Když se závislosti zbavila, Goldinová se zaměřila na výrobce léku, firmu Purdue Pharma, vlastněnou miliardářskou rodinou Sacklerových, která patřila k předním filantropům světových muzeí. Goldinová poslední roky pořádala protesty před galeriemi od Londýna po New York a všude žádala, ať tamní umělecké instituce přeruší styky se Sacklerovými. To se podařilo.
Za touto kampaní se ohlíží dokumentární film nazvaný Všechna ta krása a zabíjení, který vloni získal Zlatého lva na benátském festivalu a nyní ho promítají česká kina. Natočila ho Laura Poitrasová, podepsaná pod oscarovým snímkem Citizenfour: Občan Snowden.
"Sacklerovi s plným vědomím přispěli ke vzniku epidemie, která zachvátila celé USA, a snažili se očistit tím, že si po sobě nechávali pojmenovat sály ve světových muzeích a ještě výměnou za to dostávali daňové úlevy," shrnula Poitrasová v rozhovoru pro agenturu AP.
Sacklerovi, jedna z nejbohatších amerických rodin, vlastní farmaceutickou společnost Purdue Pharma. Jejím hlavním léčivem je právě návykový OxyContin, ulevující od bolesti. Kvůli němu téměř všech padesát amerických států zažalovalo členy rodiny Sacklerových za to, jakou sehráli roli v takzvané opioidové krizi. Ta od roku 1999 způsobila úmrtí více než 564 tisíc Američanů. Členové rodiny vydělali miliardy dolarů prodejem léku, přestože věděli o jeho škodlivých účincích.
Nechybělo málo a jejich obětí se stala i fotografka Nan Goldinová, která už v 80. letech dokumentovala důsledky nemoci HIV.
"V 80. letech jsem kvůli jedné epidemii ztratila celou komunitu. Nechtěla jsem dopustit, aby teď totéž zažila další generace," vysvětluje Goldinová, proč souhlasila s tím, aby o ní vznikl dokumentární film.
"Nesnažila jsem se natočit obyčejný životopisný film nebo portrét jedné umělkyně. Za všechno, co dokázala a riskovala, si Nan Goldinová zasloužila epický snímek," dodává dokumentaristka Poitrasová.
Nan Goldinové přípravek OxyContin nejprve předepsal lékař v Berlíně, naplno si na něm vyvinula závislost až v USA. Když její denní spotřeba převýšila to, co získávala na předpis od doktorů, začala si lék shánět na černém trhu. Jeden dealer jí OxyContinem pravidelně zásoboval přes zásilkovou službu FedEx, popsal deník New York Times.
Nakonec fotografce došly peníze a závislost se podobně jako mnozí další Američané pokusila nahradit extrémně silným opioidem zvaným Fentanyl. Ten je podáván v jednotkách mikrogramů, v domácích podmínkách se s ním tak lze snadno předávkovat. Právě to se přihodilo Nan Goldinové, když ho jako jiní uživatelé OxyContinu zkombinovala s heroinem.
V lednu 2017 následně strávila dva měsíce rehabilitací, aby se závislosti zbavila. Přestože jí dealer ještě tehdy posílal esemesky a nabízel slevu, když se znovu stane jeho zákaznicí.
"Tři roky jsem skoro nevyšla z domu. Dealer byl tady skoro nepřetržitě, den za dnem. Byla jsem jednou z jeho nejlepších zákaznic," vylíčila deníku Guardian fotografka, která se už roku 1989 vyléčila ze závislosti na tvrdých drogách.
Přestat brát OxyContin pro ni bylo srovnatelně těžké. "Jako by se proti vám bouřila vaše vlastní kůže. Všechno vás strašně bolí," doplnila pro New York Times.
