RECENZE Zmrzlina, lži a video. Mádl dokáže dojímat i cyniky

Jan Gregor Jan Gregor
15. 4. 2014 12:04
Režisér a herec Jiří Mádl ve snímku Pojedeme k moři oživuje slávu tuzemského dětského filmu. Je originální, jednoduše vtipný a zároveň nesentimentálně dojemný.
Pojedeme k moři (Anastásia Chocholatá).
Pojedeme k moři (Anastásia Chocholatá). | Foto: Falcon

Recenze - V českém filmovém rybníčku se často mluví o absenci svěží mladé filmařské krve. Dorostla silná generace absolventů FAMU, ale z nich se k hranému filmu pro klasickou kinodistribuci dostala v podstatě jen Jitka Rudolfová (Zoufalci, Rozkoš).

Všem mladým režisérům, kteří vynakládají spoustu energie na to, aby si ospravedlnili, proč je ve zdejším prostředí těžké se prosadit, vypekl dokonale rybník ten, od něhož by to jen trochu předpojatý divák nečekal.

Rozhovor s Jiřím Mádlem o jeho novém filmu Pojedeme k moři z Berlinale 2014.
Rozhovor s Jiřím Mádlem o jeho novém filmu Pojedeme k moři z Berlinale 2014. | Video: Šimon Šafránek

V herecké branži už Jiří Mádl nemusí dokazovat, že umí hrát. Dávno se vymanil ze škatulky teenagerského idolu ze Snowboarďáků a Rafťáků. Ale že svým režijním debutem strčí do kapsy naprostou většinu současné tuzemské produkce, na to by možná moc lidí nevsadilo. Je to ale přesně tak. Snímek Pojedeme k moři je suverénní, formálně originální a jednoduše vtipný a zároveň nesentimentálně dojemný.

Natočeno na foťák

Odpíchněme se od té originality. Ještě jsem neviděl film, který by zkombinoval žánr dětského filmu a koncept found footage. Tedy v Mádlově případě se samozřejmě nejedná o „nalezený filmový záznam“ jako ve filmech typu Záhada Blair Witch nebo Monstrum, ale princip je stejný: tvůrci si hrají s ideou, že vše, co vidíme na plátně, si natočili dva malí nadšení filmoví amatéři na svůj foťák.

Pojedeme k moři.
Pojedeme k moři. | Foto: Falcon

Jiří Mádl kdesi příznačně poznamenal, že před takovými třemi lety by film s takovou premisou nešel ještě natočit. Až teď dovolují cenově dostupná technika a střihačské programy i úplným laikům hrát si doslova na koleně na profesionály. A tak hravý předpoklad, že se nedíváme na opravdový film, ale produkt jedenáctiletého Tomáše (Petr Šimčák), točícího film o své rodině, nevyznívá vůbec směšně.

Zvolená poetika umožňuje rytmizovat vyprávění řadou formálních vtípků. Dočkáme se opakovaných zkažených záběrů, zatmívaček, zpomalovaček nebo urychlovaček, naivistických animovaných vsuvek – Mádl důsledně napodobuje styl malého filmového nadšence, který si okouzleně zkouší, co má ta jeho nová zrcadlovka vlastně za funkce.

Pojedeme k moři.
Pojedeme k moři. | Foto: Falcon

Našemu hrdinovi ale foťák neslouží jen jako hračka, ale i jako detektivní pomůcka a důkazní materiál. Právě díky nastraženému Nikonu zjistí Tomáš, že jeho tatínek (Ondřej Vetchý) pravidelně každé úterý a čtvrtek odchází z domu bůhvíkam. Spolu s největším kamarádem Harisem (Jan Maršál), imigrantem z Chorvatska, který se musí doma popasovávat s ještě většími problémy, rozjedou pátrání, na jehož konci dojde k rozuzlení, které malému obdivovateli Miloše Formana výrazně změní život.

Kromě toho ale Mádl jako scenárista rozehrává přehledně několik dalších motivů, které jsou natolik univerzální, že se k nim může ve vzpomínkách na své dětství vztáhnout prakticky každý: šikana ve fotbalovém klubu, kam Tomáše nutí chodit táta, láskyplný vztah k babičce nebo prepubertální zamilovanost do spolužačky Stáni (Anastásia Chocholatá).

Mentální krajina kluků před pubertou

Příběh tedy na rozdíl od formy není nikterak výjimečný a v různých obměnách jsme variace na něj viděli ve stovkách filmů. Podstatné ale je, že Mádlovi se atmosférou podařilo vystihnout mentální krajinu, kterou obývají kluci těsně před pubertou.

