Recenze - Opět se potvrzuje, že soudit podle obalu se nevyplácí a Celebrity s.r.o. jsou nakonec o řád lepší, než se jeví při pohledu na plakát a obecně propagaci. Ne že by byly zvlášť dobré, selhávají však na úrovni relevantního filmu, ne frašky, pokládají pár otázek, o nichž se má smysl bavit, a snaží se být na určité úrovni satiricky drzé.
Především ze strany Jiřího Mádla, který scenáristicky ošetřil divadelní předlohu, jde jistě o víc než pouhý produkt. Po nečekaně vřelém přijetí jeho režijního debutu Pojedeme k moři ale není překvapivé, že i jeho další „nadherecká“ práce má ambice.
Sledujeme mladého režiséra, jenž místo vysněných umělečtějších projektů tvoří nekonečný televizní seriál a postupně se zaplétá do pravidel, která ovšem povětšinou nesouvisí s kvalitou výsledku, nýbrž se spokojeností nenáročných diváků. K tomu čelí mafiánovi, jehož si dovolil zparodovat, a usiluje o slovenskou krásku.
Součástí problému
Celebrity by chtěly být satirou místních filmařských poměrů, což funguje překvapivě dobře na úrovni kusých gagů, jimž se lze mnohdy upřímně zasmát a oněch 100 minut v jejich společnosti přečkat. Jedním z hlavních motivů filmu je třeba přiznaná práce s product placementem, jež musí Mádlova postava na přání investorů do svého seriálu nesmyslně vkládat. Jde o skutečné partnery filmu, muselo být tedy obtížné dospět k vzájemné dohodě a moct si dovolit své mecenáše na jisté úrovni shazovat.
Další aspekty už jsou ale problematičtější. Režisér Miloslav Šmídmajer postrádá cit pro nuance a vše exponuje do polohy uřvané komedie, přičemž tento přístup textu nesvědčí, mnohdy se tlačí proti jeho logice. Výpověď založená na střetu konstruovaného seriálového světa a „reality“, jež začne s fabulací postupně splývat, jeho uchopení podrývá a neguje, protože obě roviny zobrazuje stejně „česky střeštěně“ a koncept se pod jeho rukama rozpadá.
Podobně se však rozpadl samotnému Mádlovi v Pojedeme k moři (produkovaného Šmídmajerem), v němž se po zamyšlení nad důsledností/smysluplností dětské optiky celá stavba rovněž hroutí.
Udržet záměr a nepropadat prvoplánovým řešením se tak jeví být problémem tohoto tvůrčího týmu nad rámec jednoho snímku. Možná má co do činění s tendencí jít vstříc divákům spíš než vzniku svébytného uměleckého díla. Paradoxně jde o jeden z nešvarů kritizovaný Celebritami, takže nám tu řehtá splašená kovářova kobyla.
Ve Šmídmajerově producentském portfoliu ostatně najdeme Jak se krotí krokodýli nebo Svatbu na bitevním poli, tedy to nejhorší, co u nás po revoluci vzniklo. Jeho posledním režijním počinem bylo Probudím se včera. Chystá nové Básníky. Není těžké dojít k závěru, že tvůrce, jenž je ztělesněním problému, může jen stěží nabídnout trefnou satiru a nemusíme se divit, že si z textu, který se pokouší mířit hlouběji, vybírá jen nejpovrchnější a nejvděčnější vtípky, umožňující hercům jako Vilma Cibulková či Zuzana Bydžovská táhnout děj situačním humorem. Jenže to nestačí.
Co jim brání?
Zásadní problémy, ač víc „ideové“ než technické, ale prostupují i scénář. Mádl (potažmo předloha) zobrazuje české tvůrčí prostředí jako místo, v němž nemohou vznikat kvalitní filmy, protože na ně nejsou prostředky. Nadějní tvůrci tak musí proti své vůli pracovat na podřadných produkcích, jež z nich vysávají život.
Dělá to v sezoně, kdy máme za sebou Nenasytnou Tiffany, Davida a Schmitkeho, na různé úrovni zdařilé, autorsky výrazné nemainstreamové debuty, které všechny dohromady stály méně než Celebrity s.r.o.. Trochu jízlivě se nabízí rada, aby štáb přestal fňukat a pořádný nepodbízivý film natočil, protože mu v tom nebrání nic jiného než vlastní komerční ambice.
Problémem je i hrdina z ranku „malý český chcípák“. Od začátku rezignovaný, svou práci v podstatě bojkotující tím, že nechá producentku vkládat do děje, co si zamane, aniž by kladl odpor. Zapomíná, že každý režisér, i ten nejlepší a nejartovější, vždy musel o své tvůrčí svobodě s někým diskutovat a nějak si ji obhájit.
Mádl v Celebritách místo toho vzal práci, jejíž specifika mu musela být jasná, ale odmítá se jim přizpůsobit a vydat ze sebe to nejlepší. Zesměšnění mafiána se pak spíš jeví jako scenáristická berlička k rozpoutání zápletky, ne něco, co vyplývá z chování postav, protože Mádl krom tohoto jediného výkřiku vzdoru jen stojí se skříženýma rukama a tváří se, že má vše na háku a nic nemá zapotřebí.
Nabízí se otázka, když se hrdinovi seriály hnusí, proč nedělá třeba videoklipy, na nichž by si procvičil techniku, reklamy, jež jsou čistým řemeslem a dělat je není zpronevěra umění, nebo prostě nezkouší natočit vlastní film? Řešení před ním leží několik, z děje přesto vyplývá, že jeho situace je neřešitelná a bezvýchodná.
Pointa (zde vyzradím něco ze závěru), kdy hrdina v podstatě zjišťuje, že točit filmy nemá smysl a je lepší usadit se v zapadlé slovenské vísce, v níž bude schovaný před světem už jen režírovat místní pohřby, by měla být podle Mádla pozitivní, protože protagonista „se našel“ a vzdal nesmyslné ambice.
Vyznívá však nesmírně depresivně, protože mainstreamoví filmaři tu točí o tom, jak se mladý tvůrce mainstreamu vzpouzí (jak o sobě tvrdí), aby zjistil, že to nemá smysl a uklidil se (doslova) mimo realitu. Skoro cítíme facku všem těm, kteří se snaží, ač tak Celebrity nepochybně nebyly myšleny. Místo české obdoby Altmanova Hráče však nabízejí jen několik povedených vtipů a podivnou pachuť.
Hodnocení: 50 %
