Matěj Chlupáček: Doufám, že se Hany stane generační výpovědí

Martin Svoboda Martin Svoboda
26. 4. 2014 14:07
Rozhovor s režisérem a producentem Matějem Chlupáčkem o tvůrčí sebereflexi necelý rok od premiéry jeho debutu Bez doteku i o druhém filmu Hany, který zahajuje letošní festival Finále Plzeň.
Matěj Chlupáček.
Matěj Chlupáček. | Foto: Cinemart

Rozhovor - Režisér Matěj Chlupáček debutoval loni snímkem Bez doteku, v němž rozhodně nešetřil ambicemi ani snahou nabídnout v našich poměrech netradiční dílo. Nepříliš nadšené přijetí ho neodradilo a nyní z pozice producenta a technického supervizora připravuje se svým kolegou Michalem Samirem generační výpověď Hany, jež se opět prezentuje jako projekt s nemalými cíli – celovečerní snímek bez jediného viditelného střihu ještě tuzemská kinematografie nevyprodukovala.

Předpremiéra snímku Hany zahájila v neděli 27. dubna festival Finále v Plzni, kde film loni v září během tří nocí vznikal. "Když jsme viděli v Plzni ulici Bezručova, bylo to, jako bychom scénář napsali přímo pro ni, lokaci jsme nemuseli upravovat, to místo má neuvěřitelné kouzlo," říká Chlupáček. Do kin přijde Hany 8. května.

Aktuálně.cz: Bez doteku bylo propagováno jako film nejmladšího režiséra. Hany jako první český celovečerák natočený na jeden záběr. Nejste tak trochu posedlý bořením konvencí?

Matěj Chlupáček: Ne, vůbec ne. Když jsem začínal natáčet Bez doteku, ještě jsem neměl ani distributora, natož abych uvažoval o něčem tak konkrétním jako propagace. Během samotného filmování jsem nikomu neříkal, kolik mi je let. Většina přítomných si nejspíš myslela, že jsem ve věku studenta FAMU. Až když bylo hotovo a ujal se nás CinemArt, vyvstal nápad propagovat se coby film nejmladšího režiséra v Evropě. Protože jak se ukázalo, opravdu nikdo tak mladý film v širší distribuci neuváděl. O tom jsem třeba vůbec nevěděl.

A.cz: A opravdu jste výhradní režisér? Nejprve se objevoval Michal Samir, nyní režisér Hany, jako spolurežisér, nakonec ale z distribučních materiálů v této úloze zmizel.

Jak u Hany, tak i Bez doteku sice spolupracujeme, dopředu jsme si ale řekli, kdo bude režisér, kdo má poslední slovo. Ten druhý je pak pravá ruka a věnuje se svojí sekci.

A.cz: Co si pod tím mám přesně představit?

Režisér Michal Samir a producent a režisér Matěj Chlupáček.
Režisér Michal Samir a producent a režisér Matěj Chlupáček. | Foto: Cinemart

Michal se u Bez doteku staral o herce. Když herec potřeboval víc prostoru a já musel řešit nějakou techniku, byl tam pro něj on. Inspirovali jsme se Tmavomodrým světem Honzy Svěráka, kde se herecký supervizor věnoval tehdy sedmnáctiletému Kryštofu Hádkovi. My měli zase začínající Terezu Vítů, tak jsem Michala povolal z Londýna, aby se jí mohl věnovat. Dřív se tomu říkalo druhá režie, proto jsme tomu tak říkali nejdřív i my, nejspíš jsme ale poněkud zmátli média, tak jsme od toho upustili. Každopádně se nám spolupracovalo dobře, pokračujeme ostatně dodnes.

A.cz: Bratři Coenové si navenek práci rozdělovat nepotřebují.

To jsou přece jenom bratři, my zatím upřednostňujeme oddělení rolí. I když je pravda, že u videoklipů se podepisujeme společně.

Podívejte se na ukázky z filmu Bez doteku.
Podívejte se na ukázky z filmu Bez doteku. | Video:

A.cz: Když přišla řeč na klipy, pracuje se vám lépe s krátkometrážním, nebo dlouhometrážním formátem?

Určitě s dlouhometrážním. Krátkometrážní beru jen jako situační oddych mezi natáčením. Je to ale užitečné pro nacvičení stylu. Jde ale spíš o hru než pokus o umění.

A.cz: Od premiéry Bez doteku uplynulo už dost času, abyste mohl reagovat na ohlasy. Zajímal jste se o ně?

