Za trochu nešťastným českým názvem - divákům animovaných filmů připomene stejně překládaný oscarový snímek o Wallacovi a Gromitovi - se skrývá anime o třináctileté dívce Mijo, která se natolik odpoutá od zdejšího světa, až se promění v kočku. Její trápení a s ním i odlišnost, kvůli níž ji spolužáci odmítají už od základní školy, pramení z rozchodu rodičů, kdy Mijo začala žít s otcem a jeho novou ženou. Matku už vídala pouze sporadicky.
O chloupek začíná noční můrou, v níž je malá Mijo obklopena psychedelickými stíny kočkolidí, a vzpomínkou na poslední rozhovor s matkou, která se ptá, jestli by raději nechtěla žít s ní. Rozhořčená dívka ze setkání prchá a na jazyku má jen slova o sobectví dospělých a nenávisti ke světu, proto se zdá minimálně odvážné, že Netflix film doporučuje pro děti od sedmi let.
Potíž není v tom, že by snímek obsahoval eticky závadné scény, ale ve změti protichůdných pocitů, které hrdinka zažívá a pro mladší dítě mohou být značně matoucí.
Ostatně protagonistce spolužáci přezdívají Muge a také Ultra Gaga - první se vztahuje k její uzavřenosti, druhé k nepředvídatelnosti. Nikdo přesně neví, co Mijo v příštím okamžiku napadne. Nebojí se otevřeně vyjádřit city, provádět ztřeštěnosti nebo se porvat s klukama.
Nejčastějším terčem jejich kousků je stejně starý chlapec Hinode, kterého šíleně miluje. Prosí jej, aby si mohla alespoň nahrát jeho hlas do mobilního telefonu a pouštět si ho na dobrou noc, nebo se rozběhne a šťouchne do jeho zadku svým, píše mu psaníčka, číhá na něj na nejrůznějších místech… Její chování hraničí s posedlostí a nejlepší kamarádka jí opodstatněně nazývá slídilkou.
Veškerá Mijoina snaha se ale míjí účinkem, Hinodeho zaměstnává především vlastní trápení. Po smrti otce se stal hlavou rodiny a té se finančně nedaří. Matka doufá, že Hinode půjde na elitní školu a časem rodinu zajistí, on by ale nejraději převzal nevýdělečnou keramickou dílnu po dědovi.
Může se zdát, že na oba mladé lidi - z evropského pohledu spíše děti - se tu nakládá příliš, v Japonsku ale základní škola končí ve 12 letech a s ní tak trochu i dětství. Ve stejném věku třeba i hlavní hrdinka animovaného filmu Doručovací služby čarodějky Kiki z roku 1989 od režiséra Hajaa Mijazakiho odchází do světa, aby dokázala, že se o sebe zvládne postarat sama v cizím městě po dobu jednoho roku.
Je otázkou pro antropology, jestli hybnou sílu japonské společnosti představuje zodpovědnost, nebo touha vyhovět, její dopad ale oba hrdinové - Mijo i Hinode - silně pociťují poprvé.
Zatímco chlapec si připadá bezradný, dívka nasazuje kočičí škrabošku, kterou získala od prodejce masek, a coby bílá sladká kočička s tyrkysovými očky navštěvuje milého.
Výlety v kočičím těle se pro Mijo stávají stále častější, jako kočička je milována, hlazena, stává se důvěrnicí. Konečně se jí dostává lásky, po které její nedospělá duše tolik touží. A prodejce masek ji láká, že tomu tak může být napořád, že lidské trápení se může ztratit v hebkém kočičím kožíšku, který už Mijo nikdy nesvlékne.
Ne nadarmo je režisér Džuniči Sató, který O chloupek natočil s Tomotakou Šibajamou, znám především coby mistr fantaskního dívčího podžánru. Z přechodu mezi realitou a paralelním kočičím světem umí udělat imaginativní podívanou. Zatímco realitu zahlcují úhly a hrany, svět koček je měkký, oblý a organický. Velkou roli hrají světlo a stínohry, které vytvářejí podmanivou atmosféru.
Evropskému oku se ta všudypřítomná dokonalost může zdát až příliš blízká kýči, japonské se ale dívá jinak a s ním často i dnešní teenageři, u nichž popularita mangy a anime neustále roste. Pastelové barvy, jemné špičaté nosíky, kočky všech druhů a tvarů, dokonalé květy na kimonech vlnících se při chůzi.
Když se hrdinové v závěrečné části filmu dostávají do světa koček, aby svedli zásadní souboj o sebe i druhé, nelze nevzpomenout na virální obrázky z japonských kočičích ostrovů nebo na skutečnost, že Japonsko má nejvyšší počet kočičích kaváren na obyvatele.
Ani proměna dívky v kočku v anime není novým námětem, v 18 let starém filmu Království koček z produkce věhlasného studia Ghibli se dívka proměňuje poté, co zachrání život kocourovi. Jeho otec je však králem a chce ji odměnit manželstvím s korunním princem.
Oproti animačnímu stylu Ghibli, zvlášť tomu představovanému Hajaem Mijazakim, je ale O chloupek civilnější, nepokrytě využívá počítačové animace a zvlášť exteriéry dovádí až k reálné filmové podobě. Vypráví o současnosti, postrádá nostalgickou atmosféru tolik typickou pro většinu Mijazakiho filmů.
V hodnoceních českých diváků se poměrně často objevuje výtka, že se jim nepodařilo ztotožnit se s hlavní hrdinkou ani pro ni najít sympatie, to byl ale nejspíš záměr. Film cílí na teenagery, jejich vypjatý svět plný změn nálad, nečekaných chmur i výbuchů smíchu, nikoliv na dospělého diváka.
Netflixu se tak díky covidu-19 - studio Colorido film prodalo po uzavření japonských kin - podařilo rozšířit svou nabídku anime, a přitom neslevit z kvality, kterou nastavilo uvedením slavných snímků studia Ghibli jako Cesta do fantazie nebo Můj soused Totoro.
O chloupek
Režie: Džuniči Sató a Tomotaka Šibajama
Film je k vidění na Netflixu.
