RECENZE Revoluční zarputilost Hunger Games se rozpadá a nudí

Radomír D. Kokeš
22. 11. 2014 19:36
Na více než dvě hodiny roztahuje první díl třetí části Hunger Games prvních dvacet až čtyřicet minut snímku, jenž by podle standardních hollywoodských vzorců měl podle dost naivní předlohy vzniknout.
Jennifer Lawrence postavu Katniss spolehlivě uhrává i ve chvílích, kdy dvakrát pochopitelně nejedná.
Jennifer Lawrence postavu Katniss spolehlivě uhrává i ve chvílích, kdy dvakrát pochopitelně nejedná. | Foto: Forum Film

Recenze - Při pohledu na snímek Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část ve mně bojují dvě pozice. Tou první je můj odedávný kritický postoj najít ke každému filmu ten nejvstřícnější možný přístup. Pak by se daly Hunger Games vnímat jako svého druhu experiment s možnostmi vyprávění a předpoklad hraničící s jistotou, že si věrný divák nenechá ujít poslední díl, by v této perspektivě tvůrcům umožnil rozbít tradiční dramatickou strukturu, věnovat se méně okázalým aspektům světa, politickým kejklům a prvkům každodennosti.

Podívejte se na ukázku z filmu Hunger Games: Síla Vzdoru 1. část.
Podívejte se na ukázku z filmu Hunger Games: Síla Vzdoru 1. část. | Video:

Tou druhou pozicí, jíž se nyní cítím povinován, je pak hluboký odpor k filmům, kteréžto se snaží působit sofistikovaně. Snaží, ale sofistikované nejsou – to proto, aby i mentálně nesmělejší absolvent základní školy poselství či „strukturní komplexnost“ prohlédl, ale zato si kvůli tomu připadal sebe-opojně chytrý, kterak poselství či struktuře porozuměl.

Na Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část se nabízí nahlížet z obou těchto pozic a popravdě u mě vítězí spíš ta druhá. V rámci první je mnohem více než u stylisticky i vypravěčsky vskutku experimentálního Harryho Pottera 7.1 nasnadě podezření filmařů z prostého obchodního záměru: vydělá se dvakrát víc peněz.

Má oblíbená filmová kritička Alena Prokopová ve své vstřícné recenzi pro změnu brojí za interpretaci snímku z první pozice, tj. coby významově překvapivě komplexní zápletky. Podle ní „důležitější než mladistvá lučištnice a její boj a touhy je totiž samotná síť souvislostí tkaná mezi individuální existencí a vztahy hrdinů a jejich mediálním obrazem.“

Ač přitom souhlasím, že snímek o důležitost této sítě usiluje, pohříchu nejsem přesvědčen o úspěšnosti tohoto konání. Než se k tomu ale dostanu, pojďme si krátce shrnout, o co jde.

Jaký rozdíl je mezi dobrými a zlými?

Fikční svět Hunger Games Panem je rozdělen na tzv. Kraje, kterým vládne zlý Kapitol v čele s bezskrupulózním Snowem: ten jednotlivé Kraje vykořisťuje, manipuluje jimi prostřednictvím audiovizuální propagandy a (snadno naplnitelnou a opakovaně naplněnou) hrozbou úplného násilného vyplenění toho či onoho územněsprávního celku.

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část.
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část. | Foto: Forum Film

Dlouhodobě byl nástrojem psychologické represe systém tzv. Hunger Games, kdy z každého Kraje byli vybráni muž a žena. Ti se vydali do tzv. Arény, kde se během několika málo dní museli před kamerami – přenášejícími dění v Aréně do celého Panemu – navzájem vyvraždit a zůstat mohl jen jeden.

Jenže v prvním dílu zůstali pomocí dovedné mediální manipulace hned dva: lučištnice Katniss a mladý muž Peeta. Ve druhém díle se tito stali symbolem odporu… ovšem Kapitol je nahnal do Arény spolu s předchozími vítězi znovu.

Třetí díl série začíná poté, co byla Aréna na konci předchozí části zničena, Peeta odveden Kapitolem, zatímco Katniss skončila v rukou hnutí odporu. Katniss navíc jako symbol plní významnou podmínku úspěšnosti tohoto odporu, a tak se stává mediální loutkou v jejich rukou, ačkoli je jí ponecháván pocit, že o sobě a svých činech může rozhodovat… a že pomáhá té dobré straně.

Problém v rámci hodnotového systému světa ovšem je, že mezi dobrými a zlými je rozdíl leckdy jen obtížně rozpoznatelný. Problém ve filmu o něm pak vidím v tom, že vlastně nechápu, na jakých základech ten svět stojí, co jsou ti lidé zač, proč jsou na svých pozicích atp.

