New York - Jeho filmařské přednosti a schopnosti objektivního přístupu zpochybňují mnozí, ale i největší kritici uznávají, že publicitu si dokumentarista Michael Moore získat umí. Poté, co se dozvěděl, že Larry King dal ve svém pořadu přednost Paris Hiltonové, pustil se do kritiky amerických médií. A protože do amerických kin vstupuje jeho nový film Sicko, každá pozornost se hodí.
Sama média mu dala vhodnou chvíli i munici. Televize CNBC se s ním totiž rozhodla natočit rozhovor na Wall Street, nicméně raději venku - hrozilo, že správa burzy nepustí Moorea dovnitř.
Jak mluvčí burzy, tak mluvčí televizní stanice dávají od záležitosti ruce pryč. Podle burzy se Moore neakreditoval, podle televize si to měl zajistit sám. Moore samozřejmě situaci využil. Hřímal do kamery na ulici před burzou a nebral si servítky.
Neopřel se jen do byznysmenů, ale vyříkal si to nadálku i s Kingem. "Vyhodili mě z programu CNN kvůli rozhovoru s Paris Hilton, začíná to být osobní," nechal se slyšet Moore, jehož rozhovor byl přesunut na páteční večer.
O právo vyzpovídat dědičku hotelového impéria a profesionální skandalistku jako první po propuštění z vězení svedla CNN velký boj se svými konkurenty. Ostře sledovaný rozhovor nakonec nic zajímavého nepřinesl, tedy kromě enormně zvýšené sledovanosti.
"Priority důležitosti v této zemi jsou pořádně pokřivené," rozčiloval se filmař, který v novém filmu kritizuje provázanost zájmů velkých korporací se zdravotnickým systémem.
Moore dává americkou situaci do kontrastu zejména se sousední Kanadou. Rozdíly mezi Amerikou a zbytkem světa charakterizuje jako kontrast mezi americkým sobectvím "nejdřív já" a solidárním systémem "pojďme pomoci ostatním" v zahraničí.
Snímek se dočkal příznivého přijetí na festivalu v Cannes. Úspěch může být pro Moorea zadostiučiněním - hlavně po reakcích, které snímek Sicko vyvolal v jeho vlasti.
Film mu doma vynesl spíš vyšetřování ministerstva financí. Moore vzal totiž na Kubu několik zachranářů z Ground Zero, kteří přišli o zdraví při pomoci po útocích z 11. září - nikdy se prý nedovolali slibované vládní pomoci. A Moore je za to obviněn z porušení embarga vůči této komunistické výspě.
Na radu právníků Moore "propašoval" kopii filmu mimo Spojené Státy, aby předešel konfiskaci. "Jsem to já, kdo je vyšetřován a mně hrozí trest či vězení, takže z toho moc radost nemám," odpovídá Moore na námitku, že vyšetřování alespoň filmu získá víc publicity.
Je paradoxní a typické, že Moore kritizující povrchní Ameriku včetně kultu celebrit se teď chová jako jedna z nich. Tradičně rozpolcené jsou recenze.
Na jedné straně stojí nekritické nadšení Kenneth Turanové z Los Angeles Times, která píše, že Sicko je "Mooreův nejdůležitějším a nejpůsobivějším filmem". Na straně druhé stojí New York Post, který film označuje za manipulativní klauniádu.
A někde mezi stojí Ella Taylorová z LA Weekly: konstatuje, že Sicko je "zajímavou ukázkou populistické vzpoury a nebezpečně dobré komedie o jedné hrozící americké tragédii".
V Sicku obyčejní Američané vyprávějí srdceryvné příběhy, jak byli podvedeni pojišťovnami. Moore ve filmu cestuje do Kanady, Británie a Francie, aby diváky seznámil s místním zdravotnictvím.
