"Jsem dokumentarista a natáčím takový memoár, esej," vysvětluje v prvním dílu nové sezony John Wilson finanční poradkyni, která mu má pomoct získat hypotéku. Vzápětí jí přináší výtisky kladných recenzí první řady, aby jimi doložil svou budoucí finanční zajištěnost. Nic serióznějšího po ruce nemá.
Už napoprvé jsme tohoto newyorského třicátníka s úzkostmi, jak sám sebe popisuje, poznali coby specifickou postavičku, jaká se do programu HBO probojuje jednou za čas. Tentokrát ho poznáváme ještě o něco lépe.
Dokumentarista, který se dříve živil jako soukromé očko nebo teleshoppingový kameraman, roky budoval rozsáhlý archiv nejrůznějších záběrů z domovského velkoměsta. Na YouTube mezitím nahrával legrační videa parodující návody na to, jak něco vyrobit nebo vyřešit. Když pak náhodně potkal svého fanouška, známého komika Nathana Fieldera, začala spolupráce, která vyústila až v šestidílný seriál pro HBO produkovaný právě Fielderem.
Jak na… s Johnem Wilsonem přineslo nejen druh diváckého požitku, jaký člověk jinde nedostane, ale také vzrušující pocit, že zase jednou vzniklo něco opravdu nového.
V prvních minutách Wilson oznámil, že nás bude učit small talk, tedy nezávaznou společenskou konverzaci, aby nás vzápětí provedl New Yorkem prostřednictvím podivných, legračních i nečekaných momentů, které se dějí jen ve skutečně pestrých velkoměstech, a vyprávěl o samotě a neschopnosti sdílet emoce.
Do extrému příběh dovedl výjezdem do přímořského letoviska, kde televize MTV během amerických jarních prázdnin pořádá divoké večírky. Wilson tuto epizodu dokonale vypointoval a vytvořil pocit, že nic podobného jsme ještě neviděli. Ve druhé epizodě nás pak přesvědčil, že tento seriál může být skutečně o čemkoliv, když si jako téma vybral lešení.
Ochutnávání vína
Teď měl na zhotovení šesti nových epizod jen rok. Zatímco napoprvé ze sebe vysypal nejlepší nashromážděné nápady, nyní už máme před sebou jakousi "B-side" kolekci, podobně jako kapely na druhou stranu LP dříve umisťovaly méně známé skladby.
Ačkoliv tak druhá sezona už nemůže být stejně překvapivá, jako když jsme se poprvé seznámili s wilsonovským uvažováním o světě, autor zůstává imunní vůči obvyklým klišé, zaběhnutým vyprávěcím postupům i trendům. To, co nám teď od něj HBO po krátkém čase servíruje jako novou řadu, pořád patří k nejzajímavějšímu na streamovacích službách.
Vedlejší hrdinkou první epizody druhé sezony je Wilsonova bytná, známá z dojemného konce předloňského vyprávění, a tématem je jeho nové bydlení.
Dokumentaristovi pořád nevidíme do tváře, zůstává tak celebritou, kterou by většina fanoušků nepoznala, i kdyby se s ní srazila na chodníku v newyorské čtvrti Queens.
Zdá se, jako by krapet dospěl, najednou ho místo lešení a small talku zajímají realitní trh, degustace vína či parkování. Zdá se trochu víc usazený, jeho nápady a způsob uvažování jsou o něco méně ztřeštěné, závěry už ne tak překvapivé. Anebo jsme se prostě naučili, po jaké trajektorii se jeho myšlenky obvykle ubírají, a proto nás jejich vyústění nevyvede z míry.
Wilson versus Bradshawová
Nejlepší momenty proto nastávají, když se Wilson dá do řeči s náhodnými nebo vytipovanými lidmi, například když vypátrá záhadného podnikatele s energetickými nápoji. Do epizod tak dostává nejen opravdové Američany bez make-upu a sebekontroly, kterou lidé zapínají, když vědí, že budou v televizi. Wilson zachycuje chování typické pro dnešní Ameriku - ač se jeho témata zdají být jen banálně legrační, vždy mají přesah.
Druhá epizoda, ve které vypravěč vymění snobské a předstírané ochutnávání vína za upíjení upřímných "buranských" energy drinků, je jedním z jeho letošních vrcholů. Jak díky dramaturgii vyprávění, tak i návštěvě doma u "krále kofeinových sodovek".
Výběr záběrů ilustrujících autorovy myšlenky vyznívá tentokrát přímočařeji než v první řadě, právě na tom se asi nejvíc podepsala rychlost, s jakou dvojka vznikla. Wilsonovy vizuální eseje však stále mají kouzelné momenty, jako když zmínku o suchém vínu doprovodí záběr nevýrazně vyhlížejícího mladíka váhajícího, zda přejít ulici.
Když jsme loni poprvé sledovali proud obrazů z ulic New Yorku, zdál se obzvlášť fascinující i proto, že tou dobou jsme na obou stranách Atlantiku byli zavření v domácím lockdownovém vězení.
S odstupem času a novými epizodami je ale namístě říct, že z velkého množství titulů zasazených do "nejlepšího města na světě" působí Jak na… s Johnem Wilsonem jako nejopravdovější seriál o New Yorku. Žádný jiný nezachycuje přesně tu rozmanitost, kvůli které se sem lidé stěhují nebo alespoň jezdí s fotoaparátem na krku. Všude jinde je město vidět stylizované. John Wilson však zprostředkovává pocit, který na newyorských ulicích máte.
Jeho zvláštní schopnost zachytit město v jeho neuspořádanosti dobře zdůrazňuje moment, kdy se ve své čtvrti nachomýtne k natáčení seriálu Sex ve městě. Kontrast metropole tak, jak vypadá ve vesmíru hrdinky Carrie Bradshawové a ve světě lehce podivínského dokumentaristy, nemůže být větší.
Cinefilní potěšení
Podobně "reálný", jako je v jeho seriálu New York, se zdá i vhled do Wilsonova života. Tentokrát nás dvakrát bere do období svých školních let a představuje roztomile trapné středoškolské i vysokoškolské já, aby někdejší traumata zpracoval s nynější třicátnickou moudrostí.
Tento cinefilní postup, kdy protagonista skrze vlastní "film" vypráví o sobě a ještě promyšlenými dramaturgickými oblouky vlastní život drobně posouvá, je velmi wilsonovský.
Pokud se Newyorčan s kamerou v budoucnu - podobně jako jeho producent Nathan Fielder - stane skutečnou komediální celebritou, mohlo by se toto adjektivum začít hojně používat. Wilson na to bezpochyby má. Jak na… si pořád zachovává pel něčeho autentického, co HBO náhodou sebralo na chodníku. A sám John Wilson je na cestě vytvořit svůj druh dokumentární komiky, kterou jsme před ním tak docela neznali.
Jak na… s Johnem Wilsonem II
Tvůrce: John Wilson
Obě řady seriálu jsou k vidění na českém HBO.