Film se nepodbízí, nepitvoří se, v mnoha momentech – třeba když si kluci hrají s předstíraným odporem na nevěstu a ženicha – přesně rekonstruuje tu dobu dospívání, kdy je člověku jedenáct.

Pojedeme k moři.
Pojedeme k moři. | Foto: Falcon

Formální omezení dané tím, že dění ve filmu musí být stále zabíráno objektivem foťáku, pak Mádl suverénně využívá ve svůj prospěch. V běžně natočeném filmu by nepovedené rande hlavního hrdiny pravděpodobně nedokumentoval ze zákrytu kamarád Haris. Tady to tvůrcům umožňuje vypointovat jednu z nejvtipnějších sekvencí snímku. Motiv fotoaparátu coby nenápadného svědka nepříjemných situací je zase dokonale vytěžený ve scénách s Harisovým násilnickým otcem.

Nejen tato dějová linie dramatizuje příběh, který se zpočátku tvářil jako neškodné dětské dobrodružství. I proto některé reakce přirovnávaly Mádlův debut k britskému indie dramatu Rozbitý svět, který šel v českých kinech loni.

Pojedeme k moři (90 %)

Pojedeme k moři

Snímek Pojedeme k moři je suverénní, formálně originální a jednoduše vtipný a zároveň nesentimentálně dojemný. Jiří Mádl pečlivě buduje katarzi a graduje emociálně silné momenty s lehkostí zkušeného rutinéra. Nikdy bych nečekal, že to napíšu, ale Pojedeme k moři se vystižením dětského vnímání světa vyrovná nejlepším filmům Věry Plívové-Šimkové. Na debut sedmadvacetiletého herce s ambicemi scenáristy víc než slušná práce.

Na rozdíl od tohoto syrově realistického filmu jsou ale v Pojedeme k moři i tragické akcenty překryty nánosem dětské bezelstnosti a naivity. I proto se natáčený „Tomášův film“ koupe v hřejivých barvách a prosluněné lokace Mádlových rodných Českých Budějovic působí jako reklama z turistického bedekru.

Není to ovšem kýč jako Vejdělkovy Něžné vlny, i když na jeden záběr se zapadajícím sluncem nad mořským obzorem dojde. Je ovšem rozdíl mezi sentimentem a pečlivě budovanou katarzí a Mádl graduje emociálně silné momenty s lehkostí zkušeného rutinéra. Vyhýbá se doslovnosti jako třeba ve scéně pohřbu, v níž mimochodem umlčí cynika skrytého v autorovi této recenze neironickou citací tvorby bratrů Nedvědů.

Jistě, Pojedeme k moři je pořád - co se týče žánru - „jen“ dětský film. Tím například na tiskové konferenci k Febiofestu organizátoři vysvětlovali, proč Mádlův snímek nepozvali do soutěže Nová Evropa.

Už dlouho jsem si ale žádný český film tak neužil. Nikdy bych nečekal, že to napíšu, ale Pojedeme k moři se vystižením dětského vnímání světa vyrovná nejlepším filmům Věry Plívové-Šimkové. Na debut sedmadvacetiletého herce s ambicemi scenáristy víc než slušná práce.

Pojedeme k moři. Česko, 2014, 90 minut. Režie: Jiří Mádl. Hrají: Petr Šimčák, Jan Maršál, Ondřej Vetchý, Lucie Trmíková, Jaroslava Pokorná, Anastásia Chocholatá, Michaela Majerníková, Ondřej Veselý, Zdeněk Bařinka, Miroslav Táborský.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Některé britské čerpací stanice přerušily provoz. Nemá jim kdo dovézt palivo

V Británii muselo dočasně přerušit provoz několik čerpacích stanic, protože jim došly pohonné hmoty. Ty na ně kvůli chybějícím řidičům nákladních aut nemá kdo dovézt, v rafinériích je přitom benzinu i nafty dost. Ministr dopravy Grant Shapps dnes vyzval motoristy, aby se nesnažili natankovat si do zásoby, informovala veřejnoprávní BBC na svých internetových stránkách.

Agentura Reuters napsala, že u některých čerpacích stanic v Londýně a jihoanglickém hrabství Kent se dnes tvořily fronty aut. Asociace prodejců pohonných hmot doporučila motoristům, aby měli v nádrži tolik paliva, aby jim vystačilo na cestu k záložní stanici pro "vzácný" případ, že na první nebude k dostání.

V některých britských médiích se objevily informace, že britská vláda v situaci, kdy v zemi chybí až 100.000 řidičů nákladních aut, uvažuje o nasazení vojáků. "Pokud by to pomohlo, povoláme je," řekl Shapps BBC. Dodal ale, že není jasné například to, zda vojáci mohou řídit vozidla s civilní registrací.