Asi záleží na tom, jestli bereme ohlasy diváků, recenzentů, nebo uživatelů databází. Vím, že obecně byly kritiky rozporuplné, možná spíš záporné. Já uznávám, že mnoho věcí je v tom filmu ne úplně dokonalých, ale taky si myslím, že kdyby mi bylo pětačtyřicet, ohlasy by byly lepší třeba o patnáct, dvacet procent – zvlášť u mladšího publika.

A.cz: Čekal bych spíš podporu vrstevníků.

Hany.
Hany. | Foto: Cinemart

Myslím, že u nás v Čechách to takhle nefunguje. Setkal jsem se s tím během příprav Hany. Mám pocit, že u nás neexistuje vzájemná podpora. Nejen vůči mládí a nejen vůči filmařům, ale vůči nám tím spíš. Abych ale nesklouznul k výmluvám, Bez doteku má chyby, ne že ne, já si na něm chtěl především natrénovat filmové postupy, osvojit si řemeslo. Odráží mojí režisérskou zralost, nebo možná spíš nezralost. Důležité je právě to, že i s těmi chybami je výsledek přesně takový, jaký jsem ho chtěl. Dnes už bych ho samozřejmě natočil zase úplně jinak, ale beztak jsem rád, že jsem ho natočil a jak jsem ho natočil.

A.cz: Slyšel jsem, že Bez doteku zafinancovali z velké části rodiče. Šlo o zkratku, nebo byste se bez jejich podpory neobešel?

Vím, že hodně lidí mi to přímo i nepřímo vyčítalo. Musím ale uvést na pravou míru, že můj otec mi ten film nezaplatil ze svých peněz. Byl zkrátka producent a sháněl finance, stejně je shání jiní producenti jiným režisérům. Mnohem důležitější bylo, že na mě rodiče netlačili s maturitou ani vysokou školou a věřili, že tohle dokážu. To byla ta zásadní podpora.

Hany.
Hany. | Foto: Cinemart

A.cz: Studium na FAMU tedy nezvažujete?

Ne, určitě ne.

A.cz: Není potřeba?

Asi bych to neřekl tak přímo, ale mě neláká jejich způsob výuky. Věřím, že nejlepším studiem je praxe.

A.cz: A znát filmovou tvorbu považujete za důležité? Často se setkávám se studenty FAMU, kteří při všem tom točení ani nemají čas se na filmy dívat.

To je individuální. Osobně nevynechám žádný film, snažím se zajít do kina na každou novinku. Dělám to už několik let. Není ani důležité, jestli jde o něco, kde čekám kvalitu, ale chci udržet povědomí, jak pracují jiní filmaři. To platí i o historii kinematografie. Držet krok s dobou a být seznámený s vývojem beru jako nezbytnost.

Podívejte se na ukázku z filmu Hany.
Podívejte se na ukázku z filmu Hany. | Video: Cinemart

A.cz: Bez doteku i Hany jsou filmy, u kterých se asi nedá očekávat velký finanční úspěch...

V případě Bez doteku určitě, ale u Hany bych nesouhlasil. Možná se pletu a do kina přijdou tři tisíce lidí, ale rád bych věřil, že téma bující agrese naláká do kina mladé lidi a třeba se stane generační výpovědí. Opravdu věřím, že nastane zázrak a povede se nám lépe než třeba Krásnu, od kterého se očekávalo hodně, ale nakonec svými čtrnácti tisíci diváky za první víkend poměrně zklamalo.

A.cz: Opravdu věříte, že se z tak vyhraněného filmu může stát i v Česku hit?

Především se nemyslím, že Hany musí být vnímáno jako vyhraněné. Ten dojem vzniká možná díky propagaci jednoho záběru. Až ten film diváci uvidí, snad zjistí, že rozhodnutí natočit Hany tímhle zvláštním způsobem nemá na vyprávěni zas tak výrazný vliv. Hlavně nejde o statickou kameru v jedné místnosti, blíž máme ke stylu Alfonsa Cuaróna, ač se s ním nechci srovnávat co do kvality.

Hany.
Hany. | Foto: Cinemart

A.cz: Kameru tedy můžeme čekat velmi aktivní? Včetně třeba detailů?

Myslím, že je velmi živá. Ne že bychom přímo zabrali detail oka, ale od jednoduchých detailů po velké celky u nás najdete všechno.

A.cz: Něco jako Ruská archa? Protože ta se mi vybaví jako první, když se řekne „na jeden záběr“.

