Fila: Osvěžující Hollywood. Tom Hanks ve válečném filmu hledá ponorky, trpí za druhé

Kamil Fila Kamil Fila
5. 8. 2020 13:24
Jaké šance má staromódní válečné drama z druhé světové války v éře videoték, které většinou nabízejí úplně jiný typ produkce? A to i když v takovém snímku hraje superhvězdný Tom Hanks?

Čtyřiašedesátiletý držitel dvou Oscarů za filmy Philadelphia a Forrest Gump zamýšlel uvést svou novinku Greyhound do kin. Hodně mu na tom záleželo, protože sám napsal scénář a pustil se do vod, kde ho nikdo nečekal. (Lehkou romantickou komedii, prosím, ale válečné drama?)

Hanks si vybral předlohu spisovatele z první poloviny 20. století C. S. Forestera, který se na námořní literaturu zaměřoval - známá je jeho série o plavčíkovi Hornblowerovi z období napoleonských válek nebo Africká královna, podle níž John Huston natočil klasický film s Humphreym Bogartem a Katharine Hepburnovou. Greyhound režiséra Aarona Schneidera je méně dobrodružně-romantická, zato hodně technická záležitost.

Vzhledem k pandemii covidu-19, která uzavřela kina, producentům nezbylo než film nabídnout na internetu. Exkluzivním kupcem se stala relativně nová služba Apple TV+, která za snímek s rozpočtem 50 milionů dolarů zaplatila 70 milionů s tím, že nikde jinde k vidění nebude. Za první týden se Greyhound stal jejím vůbec nejsledovanějším titulem a mnoho lidí díky němu objevilo streamovací platformu, jež do té doby nejvíc lákala hororovým seriálem Servant od producenta M. Nighta Shyamalana nebo sérií o spisovatelce Emily Dickinsonové.

Greyhound zvláštním způsobem naplňuje oba sledovací požadavky doby - je dostatečně komorní i výpravný, aby obstál na velkém plátně i malé obrazovce. Rozpočet postačil k širokoúhlým záběrům na hladinu moře z pohledu námořníků i letadel. Film kombinuje skutečné lodě z druhé světové války se sadou digitálních triků, které všemu přidávají pochmurný retro nátěr. Obrazovou kvalitou, výpravou, triky i zvukovými efekty to přesahuje většinu televizní či internetové produkce.

Zajímavá je i základní perspektiva - souboj amerických torpédoborců, doprovázejících obchodní lodě se zbožím, s německými ponorkami je ukazován výhradně z perspektivy nad vodou. Samozřejmě se tu objeví několik záběrů pod vodou, jednou dokonce z periskopu ponorky, ale nikdy se pohledy nestřídají.

Jsme tak lapeni ve stejné situaci jako kapitán lodi Greyhound, kterého hraje Tom Hanks. Ten na základě hlášení lidí u radarů a sonarů, případně od pomocných letců a okolních spojeneckých lodí, odhaduje, kde zrovna nějaká ponorka je, kam míří a co je jejím cílem.

Greyhound je na dnešní hollywoodské poměry nesmírně osvěžující. | Video: Apple TV+

Trpět za ostatní

Film se nesnaží záměrně vyvolávat chaos, na to je velmi přehledně nasnímaný a nastříhaný, ale navodit pocit radikální nejistoty. Těžko říct, zda jsme někdy předtím mohli tak důkladně pochopit, jak jsou námořní bitvy náročné na strategii.

K dojmu autentického souboje mozků a často nezastavitelně se valící hmoty lodí či ponorek přispívá i to, že Hanksova postava s mírně matoucím německým jménem Ernest Krause se všemi podřízenými mluví námořnickým žargonem. Prvních několik minut laik nemá sebemenší šanci pochopit, oč se jedná, a terminologii i taktické finty se v průběhu filmu teprve učí.

Tom Hanks.
Tom Hanks. | Foto: Apple TV+

Fascinovaně zjišťujeme, jak je řízení lodi složité, na kolik tahů dopředu je třeba myslet, jaké technologie a zbraně tehdy byly k dispozici nebo jak funguje skvěle propojený mechanismus komunikace, kdy se jednotliví námořníci stávají součástí lodního vybavení.

Rychlé výměny, opakování příkazů, střihy, upravování taktiky a perimetrů, to všechno nedává přímo možnost vyniknout herecky, ale naopak herectví potlačit ve prospěch celku. Zároveň bez Toma Hankse by snímek postrádal emoce. A těžko najít jiného současného herce, který umí tak dobře trpět za ostatní a tak dobře vyvolávat soucit.

Krause vyplouvá na moře s tím, že neví, zda ještě uvidí svou vyvolenou, která si vztahem s ním není jistá. K posádce má kapitán pevný, zároveň ale otcovsky starostlivý vztah. Trápí ho nechutenství a smrt každého, včetně nepřátel, je pro něj jakožto věřícího "ztracenou duší".

Film zdůrazňuje, že hrdina se modlí za sebe i ostatní, modlitba tu je důležitou součástí děje, prologem, předělem, epifanií i epilogem. Mohli bychom to chápat jako druh amerického patosu, ale tentokrát nesouvisí jen s vlastenectvím. Modlitba tu mnohem víc zprostředkovává, jak si vojáci uvědomují, že stojí kus před branami smrti.

