Umělec a aktivista Aj Wej-wej natočil Coronation údajně jako vůbec první film o nemoci covid-19. Tajně, na dálku, z Evropy, kam propašoval amatérské záběry svých spolupracovníků. A kvapem je sestříhal, aby mohl snímek bez ohlášení uvést na internetu. Českou premiéru má v těchto dnech na jihlavském dokumentárním festivalu.
Už první záběry dronů na mnohaproudé dálnice a železnice v šedivém oparu zvou diváky do ponurého industriálního světa a napovídají, že jako ve svém předchozím, tři roky starém snímku o uprchlické krizi Human Flow si Aj Wej-wej dává záležet na formální stránce.
Pomalu, ale precizně komponuje často mlčenlivé scény. Dělníci staví nemocnici, v jiné, fungující lékaři poslouchají příkazy operátora, který skrze monitory sleduje jejich počínání a udílí jim instrukce.
První desítky minut takřka dvouhodinového snímku se odvíjejí v podobném duchu. Coronation je paradoxní svědectví o světě, který by kdykoli jindy působil jako odlidštěná mašinerie. Jenže v době, kdy Evropa i USA zažívají chaos přiživovaný zmatenými vůdci, je v té chladné metodičnosti najednou i cosi uklidňujícího. Byť zároveň hrozivého.
Aj Wej-wej pochopitelně nevelebí Čínu za to, jak se s koronavirem vyrovnala. Jeho film ale mimoděk nutí k úvahám o tom, jakých nových významů v krizi nabývají hodnoty jako svoboda.
Paralelně s tím snímek od začátku vypráví mikropříběhy lidí, kteří jako by se ze dne na den stali hrdiny absurdního dramatu. Truchlící muž se snaží domoci popelu svého zesnulého otce, stavební dělník odjíždí z Wu-chanu a zjišťuje, že se nemůže vrátit, ale ani jet domů. Jediným příbytkem tak zůstává jeho automobil.
V jedné dlouhé sekvenci se syn pře se svojí starou matkou o tom, jak dodržovat karanténu. Stařenka s vypadanými zuby velebí komunistickou stranu a Mao Ce-tunga, ale odmítá či nedovede porozumět novým opatřením proti koronaviru. A tak káže svému potomkovi to, co vždy: že nemá tolik polehávat a že nesmí jíst moc polévky, neboť je v ní samý tuk. Jako by byla ztělesněním celé země. Tedy ne že by Čína působila jako křehká stařenka, ale rozhodně jde o mocnost, s jejímiž postoji jen tak něco nepohne.
Aj Wej-wej svůj film splétá jako kompaktní mozaiku, která nikam nespěchá, přesto buduje atmosféru pomalého thrilleru z neznámého světa se zvláštním uspořádáním. Někdy jemný, jindy úderný a temný elektronický podkres podbarvuje scény, při nichž drony přelétávají nad přízračnou krajinou, i okamžiky, kdy mládež skládá přísahu při vstupu do komunistické strany a dostává přesné instrukce, v jakém úhlu při ní držet loket od těla.
Je to pohled na zemi, kde věci fungují "jinak" i za běžných podmínek. A v době krize se mění na ještě bizarnější kolos, který sice vyřeší každou potíž, ale při tom - jak ukazuje především závěr - létají třísky. Čínský stroj sice pracuje efektivně, jeho soukolí však bez milosti drtí jednotlivce.
Vedle pečlivě orchestrované propagandy a mrazivě krásných záběrů nočních měst zahlcených světly a neony, která jako by vypadla ze slavného sci-fi snímku Blade Runner, zaznívají unavené hlasy lidí v potemnělých nemocnicích. Svědectví o těch, kdo neměli štěstí, o které se systém nepostaral.
Jihlavský festival letos uvede i další snímky ovlivněné epidemií koronaviru. Například rumunské pásmo Cesta kolem domova za 60 dní vypráví o izolaci pomocí veřejných kamer, archivních záběrů, sci-fi sekvencí s mimozemšťanem či loutek.
Snímek Mezivládí zase ukazuje, kterak se dva kamarádi žijící v těch nejhůře postižených zemích rozhodli nerezignovat a udržovat přátelství pomocí filmových dopisů, které si posílají mezi Španělskem a Spojenými státy. A Tereza Nvotová ve filmu New York v čase korony sleduje, jak se zastavil čas v americké metropoli.
Aj Wej-wejův snímek Coronation, jehož název je hříčkou slov korona a národ, ale také ho lze přeložit jako korunovaci, je vůbec nejmrazivější zprávou o "čase korony". Mapuje sice jen jedno čínské město mezi lednem a dubnem letošního roku, navíc v sérii scén propojených spíše poeticky než pomocí jasného příběhového klíče. Výpověď je to však mnohem obecnější.
Umělec propašoval z Číny materiál a zkomponoval film, jenž se jako meandrující řeka převaluje po široké krajině významů. Ta krajina se jmenuje dnešek.