Ruskou archu (film Alexandra Sokurova z roku 2002 natočený na jeden záběr, alegoricky procházející historii Ruska - pozn. red.) radši ne. Já ji nemám moc rád. Pokud náš film s nějakým filmem nemá nic společného, tak s Ruskou archou. Ty dlouhé pomalé jízdy mě po chvíli nudily a nechtěl jsem je opakovat.

A.cz: Proč je film bez jediného střihu? Není střih základem kinematografie?

Hany.
Hany. | Foto: Cinemart

Říká se, že střih je vyprávění. My se pokusili tuhle roli propůjčit zvuku, takže by se dalo říct, že stříháme zvukem namísto obrazem. Musím ale říct, že opět nejde o náš výmysl, kvůli němuž bychom se do natáčení pouštěli. Věděli jsme, že chceme natočit generační výpověď odehrávající se během jedné noci. Až po rozpracování námětu nás napadlo, že by bylo skvělé zkusit to natočit najednou.

A.cz: O jeden záběr ale ve skutečnosti nejde, jak se natáčelo?

Digitálně jsme propojili tři třicetiminutové záběry. Opět jsme se inspirovali Cuarónem, který tak natáčel třeba slavné scény v Potomcích lidí. Stejně tak v Hany jsou scény spojené digitálně, aby střih nebyl okem rozpoznatelný.

A.cz: Jak technicky a finančně náročná byla tahle vychytávka?

Jde sice o tři střihy, ale tři nákladné střihy. Především složité na provedení, protože musí být třeba digitálně dodělán kus ulice, aby byl efekt dokonalý. Finančně náročné to v podstatě nebylo, protože jsme tímto způsobem ušetřili zase jinde – natáčelo se vlastně jen tři dny.

Hany.
Hany. | Foto: Cinemart

A.cz: Kolikrát jste ty tři záběry točily?

Každý jinak. Nejhorší byl poslední den a třetí záběr, kdy přišla na řadu demonstrace a my museli vše zvládnout napoprvé, protože nám tak trochu zkolabovala Hana Vagnerová. V jednu hodinu ráno jsme si uvědomili, že do svítání zbývají tři hodiny a nám chybí třetina filmu. Nakonec se ale Hanka dala do pořádku a na první dobrou jsme tu demonstraci sjeli víceméně tak, jak jsme měli v plánu.

A.cz: Díky tomuhle postupu musí být ve filmu nemálo prvků dílem náhody, nebo ne?

Náhod bylo hodně, ale zároveň jsme neimprovizovali. Samozřejmě jsme několik měsíců předem zkoušeli, všech padesát herců čtvrt roku od rána do večera denně znovu a znovu zkoušelo to samé, aby bylo vše připraveno přesně podle představ. Nebylo pak možné udělat najednou něco jinak.

Hany.
Hany. | Foto: Cinemart

A.cz: Po tolika dnech zkoušek, neztratí se ve výkonech autenticita? Není vše nacvičeno až příliš dokonale?

Myslím, že v těch rolích herci autenticitu naopak našli. Mohli se se svými postavami sžít, pochopit je a v momentě, když na place někdo na vteřinu zaváhal s textem, nakonec situace vyplynula tak přirozeně, že to ani není poznat.

A.cz: Co vlastně znamená jméno Hany?

Má hned tři výklady. Ve filmu vystupují dvě postavy, co se jmenují Hana, potom jde o fonetický přepis anglického honey a nakonec se příběh inspiruje příhodami, které jsem já, Michal nebo další naši známí zažili v pražském baru Hany Bany, takže si stačí vybrat.

 

Právě se děje

před 58 minutami

Účastníci pochodu hrdosti Pride v brazilském Riu kritizovali homofobní výroky prezidenta Bolsonara i starosty města

Desetitisíce lidí se i přes deštivé počasí v neděli sešly v brazilském Riu de Janeiro na tradičním pochodu sexuálních menšin LGBT (leseb, gayů, bisexuálů a transgenderových osob). Mnozí z účastníků nesli transparenty kritizující brazilského krajně pravicového prezidenta Jaira Bolsonara či starostu Ria Marcela Crivellu, kteří v minulosti prosluli homofobními výroky.

Letošní 24. ročník takzvaného pochodu hrdosti v Riu de Janeiro se nesl ve znamení témat demokracie, svoboda a lidská práva. Účastníci připomínali i 40. výročí vzniku hnutí LGBT v Brazílii a také padesát let od takzvaných stonewallských nepokojů v New Yorku. Právě ty byly podle mnohých v Americe zlomem v boji za emancipaci homosexuálů a dalších sexuálních menšin.

Zdroj: ČTK
Další zprávy