Film je dílem režiséra Sama Mendese (Americká krása, Road to Perdition). Jeho cit pro absurditu a ironický pohled se odrazil i v poselství Mariňáka, vedle něhož jsou i bolestně autentická místa ze Spielbergova Ryana spíše armádním večerníčkem.
Drsní hoši nastupují…
Adaptace stejnojmenné knihy Anthonyho Swofforda popisuje zážitky z jeho nasazení v operaci Pouštní bouře. Přestože tahle akce si vysloužila mediální přídomek první válka v přímém přenosu, o tom, co se tu skutečně dělo, se dodnes ví málo. A Mendes ve svém filmu odkrývá právě to, co televizní kamery nikdy neukázaly - skutečný život vojáků na vyprahlé arabské poušti, jejich skutečný strach a pocity deziluze.
Ač byla tato válka vedena převážně leteckými útoky, snímek na ni nahlíží z pohledu pozemních jednotek. To v rozporu s tradovanými "čistými řezy" ještě posiluje paradoxní, bezvýchodné a zmatené hemžení hrdinů i vyznění snímku, který rozhodně nezapadá do propagandistické linie filmů o "správných" hodnotách hrdinství a vlastenectví, často armádou spolufinancovaných.
I když na první pohled může i Mariňák působit jako další z téhle řady; na začátku se tak trochu tváří právě jako "chlapácký" film amerického střihu. Hrdinové procházejí vojenským výcvikem coby banda drsně vtipkujících ostrých hochů, kterým samozřejmě nic není svaté.
…ale mají strach
Už tady do popředí vystupuje hlavní postava Swofforda, který do armády vstoupí spíše z pohnutek iracionálních. A už tady také začíná pod fasádou odstínu bodře zelené čím dál více vycházet na povrch poněkud "barevnější" pravda o válce i mariňácích.
Slangový termín Jarhead (originální název filmu) označující mariňáky znamená džbán či prázdnou nádobu - plnou zhmotnělých frází. Něčím takovým se možná má stát každý, kdo projde vojenským drilem. Tihle "hrdinové" však mají z války strach, jejž nezakryjí ani těmi nejdrsnějšími gesty.
Přesto jsou po dnech plných zupáctví a ponižování pořád ještě "nadrženi" na vysazení do terénu a tohle přání se jim splní odvelením do Pouštní bouře. Po mnohaměsíčním čekání na akci jsou konečně vypuštěni do války; ale ta představuje jen další čekání, na jehož konci není nic než nuda, zmatek a rozčarování....
Elitní četa průzkumníků a ostřelovačů, mezi něž patří Antony Swofford, bloudí arabskou pouští a jejich jediným přáním - jež je asi výsledkem monotónnosti, frustrací i "zbytků" výcviku - je konečně někoho zabít. To jediné, proč sem byli posláni, jim však velitelé paradoxně nedovolí.
Zprávy bez kontextu
Film možná působí spíše jako sled scén, ale některé z nich jsou nezapomenutelné. Pokud tedy lze toto slovo použít pro Anthonyho setkání s ohořelými mrtvolami mezi vraky aut na pozadí pouště a vtíravého bzučení much. Jako ze šíleného snu působí i zjevení koně mezi hořícími ropnými vrty či hysterické setkání s velbloudí karavanou.
Ale tihle vojáci jsou hysteričtí a ocitli se v apokalyptickém snu, kterému nerozumí. Tomu napomáhají i vynikající herecké výkony Jakea Gyllenhaala v hlavní roli, Petra Sarsgaarda jako jeho kolegy Troye, charismatického Chrise Coopera v roli podplukovníka Kazinského či Jamieho Foxe.
Právě posledně jmenovaný tu coby velitel čety pronáší mezi mrtvolami a hořícími vrty patetický monolog o tom, jak miluje "svou práci". Skoro jako by ten záběr vypadl z oficiálního válečného zpravodajství - kdyby k němu divák neměl od Mendese příslušný kontext. Což je právě to, co většina zpravodajství (nejen amerického a nejen z války) úmyslně i ze své podstaty postrádá.
Mariňák (Jarhead), USA 2005. Režie Sam Mendes, scénář William Broyles jr., hudba Thomas Newman, hrají Jake Gyllenhaal, Peter Sarsgaard, Jamie Foxx, Chris Cooper a další. 123 minut, distribuce Bontonfilm.
