Recenze - O smrti Borise Viana se traduje následující legenda. Na filmové premiéře adaptace jeho parodické drsné detektivky Naplivu na vaše hroby se devětatřicetiletý autor předlohy vztyčil ze sedadla a do publika zoufale zvolal: „Tohle že mají být Američané? Hovno!" O pár minut později jeho srdce v kině dotlouklo.
Troufám si říci, že kdyby měl tenhle citlivý francouzský bohém a patafyzik možnost o více než padesát let později vidět filmovou verzi svého nejznámějšího románu Pěna dní od Michela Gondryho, režiséra by nejspíš uznale poplácal po rameni. Ukázalo se, že autor Nauky o snech a Věčného svitu neposkvrněné mysli je přesně tím pravým vykladačem Vianovy zdánlivě nezfilmovatelné novely.
Když život ztrácí barvu
O nesnadný úkol se už pokusili Francouzi v roce 1968 a Japonci v roce 2001. Ale až rozvoj nových digitálních technologií a současně autor, který se jejich možnostmi nenechává svazovat a dále staromilecky trvá na rukodělných technikách, vtiskly surrealistickému skvostu francouzské povinné četby ten pravý švunk.
Gondryho přístup nepřekvapí ani tak smrští vizuálních atrakcí, které od něho jeho fanoušci čekají. Zaujme v pozitivním slova smyslu práce s původním textem. Vian byl všechno jiné než dramaturgicky ukázněný autor a struktura jeho hravých próz připomíná spíše unikavou a do různých nepodstatných odboček se větvící jazzovou improvizaci. Ani Pěna dní není žádnou výjimkou.
Ale Gondrymu se podařilo ve spolupráci se spoluscenáristou (jenž je zároveň producentem snímku) osekat řadu hluchých míst a dnes už poněkud lacině vyznívajících motivů (páreček svatebních teploušů) a nahradili je vlastními nápady rozvíjejícími poetiku Vianova kanonického díla.
A to aniž by milovník knihy byl ochuzen o jakoukoli svou oblíbenou scénu. Věrně se tu rekonstruuje příběh bohatého a bezstarostného mladíka Colina (Romain Duris), který obývá velmi šikézní a luxusní domácnost se svým šikovným a saturninovsky oddaným kuchařem Nicolasem (Omar Sy).
Jednoho dne se zamiluje do krásné dívky Chloé (Audrey Tautou - krásné jako stejnojmenná skladba od Dukea Elingtona), vezme si ji, jejich štěstí ovšem začne narušovat záhadná nemoc v podobě leknínu na plicích, kterou nevyléčí ani podivínský doktor Mišmaš (sám Michel Gondry) ani obklady z čerstvých květů.
Život ztrácí (v Gondryho podání doslova) barvu, stěny domácího hnízdečka se smršťují, peníze ze jmění se vytrácejí a romantickou tragédii neodvrátí ani to, že se Colin uchýlí k největšímu ponížení estéta, jímž je shánění si regulérní práce.
Vedlejší peripetie potom zajišťuje Colinův kamarád Chick (Gad Elmaleh), jehož ruinuje smrtící závislost na díle Jeana-Sola Partra a kvůli vášni pro filozofickou superstar zanedbává vyprahlou přítelkyni Alise (Aissa Maiga).
Vianův text je plný absurdních excesů, které v mysli čtenářů vytvářejí novou opojnou realitu, a Gondry oproti předloze ve fantazii nezaostává, spíše naopak. Zaplňuje svůj fikční svět výstředním designem interiérů i předmětů, používá „švédovací" techniky animace.
Diváci se kromě pianokoktejlu (klavír, který míchá alkoholické drinky) a ochočené myšky, známých z předlohy, dočkají i dalších atrakcí typu domovního zvonku chovajícího se jako otravný hmyz nebo botek samochodek, věrně poslouchajících svého pána.
Všechnu moc imaginaci
Gondryho fantazie nezná mezí: z Nicolasova kuchařského vzoru Gouffého je neodbytný interaktivní guru z obrazovky, objevující se na nečekaných místech, svatební obřad je inscenován jako akční scéna, jíž vévodí novomanželské vozíky.
Z továrního provozu, v němž pracuje Chick, sálá antiutopická úzkost jako z Brazilu Terryho Gilliama a scéna, v níž megacelebrita Partre káže před rozvášněným davem z hlavičky obří dýmky, která je jeho ikonickým znakem, by klidně mohla vypadnout z jinglu ke skečům Monty Pythonů. Gilliam s Gondrym jsou dnes asi jediní dva mainstreamoví tvůrci, kteří důsledně propagují švankmajerovské heslo: Všechnu moc imaginaci.
Jisté je, že Pěna dní není film pro každého. Dvouhodinová nálož surrealistických hrátek může působit únavným dojmem, zvlášť když tvůrci se rozhodně nijak přes hvězdné obsazení publiku nepodbízejí. Film je podvratný už tím, že to, co vypadá zpočátku jako rozverná romantická komedie, končí oproti pravidlům žánru v bezvýchodné depresi.
Kritické reakce na film si stěžují, že Gondrymu se nedaří na diváka přenést emoce a nejde se ztotožnit s postavami. Původní román ale není žádné melodrama a nežádá od svého čtenáře, aby se projektoval do postav, které jsou vykresleny zcela nerealisticky.
Vianovým i Gondryho východiskem je naopak útěk od reality do světa dandyovské pózy. Michel Gondry uspěl ve své adaptaci Pěny dní proto, že podobně jako autor předlohy pojal potenciálně srdceryvný příběh jako jedno velké estetické gesto.
| Pěna dní | |
| L' Ecume des jours, Mood Indigo | |
| Žánr: | Drama, Fantasy |
| Režie: | Michel Gondry |
| Obsazení: | Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Lebon, Aďssa Maďga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo, Vincent Rottiers, Laurent Lafitte, Zinedine Soualem, Michel Gondry |
| Délka: | 125 minut |
| Premiéra ČR: | 04.07.2013 |
