného pozůstatku války. Na základě uvedeného dokumentu by měla být vynaložena v přepočtu téměř miliarda korun na projekt odminování a ochranu lesů jen v regionu Licko-senjské a Zadarské župy.

Projekt se týká odminování 1676 hektarů lesů a půdy v prostoru Přírodního parku Velebit a Národního parku Paklenica. Jeho realizace by měla být završena do června 2023.

Zdroj: ČTK
před 59 minutami

Chrascina má bronz z MS vrchařů, Havlíčková byla druhou juniorkou

Dvě medaile přinesl české výpravě dnešní program mistrovství světa v běhu do vrchu. Marek Chrascina získal na krátké trati bronz mezi muži, hned za ním skončil Jan Janů. Barbora Havlíčková se v Argentině stala juniorskou vicemistryní světa. V sobotu budou o úspěch bojovat závodníci a závodnice v horském maratonu.

Devatenáctiletá běžkyně na lyžích Havlíčková ve svém doplňkovém sportu na šampionátu v Argentině nestačila jen na Angelu Matteviovou z Itálie a přidala další cenný kov k evropskému juniorskému zlatu z červencového šampionátu v Zermattu.

Havlíčková běžela závod jen z lyžařské přípravy, přesto uspěla na zhruba sedm a půl kilometru dlouhé trati. "Musím říct, že jsem to absolutně nečekala. Když jsme přiletěli do Argentiny, vůbec jsem se tady nedokázala srovnat s časovým posunem, fakt se mi běhalo hrozně mizerně. Taťka mě pořád uklidňoval, že je lepší, když se mi běhá před závodem mizerně a pak při něm dobře, než naopak. A měl pravdu," pochvalovala si v tisové zprávě.

Juniorská trať byla těsně před závodem upravena. Zmizel z ní jeden nebezpečný přeběh přes řeku, přesto byla velmi náročná. "V den závodu celý den pršelo, hrozně se zvedla hladina vody, takže se běželo na bahně. Do kopce to klouzalo, ještě horší pak byl seběh. Místy to bylo hodně prudké, takže člověk neběžel, ale regulérně jel. Během závodu jsme s holkama musely přeběhnout řeku, z které se během deště stal veletok," popisovala Havlíčková.

S italskou rivalkou si prohodily pořadí z kontinentálního mistrovství, kde rovněž obsadily první a druhé místo. Ve Švýcarsku vyhrála s náskokem 51 sekund česká reprezentantka, tentokrát byla o 44 sekund rychlejší Matteviová. Na stříbrné pozici byla ale Havlíčková bezpečně.

Úspěch mladých českých závodnic podtrhla čtvrtým místem Alena Matějáková, kterou dělilo jen pět sekund od bronzové Francouzky Jade Rodriguezové. Další dvě Češky Anežka Ševčíková a Gabriela Veigertová skončily na začátku třetí desítky. Mezi juniory byl Benjamin Vrbovský patnáctý.

Zdroj: ČTK
Další zprávy