Polská studentka Natalia chce vyhrát celostátní soutěž technických univerzit o nejlepší mobilní aplikaci. Potřebuje naprogramovat službu, kterou budou chtít všichni. Slovy svého pedagoga tedy musí vyvinout něco "o poznání víc sexy" než appku optimalizující spánek, jíž se zabývala doteď.
A tak se třiadvacetiletá Natalia rozhodne vytvořit aplikaci o sexu. Přesněji o ženském orgasmu a rozkoši. Protože se vztahy nebo pohlavním stykem sama nemá nejmenší zkušenost, nemůže na to být sama.
Aplikace vedoucí k orgasmu
Vytvoří si z hlediska programátorských kompetencí poněkud pochybný tým. Jsou v něm katolička Paulina, kterou její snoubenec nedokáže uspokojit mechanickým milováním a před kterou se roztodivnost sexuálního života rozprostírá jako neobjevený kontinent. A Monika, líná studentka a vzpurná dcera bohatých rodičů. Sex provozuje často, ale uspokojení dosáhne, jen když myslí na bývalého partnera, který ji irituje.
Od začátku je tedy zřejmé, že dívky potřebují hlavně poznat samy sebe a změnit svůj - zdaleka nejen pohlavní - život k lepšímu. Kam jejich příběhy povedou, diváky nemůže moc překvapit. Vtipné jsou hlavně detaily.
Sexify vytvořil tým polských režisérů a scenáristů Piotra Domalewského, podepsaného pod filmem Tichá noc nebo krátkometrážními 60 kily ničeho, a Kaliny Alabrudzinské. Ve videotéce Netflix už několik týdnů patří mezi nejsledovanější evropské tituly.
Líčí svět, ve kterém se potkávají technologičtí nerdi a ambiciózní studenti komerčně slibných oborů s retrostylizací kolejního života, jež osloví i diváky o generaci starší. Palubkami obložené kolejní pokoje a vrátná, které neunikne ani myš a k dokonalosti jí chybí jen tesilová zástěra.
Sexify je zajímavé hlavně jako ukázka středoevropské produkce, která se dostala do nabídky streamovacího gigantu. Především když jde o takřka teenagerovský námět samozřejmě z univerzitního prostředí.
Opatrně proti Polsku
Ústřední téma sexu a ženského orgasmu seriál zasazuje do současného Polska, které zakazuje potraty a kde tamní LGBT komunita trpí výpady homofobů i nesnášenlivých konzervativců. Zřejmě na to chtěli tvůrci narychlo zareagovat duhovými vlajkami, které se mihnou v pozadí posledních dílů, ale děj s nimi nepracuje.
O Sexify lze mluvit jako o emancipovaném díle a oddechové zábavě, ale ne společenské satiře. Svým způsobem představuje dobovou aktualizaci filmu Holky to chtěj taky z roku 2001.
V seriálu nevystupují sexuální predátoři, neukazuje bigotní část společnosti ani agresi vůči menšinám. Jen trochu legračně zabedněné otce a děkana univerzity, který hájí spíš svoje teplé místečko než konzervativní hodnoty.
Lepší by byl film
Církevní autority reprezentuje kostel, ve kterém kněz sice odrazuje dívky od předmanželského sexu, při dalších zmínkách o pohlavním styku ale stydlivě utíká ze zpovědnice. S malou výjimkou tvůrci nevěnují pozornost ani médiím.
Katolička Paulina si tak sice povzdechne, že napodobuje vzory z vlastní tragikomicky vylíčené rodiny, a praští do reklamy se sloganem oslavujícím nákup jako cestu k originalitě, její život ale autoři nevyprávějí coby součást politického boje, spíš hledání sebe samotné.
Celkově je vzpoura proti autoritám a konvencím v Sexify opatrná. Zbytečně. Vynikne to ve srovnání s razancí, s jakou do polské kinematografie vstoupily filmy v čele s Klérem o zneužívání v katolické církvi, nebo se zahraničními teen komediemi jako Ginny a Georgia.
Sexify také trpí jednou ze současných nemocí audiovizuálních děl - námět, který by byl adekvátní pro celovečerní film, natahuje do podoby osmidílného seriálu.
Například první dvě epizody by byly optimální jako expozice. Svižné a vtipné představení trojice hrdinek, které se pak vydávají na cestu do sexshopů, na erotické veletrhy nebo ezoterické "kurzy divokého ženství", by tvořilo první dvacetiminutovku.
Na Sexify se dívá snadno a bez námahy, jen úkol podvratně se v komediálním žánru podívat na současnou polskou společnost zbývá jiným tvůrcům. Nebo dalším řadám.
Sexify
Scénář a režie: Piotr Domalewski a Kalina Alabrudzińska
Seriál je k vidění na Netflixu.
