Recenze - Na pokračování jednoho z nejpopulárnějších filmů Víta Olmera Bony a klid není ani tak zajímavé, jaký je, jako spíš to, jak a proč vznikl. Snímek samotný nám o realitě, v níž žijeme, moc neřekne. Ale když se na něj za dvacet let někdo podívá, pouhá skutečnost, že se v roce 2014 točily s vidinou komerčního zisku takové filmy, prozradí o době víc než většina sociologických analýz.
Motanice postav bez logiky
Bony a klid 2 znamenají návrat na filmová plátna pro Víta Olmera, jehož posledním snímkem v kinodistribuci byla trapná exhibice Jiřího Krampola s příznačným názvem Waterloo po česku.
I když nápad na natočení sequelu inicioval představitel Bínyho Roman Skamene a Vít Olmer k němu napsal scénář, z konečného výsledku nejvíce dýchá rukopis producenta Zdeňka Kubíka. Bony a klid 2 ze všeho nejvíc připomínají podivný mix Kubíkových předchozích filmů – Troškových Babovřesk a nechtěně směšného korupčního thrilleru Hranaři.
I když se ve filmu objevuje celá řada postav z prvního filmu, nemá Olmerova novinka se stylem a poetikou původního snímku vůbec nic společného. Tvůrci se pokoušejí častými flashbacky z původního filmu navodit dojem jakési kontinuity s novým příběhem, ve skutečnosti ale dosahují pocitu autorské bezradnosti.
Ve filmu se bez jakékoli dramaturgické logiky motá řada vedlejších postav z prvního dílu, což znepřehledňuje už tak dost zmatenou zápletku, ale protože si je kromě naprostých fajnšmekrů nikdo nepamatuje, je nutné je divákům představit prostřihem z „jedničky“.
Veksláci konečně kradou ve velkém
Bony a klid byl v druhé polovině osmdesátých let klasickým perestrojkovým filmem. Na Barrandově se sice uvolňovaly poměry, ale i tak způsobila autentická sonda do polosvěta veksláků a šmelinářů, podpořená dynamickou ruční kamerou, docela poprask.
Z dnešního pohledu tahle naivňoučká čistá žánrovka z pera Radka Johna o nezkaženém mladíkovi z venkova (Mladoboleslaváci prominou), který se v Praze dostane do spárů špatné party a životem protřelé a zkažené femme fatale, značně zestárla a v kombinaci s iritujícím opakováním dvou songů Frankie Goes To Hollywood je skoro k neukoukání.
Ale proti „dvojce“ je to pořád skoro Občan Kane. Tvůrci vycházejí z poměrně odůvodněného přesvědčení, že všechny možné mocenské struktury ovládli bývalí veksláci a dělají to, co umí nejlépe, tedy kradou, jenže teď konečně ve velkém.
Ne že by se na základě téhle jednoduché premisy nedala natočit zdravě drzá satira o těch našich kapitalistických specifikách. Ale Olmer s Kubíkem měli evidentně při natáčení před očima plné sály a věděli, že dělný lid je potřeba udržovat v podrevolučním stavu, a aby náhodou neměl čas na přemýšlení o světě, chrlí na něj jednu lidovou hlášku za druhou.
Vyhozený řidič bibliobusu a humusácký šmejd
Poměrně komplikovaná zápletka se mi týden od premiéry skoro vykouřila z hlavy. Hlavní hrdina Martin (Jakub Prachař) je bezesporu nejzoufaleji napsaná postava, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl.
Bony a klid 2 (20 %)
Tvůrci filmu Bony a klid 2 se vůbec nezdržují s maličkostmi, jako jsou alespoň trochu pochopitelné motivace hrdinů, kteří jsou takřka bez výjimky jen plochými karikaturami. Nabízí mišmaš témat bez ladu a skladu. Film surfuje na vlně tekutého hněvu rozhořčených mas, které u piva nadávají na zločince tam nahoře. Jakékoli náznaky satiry se ale okamžitě rozplývají v záplavě lidového humoru. Olmerův film prostě nemá koule, a to navzdory klipovité režii, která nadužívá různé zrychlovačky a deformace obrazu i na naprosto nevhodných místech.
Slušňácky vypadající mladý intelektuál je vyhozen z pozice řidiče bibliobusu (sic!), jde podobně jako Jan Potměšil před 27 lety z Boleslavi shánět práci do Prahy, tam se bez zjevné motivace spřáhne s humusáckým šmejdem Bínym (postava Romana Skamene je jediná, která disponuje alespoň náznaky psychologické věrohodnosti), pak na scénu vstupuje starosta Richard (Josef Nedorost), kmotr šmelící s evropskými dotacemi, jeho žena Alice (Simona Chytrová), která provozuje na luxusním zámečku bordel, a jejich dcera Linda (Česká miss Gabriela Kratochvílová), která bůhvíproč najde zalíbení v nanicovatém hlavním hrdinovi, a nejenže se s ním vyspí, ale ještě ho přivede do party rebelských hackerů hlásících se k hnutí Anonymous.
Tvůrci se zkrátka vůbec nezdržují s maličkostmi, jako jsou alespoň trochu pochopitelné motivace hrdinů, kteří jsou takřka bez výjimky jen plochými karikaturami. Bony a klid 2 nabízí mišmaš témat bez ladu a skladu.
Film surfuje na vlně tekutého hněvu rozhořčených mas, které u piva nadávají na zločince tam nahoře. Jakékoli náznaky satiry se ale okamžitě rozplývají v záplavě lidového humoru. Olmerův film prostě nemá koule, a to navzdory klipovité režii, která nadužívá různé zrychlovačky a deformace obrazu i na naprosto nevhodných místech.
A zdá se, že ani cílová skupina filmu zatím nostalgii po vekslácích nepropadla. V prvním týdnu po premiéře byla Olmerova novinka až na třetím místě žebříčku návštěvnosti po X-Menech a Godzille a do kin na ni přišlo jen asi deset tisíc lidí, což mimochodem není zas o tolik víc, než jich bylo na opulentní premiéře v Tipsport Aréně. Jako by Kubíkův recept na úspěch po nevalně navštěvovaném pokračování Babovřesk přestal vycházet.
Sázka na nízké pudy už možná tolik netáhne. A tahle dobrá zpráva se dá brát alespoň jako útěcha za dvě hodiny strávené v kině s touhle diletantskou komedií.
Bony a klid 2. Česko, 2014, 90 minut. Režie: Vít Olmer. Scénář: Vít Olmer. Hrají: Jan Potměšil, Veronika Jeníková, Roman Skamene, Jakub Prachař, František Švihlík, Josef Nedorost, Miloslav Kopečný, Gabriela Kratochvílová, Eva Zubíčková, Simona Chytrová, Marika Procházková, Otmar Brancuzský. Premiéra v českých kinech 22. května 2014.
