Nitram má výraz a inteligenci dítěte. Přestože už je nějaký čas plnoletý, stále žije s rodiči. Kvůli jeho nevypočitatelnému chování si od něj vrstevníci drží odstup. Vedle přátel postrádá i schopnost empatie. Společenským konvencím nerozumí. Sužují ho deprese, občas jej popadne amok.
Je náladový, agresivní, citově odtažitý. K jeho nečitelnosti přispívá tvář skrytá za dlouhými plavými vlasy. Stejně jako kdokoli jiný chce však také Nitram někam patřit a má své sny. Chtěl by umět surfovat nebo navštívit Hollywood. Přes obyčejnost svých tužeb ale do okolí zapadnout nedokáže.
V dubnu 1996, kdy mu bylo 28 let, Nitram chladnokrevně zastřelil 35 lidí v Port Arthuru, oblíbené turistické lokalitě na jihovýchodě Tasmánie. Dalších 23 osob zranil. Po dopadení byl odsouzen k 35 doživotním trestům bez možnosti odvolání.
Dvanáct dní po incidentu australská vláda výrazně zpřísnila zákon o zbraních, aby se něco podobného neopakovalo. Nový film Australana Justina Kurzela, který stejně jako ve svém 11 let starém debutu Snowtown zpracoval skutečný kriminální případ, je mimo jiné výstrahou pro země s benevolentnější zbraňovou politikou. Zejména pro Spojené státy, kde k podobným tragédiím dochází několikrát ročně.
Pozpátku
Samotný masakr režisér Kurzel z úcty k obětem vynechal. Většina násilí, k němuž ve filmu dojde, je psychického, nikoli fyzického rázu.
Příslib pohromy ovšem obsahuje už název: Nitram, neboli Martin pozpátku, je přezdívka ze školních let, kterou vrah nesnášel. Obdobně, tedy od konce - momentu, kdy dostal nálepku zločince -, dnes většina lidí čte jeho příběh.
Jeho pravé jméno film záměrně ani jednou nezmíní. Dokonce i závěrečné titulky odkazují pouze k "osamělému střelci". Ten krok vystihuje ústřední paradox snímku: byl sice natočen z pachatelova pohledu, ale současně způsobem, který dotyčnému nemá přinést žádnou satisfakci a jakkoli zvýšit mediální proslulost, o niž svým činem usiloval.
Svíravý pocit vyvolá už prolog, úryvek televizní reportáže z roku 1979. Reportér se ptá budoucího střelce, tehdy dvanáctiletého kluka, zda bude pokračovat v zapalování ohňostrojů, kvůli nimž skončil s popáleninami v nemocnici. Chlapec se potutelně usměje a odpovídá, že ano, že také v budoucnu si hodlá hrát s ohněm.
Klaustrofobní psychologické drama stroze ukazuje, jak Nitram pokročil od petard a rachejtlí nejdřív ke vzduchovce a pak palným zbraním. Scéna, ve které si bez zbrojního pasu pořizuje poloautomatickou pušku a brokovnici, patří k nejmrazivějším. Prodavač nechce vidět doklady, nezohledňuje, že mladík zjevně nezná zásady manipulace se zbraněmi a netuší, co kupuje.
Obchodník hnaný vidinou zisku je pro režiséra Kurzela a scenáristu Shauna Granta jen špičkou ledovce, posledním vadným článkem dlouhého řetězce. Ačkoli film kritizuje kulturu zbraní, netvrdí, že přísnější legislativa mohla neštěstí zamezit sama o sobě. Pokud jde o příčiny toho, proč Nitram vraždil, nedostáváme jasnou odpověď.
Bez zkratek
Epizody z protagonistova dřívějšího života tvůrci neskládají do kompaktního dramatického tvaru, v němž by jedna událost podmiňovala další. Proměna šikanovaného outsidera v pomstychtivého zabijáka probíhá skokově, mezi scénami často chybí kauzální vztahy. Pro diváky vyžadující, aby každý dílek zapadl na své místo a měl logické vysvětlení, to může být frustrující.