Tom Hanks.
Tom Hanks. | Foto: Niko Tavernise/Apple

Pro kontext

Příběhů odehrávajících se převážně na palubě lodí v Pacifiku poslední dobou nevzniká mnoho, navíc nemají úplně nejlepší pověst ani výsledky. Jako strašlivý propadák skončil čtyři roky starý snímek s Nicolasem Cagem nazvaný USS Indianapolis: Boj o přežití, který při rozpočtu 40 milionů dolarů utržil v kinech jen dva miliony. Velmi hraničního výsledku dosáhla loňská nová verze Bitvy o Midway s americkými tržbami 125 milionů, přestože při započtení reklamní kampaně měla vyšší rozpočet.

V podstatě jediným úspěchem námořního podžánru za poslední dekádu je tak Dunkerk z roku 2017 režiséra Christophera Nolana, který celosvětově utržil téměř 530 milionů při rozpočtu cca 100 milionů a získal i několik Oscarů.

Námořní válečné filmy přitom měly dvě slavná období, ve 40., 50. a 70. letech. V paměti českých diváků jsou zapsány spíše snímky Tora! Tora! Tora! (1970) a původní Bitva o Midway (1976) než starší tituly, v nichž hojně hrál John Wayne, jako Byli obětováni (1945), Operace Pacifik (1951), Pronásledování na moři (1955) nebo Po zlém (1965), případně Nepřítel pod hladinou (1957) s Robertem Mitchumem, Pluj tiše, pluj hluboko (1958) s Clarkem Gablem a Burtem Lancasterem nebo nejstarší Konvoj do Murmanska (1943) s Humphreym Bogartem.

Že takových filmů dnes vzniká méně, souvisí s tím, že velcí muži v uniformě sami o sobě přestali být atraktivní. Kinematografie se posunula do bodu, kdy jsou hrdinové víc akční, než že by pouze vydávali rozkazy. Trendem válečných filmů je také víc ukazovat utrpení vojáků a civilistů než to, co se děje na kapitánském můstku. Konečně jsme se pak posunuli k tomu, že dnes sledujeme buď jednotlivce "na kraji akce", nebo naopak kolektivní masu hrdinů, ne už však jednoho nebo dva muže, kteří vše řídí.

Vojenské námořní filmy odehrávající se převážně nad hladinou rovněž nahradily příběhy pod vodou. Ať už jimi byla německá Ponorka (1981) od Wolfganga Petersena z pohledu nacistických námořníků, nebo Hon na ponorku (1990) se Seanem Connerym coby ruským kapitánem, Krvavý příliv (1995) s Genem Hackmanem a Denzelem Washingtonem, Ponorka U-571 (2000) s Matthewem McConaugheym, či K19: Stroj na smrt (2002) s Harrisonem Fordem. Všechny sázely na klaustrofobní efekt a odříznutí hrdinů od okolního světa. Vytvořily mikrokosmos, v němž emoce bublají intenzivněji, protože není kam uniknout.

Tom Hanks.
Tom Hanks. | Foto: Apple TV+

Osvěžení

Kdybychom chtěli snímek Greyhound zlehčit, vlastně je to drama o tom, jestli se Tom Hanks konečně nají a vyspí, neboť celý film odmítá další a další porce vajec, slaniny, šunky a zmrzliny, které mu nosí trpělivý černošský kuchař.

Z hlediska současných standardů na Greyhoundu překvapuje, že má pouhých 90 minut a z toho reálných 80 minut děje, kde téměř neexistuje přestávka, pouze se stupňuje napětí. Vše vrcholí zhruba po hodině a pak už následuje jen lehce úlevný dojezd. Snímek nekončí velkým akčním finále, od určité chvíle překvapivě už nic nepřijde.

Dramaturgicky to není špatně, jen na dnešní dobu nezvyklé. Greyhound se nedá moc zařadit k ničemu, co dnes v Hollywoodu běžně vzniká, zároveň se ale nepodobá ani starším filmům. Je historickou poctou v moderním audiovizuálním kabátku, se svižným scénářem, který neztrácí čas vysvětlováním kontextu.

Všechno poznáváme až na palubě. Jsme vrženi na širé moře, musíme se zorientovat, a jakmile jsme trochu v obraze, bitva končí. Na dnešní Hollywood nesmírně osvěžující.

Greyhound

Režie: Aaron Schneider
Film je k vidění na Apple TV+.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Státní Lesy ČR jsou v pololetí kvůli kůrovci ve ztrátě 480 milionů Kč

Státní podnik Lesy České republiky (LČR) vykázal v prvním pololetí kvůli kůrovci a nízkým cenám dřeva ztrátu 480 milionů korun. Loni do konce června měl zisk 169 milionů korun. Kůrovcová kalamita na hospodaření státního podniku negativně dopadá třetím rokem v řadě. Lesy ČR spravují téměř polovinu lesů v zemi a jejich hlavní snahou je zvládnutí kalamity.

"Zásadní vliv na hospodářské výsledky mají přetrvávající nízké ceny dříví a prodej dříví nižší kvality z kůrovcových těžeb. Současně se zvýšil objem nákladů na pěstební činnost," uvedla mluvčí LČR Eva Jouklová k důvodům pololetní ztráty. Kůrovcová kalamita způsobuje přetlak dřeva na trhu a pokles cen.

Zdroj: ČTK
Další zprávy