Prožívá traumata jako každý rodič. Černobílý film sleduje život prasnice

Tomáš Seidl Tomáš Seidl
12. 8. 2021 11:40
Na farmu zvířat zavádí diváky celovečerní dokument Gunda, který od čtvrtka promítají česká kina. Přestože je jeho titulní protagonistkou prasnice, vypráví o zcela jiné farmě než té, o níž napsal alegorický román George Orwell.

Norsko-americký snímek, loni nominovaný na Evropskou filmovou cenu, natočil uznávaný šedesátiletý Rus Viktor Kossakovsky. Z jedinečné perspektivy zaznamenává každodenní, lidským okem běžně neviděný či přehlížený život několika hospodářských zvířat.

Film, který produkoval americký herec a aktivista za práva zvířat Joaquin Phoenix, je pojmenován po prasnici Gundě. Přestože na plátně stráví více než polovinu času, v dokumentu nevystupuje nikdo, kdo by ji takto nazval. Neobjevují se tu žádní lidé a nezazní jediné slovo. Černobílá, místy až voyeuristicky zkoumavá kamera v dlouhých záběrech a mnohdy z intimní blízkosti sleduje pouze zvířata.

Štáb pozoruje Gundu od okamžiku, kdy ve stodole právě vrhla zhruba tucet pištících selátek. Následuje jejich dospívání, které sestává z neustálého kojení a strkanic při vzájemných hrátkách nebo bojích o nejlepší místo u zdroje mateřského mléka. Osud malých čuníků ovšem od začátku nevyhnutelně směřuje k bolestivému vyústění.

Tvůrci si vedle Gundy všímají ještě dalších farmářských zvířat. Zpomalené záběry na stádo krav, které ze všech zvířat nejčastěji dlouze ulpívají zrakem na objektivu, je nejzajímavější v momentě, kdy se vypuštěný hovězí dobytek rozběhne po louce. Někteří členové stáda cválají spíše jako divoké koně.

Pozoruhodnější aktéři se naopak najdou mezi hejnem slepiček a kohoutků. Kamera například sleduje skupinku, která po vypuštění z klece do volného výběhu v přírodě obezřetně našlapuje mezi stébly trávy a křovisky. Nejistě se rozhlížející tvorové přitom připomínají astronauty, kteří se právě vydali na první průzkum neznámé planety.

V Orwellově Farmě zvířat mělo platit přikázání "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné". Těžko říct, jak by do tamní hierarchie zvířecího společenství zapadla druhá nejvýraznější protagonistka dokumentu: jednonohá slípka.

Po svobodě touží tak moc, že jí ani fyzický hendikep nezabrání doskákat přes všemožné překážky na samou hranici farmy a na závěr dobrodružné odysey se pokusit proniknout ven skrze oka drátěného plotu.

Film Gunda promítají kina od tohoto čtvrtka. | Video: Aerofilms

Ačkoli i díky důmyslně sestříhanému, ryze "přírodnímu" zvukovému designu dokument působí, že všechna zvířata pocházejí z téže farmy, tak tomu není. Závěrečné titulky prozrazují, že se natáčelo v Norsku, Španělsku a Velké Británii. Pro účinnost vyznění to však není podstatné.

Kossakovsky si nepomáhá hudbou ani komentářem. Především v případě Gundy jsou dostatečně výmluvná její každodenní mikrodramata. Od krutě vyřešených problémů s opožděným vepříkem, který nechce sát, až po okamžiky, kdy se naopak zcela vyčerpaná snaží odstavit lačně chrochtající potomky. Kamera ji snímá výhradně z úrovně zvířecích očí, nikoli dominantního lidského nadhledu.

Aniž by bylo nutné nahlížet na film z antropomorfního hlediska, určité paralely mezi zvířecím a lidským osudem v Gundě najít lze. Zvířecí protagonisty, vesměs odsouzené skončit na talíři, režisér nepolidšťuje. Empaticky na ně nahlíží jako na živé bytosti s vlastními pocity, radostmi i strastmi, zároveň se však vyhýbá manipulaci s diváckými emocemi.

Protagonistku překřtil na "Meryl Streepovou mezi prasaty". Přízvisko je to nadsázkou humorné, zároveň však zavádějící. Gunda není vycvičené zvíře, jež by před kamerou provádělo naučené kousky.

Všechny vypjaté okamžiky života skutečně prožívá, byť bez výrazně dramatických vnějších projevů. Ačkoli stále zůstává zvířetem, z její přítomnosti i výrazu lze vycítit, že jistý vnitřní emoční život bezpochyby má.

Snímek z Gundy.
Snímek z Gundy. | Foto: Aerofilms

Ačkoli snímek v zahraničí získal mimořádně příznivé recenze, není úplně dokonalý. Více než devadesátiminutový podmanivý projekt mohl být o něco kratší. Především pasáže zachytávající život krav na farmě chvílemi působí spíš jako vsuvka, jež nemá dramatičtější potenciál ani zdaleka tak výlučnou čtyřnohou "osobnost", jakou je Gunda.

Pozvolna, až meditativně plynoucí film ale přináší několik skutečně strhujících momentů, jež vrcholí závěrečnou sekvencí. Během ní kamera deset minut snímá zmateně pobíhající prasnici bezprostředně po prožitém mateřském šoku.

Výjimečně silné, přesto nesentimentálně vyznívající finále zjevně dokládá, že i němá tvář může prožívat traumata stejně trýznivě jako kterýkoliv rodič na světě.

Gunda

Režie: Viktor Kossakovsky
Aerofilms, česká premiéra 12. srpna.

 

Právě se děje

Další zprávy