Kurzel s Grantem se tak nicméně dokázali vyhnout zkratkám, k nimž se mnohdy uchylují dokumenty o vrazích. Ty obvykle nabízejí jasný příběh bez zádrhelů a nejasností, od bodu A k bodu B.
Nitram ústupky v zájmu diváckého pohodlí nedělá. Nekoherentní formou upozorňuje, že v podobných případech bývá ve hře příliš mnoho proměnných, aby šlo s jistotou konstatovat, kde se stala chyba. Podstatnou roli hrají vedle sociálního prostředí a psychického zdraví i nešťastné náhody či nečekané zkraty.
Problematický je už protagonistův vztah s rodiči, s nimiž tráví většinu času. Matka se tváří zahořkle, nepřátelsky. Vůči synovi neprojevuje takřka žádnou vřelost, jen uděluje příkazy a zákazy. V podání Judy Davisové ale není stereotypním zosobněním špatného rodiče. Tvrdá obranná slupka zjevně představuje důsledek marné letité snahy vychovat nezvladatelné dítě.
Když matka o chlapci mluví s jinou ženou, slovy a mimikou prozrazuje směs obav, smutku a vzteku. Není jí lhostejné, že se potomkovi nedokázala přiblížit. Její prohlubující se bezmoc tváří v tvář synovým excesům odpovídá pocitu ze samotného filmu. Víme, k čemu pomalu a nevyhnutelně směřuje, ale nezbývá nám než přihlížet.
Nitramův otec, jehož rostoucí, sžírající frustraci výborně zahrál Anthony LaPaglia, je naopak až příliš mírný a synovy výbuchy hněvu nezvládá. Navíc řeší vlastní finanční i psychické problémy. A útěchou protagonistovi není ani návštěva psychologa. Jeho zájem o pacienta se omezuje na předepisování stále silnějších antidepresiv a léků na uklidnění.
Nepřítomný pohled
Společnou řeč Nitram najde alespoň s bohatou dědičkou Helen, kterou poznává poté, co si začne přivydělávat sekáním trávníků. Bývalá herečka žijící se smečkou psů v chátrající vile má pro jeho náladovost a dětskou zarputilost pochopení, dává mu větší volnost než rodiče. Stává se jeho náhradní matkou i nejlepší kamarádkou. Dvojice společenských vyděděnců vytváří nekonvenční šťastný pár. Ale jen na chvíli.
Pozornost diváků k vedlejším postavám a prostředí směrují odtažité záběrové kompozice, někdy imitující hledisko bezpečnostních kamer. Tím, že jej tvůrci neustále líčí v konkrétním společenském či kulturním kontextu, připomínají, že pomstít se všem navenek šťastným bytostem se Nitram nerozhodl zničehonic.
Zvýšená vnímavost vůči souvislostem vede k tomu, že jej nevnímáme jako zrůdu žijící na okraji společnosti. Podobné zaškatulkování by bylo pohodlné. Jenomže ve skutečnosti jsou masoví vrazi produkty společnosti. Tomu by měla odpovídat i reakce rodičů, učitelů, zákonodárců či institucí.
Nitramovu zapadnutí do předem připravené škatulky zabraňuje také Caleb Landry Jones v hlavní roli. Přesvědčivě přechází mezi tlumenými polohami a záchvaty vzteku. Jeho obtížně přístupný, nejednoznačný antihrdina dokáže působit naráz zranitelně i hrozivě. Chceme porozumět jeho myšlenkovým pochodům a motivacím, proniknout za jeho nepřítomný pohled, neztrácíme ovšem ze zřetele, jak dokáže být nebezpečný.
Zásluhou talentovaného dvaatřicetiletého herce je nekonvenční, nepohodlné drama jak naléhavým argumentem, proč regulovat obchod se zbraněmi, tak i fascinující charakterovou studií.
Nitram
Režie: Justin Kurzel
Film Europe, česká premiéra 17. února.