Posléze se začala zajímat o to, kdo OxyContin vyrábí, a zjistila, že Sacklerovi patří k nejvlivnějším donátorům ve světě výtvarného umění. Skrze své rodinné nadace věnovali desítky milionů dolarů předním institucím včetně Guggenheimova muzea v New Yorku, Viktoriina a Albertova muzea v Londýně nebo univerzitám od Oxfordu po Yale.
Podle fotografky si tím rodina snažila napravit pověst pošramocenou právě následky užívání OxyContinu. "Přemýšlela jsem, jak bych je mohla zahanbit tak, aby si toho všimli lidé z jejich společenské vrstvy," vzpomíná Goldinová, jak začala vést kampaň pod hlavičkou Prescription Addiction Intervention Now.
Roku 2018 uspořádala první protest před Metropolitním muzeem v New Yorku, brzy následovaly další. Goldinová od nikoho nechtěla, aby peníze Sacklerovým vracel, pouze aby nepřijímal další.
V důsledku protestů se příspěvků Sacklerových postupně vzdaly nejen newyorské Metropolitní muzeum, ale také pařížský Louvre, londýnská galerie Tate či Židovské muzeum v Berlíně. Výrazně k tomu přispěly právě demonstrace organizované Goldinovou, píše agentura AP.
Například roku 2019 fotografka pohrozila, že zruší svou retrospektivní výstavu v londýnské Národní portrétní galerii, pokud ta neodmítne dar od Sacklerových ve výši jednoho milionu liber. Galerie peníze skutečně nepřijala. Petici iniciovanou Goldinovou na webu Change.org mezitím podpořilo přes 50 tisíc lidí.
Dokument Všechna ta krása a zabíjení, jenž tuto kampaň líčí, měl vloni na benátském festivalu premiéru v době, kdy výrobce léku již několik let čelil žalobám. Firma Purdue Pharma před čtyřmi roky požádala o ochranu před věřiteli. Předloni americký soud podmínečně schválil její bankrot a plán na restrukturalizaci.
Vloni v březnu firma uzavřela mimosoudní dohodu se všemi americkými státy a tisíci samospráv, jimž zaplatí odškodné okolo deseti miliard dolarů, informovala agentura ČTK. Výměnou za to budou Sacklerovi chráněni před civilními žalobami, což aktivisté kritizují.
Americký soud nicméně uznal, že obchodní praktiky Purdue Pharma přispěly k vytvoření a prohloubení krize vyvolané nadužíváním opioidů. Firma mimo jiné platila lékařům za to, aby vystavovali více předpisů na léky obsahující návykové látky, a odměňovala je například rekreačními pobyty na Floridě. Místo aby OxyContin doporučovali lidem třeba v posledních stadiích rakoviny, lékaři jej považovali i za řešení banálních potíží typu bolesti zad nebo migrény.
V důsledku toho si Američané na OxyContinu vytvářeli závislost a mnozí zemřeli na předávkování, konstatoval soud. Sacklerovi čelili více než 3000 žalobám.
Dokumentární film o kampani, kterou vedla proti Sacklerovým, lze brát i jako ocenění renomované fotografky Nan Goldinové. Její celoživotní tvorbu vloni připomnělo muzeum Moderna Museet ve švédském Stockholmu, předminulý měsíc autorka oslavila sedmdesátiny. Jedna její multimediální instalace byla do minulého měsíce k vidění v pražské Kunsthalle.
Goldinová se od začátku 70. let minulého století věnuje takzvané subjektivní fotografii. Jako jedenáctiletá zažila, když její starší sestra spáchala sebevraždu, později ještě jako teenagerka utekla z domova, měla vztah se starším mužem a coby jedna z prvních začala dokumentovat život lidí na okraji společnosti nebo nejrůznějších subkultur, od transvestitů po prostitutky.
Celoživotně se zajímá o příslušníky LGBT komunity nebo oběti domácího násilí, k nimž sama patřila. Fotografovala uměleckou a zejména postpunkovou hudební scénu, stejně jako portrétovala oběti nemoci HIV. V posledních dekádách se věnuje také módní fotografii.
