Recenze - Film typu Asterix a olympijské hry by mohl klidně natočit Zdeněk Troška, kdyby dostal obrovskou spoustu peněz.
Karel Gott by hrál "nestárnoucího" Ceasara, Josef Carda Retarda jeho nezdárného syna Brutuse(sic!), Asterixe Jiří Mádl s kníry, Obelixe Geňa Genzer, ale kdyby žil Rudolf Hrušínský nebo Karel Svoboda, pak raději jeden z nich.
Do toho by se posbíralo několik missek a TV bárbín, které okupují obálky bulváru, z Jana Kollera by se udělal polohomosexuální egyptský fotbalista Kollerix, který by dal pusu Pepovi Náhlovskému, z fitek by se nahnali do komparsu napíchaní svalovci, jimž by někdo legračně nalepil spoustu psích anebo umělých chlupů na tělo. No a to by vám byla švanda, až byste si bránice potrhali.
Je vlastně příjemné zjištění, že nejenom u nás někdo natáčí s podobnou logikou, ale že i v zahraničí mají své Zdeňky Trošky, kteří navíc mrhají mnohem většími sumami ve snaze zabavit lidi, kterým stačí, že vidí známé "ksichty" nějak pitvorně nalíčené a s velelegračními koncovkami za jmény.
Všimla sis toho, mámo, ten chlap co píše zamilovaný básničky, se jmenuje Lovestorix, já z toho umřu!
Úkolem recenzenta takových doslova a do písmene slátanin je pak neprojevit se příliš zapškle a brát to co nejsportovněji. Kulturní publicista zkrátka musí rezignovat na to, že by měl v tomto případě chtít někoho kultivovat.
Hraje se tu dočasně jen poziční válka. Recenze musí dát jasně najevo, že na podobné eintopfy bez špetky vkusu se sice bude hojně chodit, ale že přece jen i v žánru úplně bláznivých komedií a parodií existují lepší kousky - od Monty Pythonů přes Bláznivé střely a Žhavé výstřely až třeba k Austinu Powersovi.
První díl hraného Asterixe a Obelixe režíroval klasik Claude Zidi (Zvíře, série Bažanti a Prohnilí) a byla to unavená nuda podobná nezdaru Hollywoodu v roce 1980 převést do živé podoby Pepka námořníka.
Druhý díl (Mise Kleopatra) od naspeedovaného Alaina Chabata (RRRrrrrr!!!) vykazoval vysoký stupeň zhulenosti a byl natolik šílený a blbý, až byl téměř k pomilování.
Třetí díl Asterix a olympijské hry od Frédérica Forestiera (Blbec na krku) a producenta Thomase Langmanna je kombinací obojího a připomíná biorytmus feťáka s manickými špičkami i apatickými propady.
Občas se tu zableskne nápad, či dokonce dotažený koncept - Michael Schumacher jako germánský závodník na koňských spřeženích je cool. Scéna s "vojenským útvarem želva" - známá z traileru - patří k tomu nejlepšímu. Ale většinou se tu rozpatlávají řiďounké vtípky na úrovni estrád Petra Novotného. Chybí jen vestřižené záběry výskajících dětí a důchodců tleskajících tak, div si berle nezlámou.
Děj téměř neexistuje. Udatní Galové se zúčastní olympijských her, protože vítěz má dostat za ženu princeznu. Do ní je zamilovaný právě zmiňovaný Lovestorix, zároveň si na ni brousí zuby pletichářský, ale v jádru dementní císařský syn Brutus.
Absolvovat slepenec scének na téma buzerace vojáků, pradopingu, pra-antidopingových zkoušek, milostného tokání a náhlého zjevování více či méně známých sportovců je úmorné snad tak stejně, jako absolvovat olympijský desetiboj.
Téměř hereckého výkonu se tu dopustil kickboxerský šampión Jerome Le Banner, jenž tu je za protentokrát otloukánka, ale Zinedine Zidane se poflakuje v nekonečném epilogu úplně zbytečně, aniž by dal aspoň někomu hlavičku.
Gérard Depardieu coby Obelix působí ztrhaným a rozhodně ne zdravým a silou kypícím dojmem. Že nikdy nebyl vybíravý, co se týče typů rolí, neznamená, že v posledních letech už příliš nehazarduje se svým talentem a pověstí.
Ve chvíli, kdy předvádí etudu napodobující balkonové scény s našeptáváním veršů ze Cyrana, budí až lítost.
Třiasedmdesátiletý Alain Delon se dopracoval do posledního stadia syndromu David Hasselhoff - solárkem přepečeného narcise, který předvádí, jak je pořád strašně v pohodě, a přitom by raději neměl dělat prudké pohyby, aby si nezlomil játra. K jeho citaci Rocca a jeho bratrů patří popřát stejnou soustrast jako k výše uvedenému Cyranovi.
Adriana Sklenaříková-Karembue zase svým umělohmotným projevem dokládá překvapivý úkaz, že živý člověk může na plátně působit tupěji než animovaná postavička záměrně tupé krasavice.
Ústřední poučení, které tímto plyne z hraného Asterixe zní: Nekažte to, co bylo dříve v animované podobě únosné a někdy dokonce i dobré. Až někoho napadne udělat Toma a Jerryho s digitálně fotorealisticky animovanými zvířaty, případně namaskovanými televizními kašpary, zabte ho předem.
Asterix a olympijské hry (Astérix aux jeux olympiques) Francie, Německo, Španělsko, Itálie, Belgie, 2008. Režie Frédéric Forestier, Thomas Langmann, scénář Alexandre Charlot, Olivier Dazat, Thomas Langmann, Franck Magnier, hrají Clovis Cornillac, Gérard Depardieu, Alain Delon, Benoît Poelvoorde, Stéphane Rousseau a další. 117 minut, Česká premiéra 31. 1. 2008.