První díl byl v tomto ohledu striktně omezen na hlavní hrdinku a o světě se záměrně řeklo velmi málo, ve druhém se dařilo skrze divácky vděčnou represivní zápletku o totalitním systému proniknout k hrdince, leč politikaření třetího dílu shledávám naivním podobně, jako jí byla dystopická vize dílu prvního.

Alternativa cibule

Jak jsem napsal, není mi jasné, jak ten svět jako celek funguje a proč tak funguje – kdo jsou ti lidé v Kapitolu, jaké hodnoty vyznávají a co tím sledují. Respektive ten svět chce natolik budit dojem významové vrstevnatosti, ovšem mně se zatím jeví být jen alternativou cibule.

Každá jeho významová vrstva se zdá být vrstva výsledná, ale vždy jen skrývá další významovou vrstvu – a nakonec se dost možná podobně jako ta cibule prostě jen rozpadne.

Fakt, že hnutí odporu je stejně bezcitně mocensky manipulativním a mocichtivým jako Kapitol, je průzračně zřejmý a nevyžaduje žádnou zvláštní interpretační aktivitu. Jde o hru na šedivost ve víceméně černobílém světě, takže se o šedivosti spíše mluví, ale politické a vyjednávací modely nakonec reprezentují jen variantu oné příslovečné hurvínkovské představy války.

Všechny postavy se sice tváří strašně zarputile, kamera krouží nad apokalyptickými výjevy Panemem zničeného rodného Kraje hlavní hrdinky a občas nechá oko nedospělého modelového diváka spočinout i na nějaké té lidské kostře v prachu trosek.

Nakonec se vlastně vůbec nic nestane a necítím se informačně o moc bohatší než po působivé závěrečné scéně předchozího dílu, z níž už bezskrupulóznost a machiavelistický přístup hnutí odporu jasně vyplynuly.

Iluzorní vyvrcholení

Jako významově uspokojivě vymodelovaný řád světa mě tedy Hunger Games stále nepřesvědčily – a jak jsou na tom vypravěčsky?

Ještě palčivěji, protože se dostáváme k faktu, že Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část adaptují pouze první část relativně nerozsáhlé knihy, která ovšem má vlastní dramatickou strukturu vzájemně se rozvíjejících aktů či jednání… jež pochopitelně ústí ve vyvrcholení.

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část.
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část. | Foto: Forum Film

Ne, Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část ve vyvrcholení neústí: první hodina snímku je spíše několikafázovým úvodem, kdy všem jde o natočení ideálního propagandistického promovidea s Katniss v hlavní roli, což se vydaří až díky značně roztrpčujícím podmínkám, ale nikdo se tím zvlášť dlouho netrápí.

V důsledku tohoto videa vidíme epidemii hromadných sebevražd šířících se mezi běžným „krajským“ obyvatelstvem, projevující se zvláště palčivě u dřevorubců… A pak ještě vidíme případ útoku na přehradu, jehož smysl ve struktuře vyprávění a ve struktuře vyprávěného příběhu je značně rozličný: ve vyprávění přichází, aby zachoval iluzi jeho dynamického rozvíjení se a přiměl Kapitol ke zlému plošnému útoku s minimálním účinkem; v příběhu přichází (možná lživě) až později, aby se uklidnila hlavní hrdinka a připomněl se jí řád.

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část.
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část. | Foto: Forum Film

Nejproblematičtější je ovšem vyvrcholení, které je vyvrcholením čistě iluzorním, má podobu jednoho směšného útoku na Kapitol, jednoho směšného monologu o hlavním padouchovi, jednoho směšného dialogu mezi hrdinkou a padouchem, jedné směšné pointy a jednoho textově dost směšného hurá proslovu.

Summa summarum, na více než dvě hodiny projekce se vykutáleným filmařům povedlo roztáhnout prvních dvacet až čtyřicet minut snímku, jenž by podle standardních hollywoodských vzorců podle už tak dost teenagersky naivní předlohy vznikl, kdyby ji nikoho nenapadlo rozdělit na DVA dvouhodinové filmy (kdy v případě čtvrtého dost možná dostaneme třeba dvě a půl hodiny).

Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část (40 %)

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

Film Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část má značnou devízu v podobě stylistických prostředků: (a) režisér Francis Lawrence dokáže zinscenovat i dementně napsané (zřejmě, původní scénář jsem nečetl) scény tak, že jsou na první pohled a na první účinek působivé; (b) architekti filmu odvedli slušnou práci na kulisách, takže prostředí – byť značně vykrádá úspěšnější filmové druhy – zaujme oko, ač se v něm odehrává jen pomálu, ale hlavně (c) herci jsou ve filmu takřka bez výjimky tak skvělí, že dokážou brilantně reprezentovat i postavy, jež by co do množství charakterových vlastností mohly soupeřit s Krtečkem – a prohrály by.

Přes všechno ale film budí mnohdy překvapivě pozitivní reakce. Jak je to možné?

