Recenze: Boháč i socka jsou v Nedotknutelných jako my

Jan Gregor Jan Gregor
9. 6. 2012 9:07
Francouzský komediální superhit baví výborně

Recenze - Úspěch filmu Nedotknutelní nenápadné a neznámé režisérské dvojice Olivier Nakache a Erik Toledano je skutečně fenomenální. Ve Francii se tahle komedie o nepravděpodobném přátelství mezi ochrnutým milionářem a bezprizorním imigrantem stala nejnavštěvovanějším filmem roku a druhým komerčně nejúspěšnějším domácím snímkem vůbec.

Když se podíváte na tuhle energickou sociální pohádku vyšperkovanou množstvím skutečně vtipných situací a dialogových přestřelek, snadno pochopíte proč. V éře scenáristických nedodělků zaplavujících kina je skutečně osvěžující vidět film, který ví přesně, co a jak chce vyprávět.

Foto: Gaumont

Trefuje se totiž do ducha doby. Ve Francii a vlastně v celé Evropě se ztrácí soudržnost mezi jednotlivými vrstvami společnosti. Frustrace úzkostmi zmítané střední vrstvy se v době krize obrací na jednu stranu proti předměstským imigrantům a na druhou stranu proti těm nejbohatším.

A Nedotknutelní nabízejí divákům na dvě hodiny útěk do světa utopického společenského smíru, v němž existují boháči i socky jako lidi se stejnými touhami a podobnými problémy jako má většina populace.

Bez patosu a velkých pravd

Ve zkratce zní syžet přinejmenším klišovitě. Kvadruplegický milionář na vozíčku Phillippe (Francois Cluzet) si najme jako ošetřovatele Drisse (Omar Sy), Senegalce z předměstského ghetta, a ten muže odříznutého od okolí naučí opět se radovat ze života. Ale triumf tohoto francouzského komerčního hitu, kterému i v české internetové databázi ČSFD náleží pozice 8. nejlepšího filmu vůbec, tkví v tom, jak se mu podařilo vyhnout veškerému patosu. Místo sentimentu a velkých pravd útočí na bránice diváků často docela nekorektním humorem.

Foto: Gaumont

Vypravěčskou jistotu režisérské dvojice prokazuje už úvodní sekvence snímku, v němž se oba hrdinové představují publiku tím, jak si v Masserati za plného městského provozu dávají závody s policejní hlídkou. Když je auto s majáčkem konečně zastaví, sehraje Driss před strážníky za Phillipova nemalého přispění úspěšnou etudu na téma „postižený kamarád má mrtvici a my spěcháme do nemocnice". Naznačuje se tím jistá anarchistická odvázanost obou hrdinů a posiluje šance na to, že budou většině lidí už od začátku sympatičtí: kdo by si to někdy nepřál natřít policajtům!

Vyprávění se poté vrací o několik měsíců nazpátek. Phillippe na svém zámku pořádá konkurz na ošetřovatele. U stolu se střídají nudní, hamižní nebo přespříliš ambiciózní kandidáti, když tu najednou do dveří vstřelí jako neřízená střela Driss s nevymáchanou hubou a požadavkem na razítko pro pracák.

Foto: Aktuálně.cz

Phillippovi se hned zalíbí pro svou živelnost a neomalenost, vždyť - jak se vyjádří - postižení nestojí o soucit ani ohledy. A to je snad jediné lehce didaktické poselství filmu, který chce nekomplikovaně pobavit a kontrast mezi světy obou hrdinů mu k tomu skýtá nejrůznější munici.

Polidštění černocha z ghetta

Už po pěti minutách je jasno, že kdo by - vzhledem k námětu - čekal vážně míněné sociální drama, skončil na špatném filmu. Je to ten typ snímku, kterému by Američané řekli „bromedy" - parťácká komedie o mužích, jimž přátelství pomáhá překonávat překážky a stvrzuje jejich identitu ve složitém světě. Díky naprosté odlišnosti obou hlavních postav čerpají autoři humor z různých rasových, třídních i kulturních klišé.

Vykreslení postavy Drisse se například často pohybuje na hranici karikatury černocha z ghetta: poslouchá rap a soul, nosí vytahané tenisky a džíny, rychleji mluví než myslí a neustále sexuálně obtěžuje Phillippovu asistentku.

Některé americké recenze obviňují film z rasismu: četli ho jako příběh bohatého bílého muže blahosklonně civilizujícího chuďase původem z bývalé kolonie. Kritik časopisu Variety dokonce obvinil film z rasismu jako z Chaloupky strýčka Toma, o němž doufal, že navždy zmizel z amerických kin.

Z evropského pohledu jde o trochu upjaté hodnocení. Je to právě Driss, kdo ve vztahu obou přátel dává víc. I díky fantastickému výkonu Omara Syho, který za roli dostal Césara a vyfoukl tak cenu oscarovému Jeanu Dujardinovi z Umělce, je charismatický Driss tahounem celého filmu.

A jeho energie a bezstarostný a zároveň empatický přístup k druhým jako by napumpovaly stejnými vlastnostmi i celý film. Můžeme ho označit za typický midcultový produkt, který uhýbá před společenskými problémy a realitou. Spíše než skutečnou sondu do prostředí zbohatlíků a prostředí předměstské chudiny nabízí postavy, vycházející vstříc stereotypizovaným představám středostavovského publika o těchto subkulturách.

Ale není nutné na každý film brát podobná měřítka jako na filmy artových mistrů typu bratrů Dardennů. Nedotknutelní mají dost šarmu, elegance, vtipu a inteligence, aby jim to v pohodě stačilo na pomyslnou špičku peletonu současných mainstreamových komedií.

Nedotknutelní
Intouchables
Žánr: Drama, Komedie
Režie: Olivier Nakache
Obsazení: François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Clotilde Mollet, Cyril Mendy, Emilie Caen, Sylvain Lazard
Délka: 112 minut
Premiéra ČR: 07.06.2012

 

Právě se děje

před 10 minutami

Prováděcí zákon k brexitové dohodě prošel první zkouškou v britské Dolní sněmovně

Britští poslanci posunuli prováděcí zákon k brexitové dohodě do další fáze legislativního procesu. Návrh prošel první zkouškou v dolní komoře britského parlamentu, když jej po druhém čtení podpořilo 329 zákonodárců, zatímco proti bylo jen 299. Britská média úvodní vítězství vlády očekávala, kabinet premiéra Borise Johnsona ale dnes potřebuje prosadit ještě kontroverzní harmonogram dalšího projednávání ratifikačního zákona.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Ruští a syrští vojáci dle Lavrova od půlnoci vstoupí do oblasti turecké operace. Rusko a Turecko tam budou společně monitorovat situaci, píše Reuters.

Zdroj: ČTK
Další zprávy