Už měsíce zástupci supermarketů a zemědělců upozorňují, že vzhledem k nedostatku řidičů jsou narušené dopravní řetězce, kvůli čemuž mají problémy dostat zboží na pulty obchodů.

V televizi Sky Shapps řekl, že nedostatek řidičů je celosvětový problém kvůli tomu, že během pandemie covidu-19 se nekonaly zkoušky pro nové šoféry. Británie podle něho proto počet zkoušek zdvojnásobuje. Těm současným je v průměru 55 let a stěžují si na špatné pracovní podmínky i platy.

Řidičů je v Británii nedostatek ale i kvůli brexitu, po němž je pro pracovníky z jiných evropských zemí těžší získat pracovní povolení. Asociace silniční nákladní dopravy (RHA) vyzvala vládu, aby v blízké době tato pravidla zmírnila. K tomu Shapps řekl, že nechce, aby britské řidiče vytlačili jejich kolegové ze zemí Evropské unie, kteří mají nižší nároky na mzdy.

Rod McKenzie z RHA podle BBC řekl, že více řidičů profesi opouští, než do ní přichází. "Je to takhle jednoduché: všechno, co v Británii máme, se dováží nákladními auty. Takže pokud je nedostatek řidičů, je nevyhnutelné, že všechny věci, které chceme, nedostaneme, kdy chceme," řekl.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

San Marino bude v nedělním referendu rozhodovat o legalizaci potratů

Obyvatelé San Marina budou v neděli hlasovat v referendu o tom, zda chtějí povolit interrupce během prvních 12 týdnů těhotenství. Návrh dále žádá, aby úřady legalizovaly umělé přerušení těhotenství i po tomto období, pokud je ohrožen život či psychické zdraví ženy kvůli anomáliím nebo vývojovým vadám plodu, napsala dnes agentura AP. San Marino je jedním z posledních států v Evropě, které potraty zcela zakazují.

Zákaz interrupcí v San Marinu platí už od roku 1865. Tamní ženy proto cestují kvůli tomuto zákroku do Itálie, která maličký stát obklopuje ze všech stran, a kde jsou potraty legální od roku 1978. Pokud obyvatelé San Marina podstoupí v Itálii jiné lékařské zákroky, které v jejich vlasti nejsou dostupné - jako kupříkladu transplantace - veřejný zdravotnický systém náklady proplatí. To však neplatí pro potraty, jelikož je stát považuje za nelegální, píše AP.

Zastánci změny zákona proto upozorňují, že tato situace představuje finanční zátěž pro ženy, které interrupce podstupují. Kritici zákazu potratů rovněž tvrdí, že je trestem pro ženy, které byly znásilněny. "Pokud nechcete, aby se vědělo, že nemáte v úmyslu pokračovat v těhotenství, je mnohem méně pravděpodobné, že se obrátíte na policii a nahlásíte znásilnění," upozorňuje Joanna Nellesová z Rady Evropy, kde šéfuje oddělení, jež monitoruje dodržování Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách a domácího násilí.

Antonella Mularoniová, která je pro zachování zákazu, podle agentury AP argumentuje tím, že ženy a dívky v San Marinu mohou dostat v lékárnách bezplatně antikoncepci včetně přípravku, jenž se používá po pohlavním styku.

Úřady San Marina, kde žije na 33 000 lidí, podle AP k referendu přistoupily poté, co k němu vyzvalo zhruba 3000 obyvatel v petici. Přičemž většina z nich byly ženy. Žádné průzkumy veřejného mínění však nejsou před hlasováním k dispozici. Pokud zvítězí zastánci změny restriktivního zákona, parlament San Marina bude nucen potraty legalizovat, poznamenala AP.

Mezi další malé země v Evropě, kde jsou interrupce zakázány, patří Malta, Andorra nebo britský Gibraltar. Některé z nich změnu zákonů zvažují. Například na Maltě, kde za potrat hrozí až tři roky vězení, letos jeden z poslanců předložil návrh zákona, který by tuto směrnici změnil. Podle maltských úřadů se nicméně trest uplatňuje jen zřídka a poslední známý rozsudek vězení kvůli potratu padl v 80. letech minulého století, píše AP.

Obyvatelé britského zámořského území Gibraltaru pak letos v červnu schválili zmírnění tamního zákona zakazujícího potraty. Odsouhlasili mimo jiné, aby byly interrupce možné do 12 týdne těhotenství v případě ohrožení fyzického nebo duševního zdraví ženy, či v případě, že bude poškození plodu neslučitelné s jeho životem. Interrupce má být také možná v případě početí při znásilnění nebo incestu.

Další zprávy