Úvod snímku Kingsman: První mise, který od čtvrtka promítají česká kina, je zároveň jednou z mála přesných tref režiséra Matthewa Vaughna. Zbylá většina filmu už působí spíše jako tupá rychlopalná dávka do hlubin historie.
Šlechticův potomek Conrad vyrostl bez matky, zato pod dohledem úzkostlivého otce. Ten ho s důsledností hrdinů pohádek o dětech odsouzených věštbou k neradostnému osudu chrání před světem. Syn oxfordského vévody má sice bojový výcvik, ale touží po větší akci než po kočkování na nože s komořím Sholou.
Otec se stará především o to, aby měl Conrad dobře padnoucí oblek. Syn by nejraději, aby to byl oblek lovecký. Když přijde okamžik rodičovské benevolence a oba oxfordští šlechtici se vydávají doprovodit arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este na cestě do Sarajeva, mladý Conrad se okamžitě střetne s dějinami. Nikoli v podobě sedmi kulí, jimiž byl Ferdinand trefen podle Haškova Švejka. V této verzi dějin se ke slovu hlásí granát.
Je to přesně v duchu tvorby producenta a režiséra Matthewa Vaughna, který vše šponuje do extrému. Jsou situace, kdy to funguje. Vaughnův sedm let starý snímek Kingsman: Tajná služba byl sympaticky bezstarostným plebejským políčkem do tváře špionážního žánru, obvykle plného gentlemanství, a tudíž snobství.
Tento film podle komiksové předlohy věnoval ústřední roli v první nezávislé špionážní organizaci světa chlapci ze sociálně slabších poměrů. Jeho představitel Taron Egerton přízvukem i celkovým projevem dráždil zbytek osazenstva, sešněrovaného liniemi dobře střižených obleků a ještě pevněji odměřených mravů.
Co na tom, že padouch v podání Samuela L. Jacksona byl na hraně parodie, to jsou ti bondovští často také. Uprostřed komiksově nadsazené akce, obsahující i poměrně extrémní násilí, se na drobné nešvary snadno zapomnělo.
Následovalo už příliš přepálené pokračování Kingsman: Zlatý kruh z roku 2017, kde se režisér Vaughn s přesunutím zápletky do Ameriky vzdal potřebné špetky soudnosti. A nyní vznikl ještě problematičtější takzvaný prequel, zasazený do období první světové války. Novinka Kingsman: První mise už soudnost pohřbila hluboko v zákopech.
K poblázněné nadsázce Vaughn tentokrát přidává vážný válečný tón či muže zlomeného životní tragédií. Ale v prudkém kontrastu také pohled na historické postavy, pro který jen těžko hledat příhodné přízvisko. Protože vykreslení zásadních dějinných figur od mystika, opilce a vlivného muže ruského impéria Rasputina po revolucionáře Lenina je plodem podivuhodné směsi dětinskosti a mentální impotence.
Opět se ukazuje, že Matthew Vaughn sice umí místo střely použít granát, ale bohužel ho hází i tam, kde by se spíše hodila trocha diplomacie.
Jinak řečeno novinka vypadá, jako když školák listuje učebnicí dějepisu a říká si: zákopová válka, hustý, to tam dáme. Jo a tenhle zarostlý psychopat a úchyl Rasputin, ten bude celý film vilně koulet očima jako věčně nadržená stepní koza. A stepní kozy, ty by se mohly stát středobodem zápletky.
Ano: místo uprostřed ničeho, kde se nad mraky pasou kozy produkující velmi jemný druh kašmíru, je skutečně zásadním dějištěm filmu. Stejně jako zákopy první světové války. A Rasputin opravdu vypadá nikoli jako hrozivý zlosyn, ale coby produkt genetického experimentu, v němž hrála roli kozí DNA.
Navzdory všemu řečenému snímek paradoxně povětšinou postrádá onen komiksový tón první části. Navzdory střídajícím se prostředím má unavené tempo a zápletka nestojí na uvržení mladého hrdiny doprostřed dějin, ale na úzkostlivé snaze jej od nich držet co možná nejdál.
O to víc pak z celku trčí historické excesy. Zatímco první Kingsman se smál snobům, ten nejnovější naopak probouzí snoba v každém divákovi. Neboť každý by raději bral trochu toho povýšeného odstupu od světa a jeho problémů než takovéto okaté pohrdání jakýmkoli vkusem.
Protagonistou snímku nakonec není mladík Conrad, ale zkušené, ačkoli bolestínské stáří jeho otce Orlanda, kterého ztvárnil Ralph Fiennes. Až s jeho vstupem na scénu film ožívá. A vzápětí končí. Akcí, která pobaví. Na chvilku dá zapomenout na předchozí zmatenou přehlídku nesourodých scén, jež k tomuto okamžiku vedly.
Jakmile jde o půtky s vytočeným kozlem či vysvobození se z křídla dvojplošníku, který se řítí k zemi bez pilota, režisér Vaughn zkušeně přebírá knipl a zvedá "čumák" nahoru. Dost na chvilkové rozptýlení publika. Ale nikoli dost k pocitu, že by toto solidní finále mělo stačit k ustanovení tajné organizace Kingsman a další řady snímků o jejích skutcích.
K tomu by bylo potřeba vytvořit postavy, které někoho zajímají i ve chvíli, kdy se nepřetahují s kozlem na hraně ledové skalní stěny. A také mít aspoň homeopatické množství citu pro to, jak rýpat do historických událostí, aby výsledkem byla vtipná nadsázka, nikoli ostuda.
Kingsman je jako starý vilný kozel, který všechny s chutí potrká. A je mu jedno, že v očích druhých působí coby vypelichaný popleta přivázaný ke kolíku, který okusuje ty zbytky trávy, které mu zbyly na vytyčeném území.
Kingsman: První mise
Režie: Matthew Vaughn
Falcon, česká premiéra 6. ledna.