Má značnou devízu v podobě stylistických prostředků: (a) režisér Francis Lawrence dokáže zinscenovat i dementně napsané (zřejmě, původní scénář jsem nečetl) scény tak, že jsou na první pohled a na první účinek působivé; (b) architekti filmu odvedli slušnou práci na kulisách, takže prostředí – byť značně vykrádá úspěšnější filmové druhy – zaujme oko, ač se v něm odehrává jen pomálu, ale hlavně (c) herci jsou ve filmu takřka bez výjimky tak skvělí, že dokážou brilantně reprezentovat i postavy, jež by co do množství charakterových vlastností mohly soupeřit s Krtečkem – a prohrály by. Katniss je ještě relativně komplexní postavou a Jennifer Lawrence ji spolehlivě uhrává i ve chvílích, kdy dvakrát pochopitelně nejedná.

Ovšem hlavní padouch i celkové hnutí odporu jsou ze všeho nejvíc plakátové figury, kterým s obdivuhodnou sebejistotou dodávají další rozměry brilantní herci jako Donald Sutherland, Philip Seymour Hoffman nebo Julianne Moore. I kvůli nim – samozřejmě že jen kvůli nim, přece neskočím filmařům na lep – poslední část Hunger Games nevynechám. Tu stávající bych ale vynechal ze srdce rád… a to připomínám, že předchozí díl se mi upřímně líbil.

Kamil Fila a Tomáš Stejskal hodnotí nové filmy, které přicházejí do kin.
4:25
Kamil Fila a Tomáš Stejskal hodnotí nové filmy, které přicházejí do kin. | Video: Kamil Fila

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 1). USA, 2014, 125 minut. Režie: Francis Lawrence. Předloha: Suzanne Collins (kniha). Hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson, Elizabeth Banks, Julianne Moore, Philip Seymour Hoffman, Stanley Tucci, Donald Sutherland, Willow Shields, Sam Claflin, Mahershala Ali, Robert Knepper, Natalie Dormer, Lily Rabe, Evan Ross, Jena Malone, Jeffrey Wright, Elden Henson, Wes Chatham, Phillip Troy Linger, Monique Ganderton.V českých kinech od 20. listopadu.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 1 hodinou

Summit EU se shodl na dosažení klimatické neutrality do roku 2050

Lídři zemí Evropské unie se dnes po dlouhém vyjednávání shodli, že EU bude do poloviny století klimaticky neutrální. Informoval o tom předseda Evropské rady Charles Michel. Podle informací ČTK obsahují závěry zmínku o jaderné energii jako součásti energetického mixu, kterou prosazovalo Česko. Dočasnou výjimku si podle diplomatických zdrojů vyjednalo Polsko.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Summit projednal víceletý rozpočet EU, shodu nenašel

Evropští lídři ve čtvrtek na bruselském summitu projednali návrh příštího víceletého rozpočtu Evropské unie. K textu předloženému finským předsednictvím má většina unijních zemí připomínky a k jednání se chtějí vrátit počátkem příštího roku. Podle informací ČTK uvažuje předseda Evropské rady Charles Michel o svolání mimořádného summitu na únor.

Prezidenti a premiéři se k otázce rozpočtu na období 2021 až 2027 dostali po neúspěšném podvečerním vyjednávání o klimatických závazcích. Na stole měli návrh, který již po zveřejnění sklidil kritiku od Evropské komise i většiny členských států. Finský text počítá s celkovým objemem rozpočtu ve výši 1,07 procenta hrubého národního důchodu (HND) EU. Zatímco komisi, která navrhovala 1,11 procenta, se nelíbí snížení celkového objemu rozpočtu, státy střední a jižní Evropy jsou rozladěny zejména poklesem peněz pro strukturální fondy. Západoevropské země pak namítají, že by se měl rozpočet i vzhledem k odchodu Británie jako čistého plátce snížit až na jedno procento.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Lídři EU se shodli na prodloužení sankcí vůči Rusku

Prezidenti a premiéři zemí Evropské unie se dnes jednomyslně shodli na půlročním prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku. Oznámil to mluvčí předsedy Evropské rady Barend Leyts. Podle unijních lídrů Moskva stále nedodržuje mírové dohody z Minsku, které se týkají východu Ukrajiny ovládaného od roku 2014 separatisty a jejichž naplnění je podmínkou pro zrušení postihů.

Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron informovali své kolegy o výsledcích pondělní pařížské vrcholné schůzky. Takzvaná normandská čtyřka tvořená ještě ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským se v Paříži nedokázala shodnout na ukončení konfliktu na východě Ukrajiny. V oblasti Donbasu za více než pět let bojů mezi vojsky prozápadní vlády v Kyjevě a separatisty podporovanými Kremlem zemřelo na 13 000 lidí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy