Lov na efektní mainstreamové trendy. Thriller Pomocnice odvahu jen předstírá

Titul vyšel roku 2022 a dnes už má několik pokračování. Filmové převyprávění se knihy drží věrně, včetně někdy až směšně pulpového nádechu. Jde o katalogově naleštěnou reinterpretaci v 80. a 90. letech oblíbených thrillerů s nádechem erotiky a zločinu se středním rozpočtem, tentokrát s ohledem na publikum digitálního věku. A i když je příjemné vidět, že filmu, jenž by normálně skončil rovnou na streamu, se v kinech daří, jde spíš o unylou podívanou s pár (ne)chtěně třeskutými momenty než o žánrovou guilty pleasure, byť jistý potenciál záměrně zábavné nadsázky ve filmu rozhodně dřímá. 

Sledujeme příběh pomocnice Millie, jež přichází do zámožné rodiny Winchesterových. Zprvu idylická příležitost práce v domácnosti zdánlivě dokonalé rodinky s atraktivním mužem Andrewem, afektovanou Ninou a dcerou Cece se samozřejmě záhy mění v noční můru. Nina dělá nové posile naschvály a chová se labilně, zatímco nevyhnutelná přitažlivost mezi Millie a Andrewem se stupňuje. Přímočaře a nepřekvapivě rozehrané karty pak naznačují zvrat, jenž vidíme přicházet na míle daleko. 

Zobrazit
9 fotografií

Figury slouží k tezovitému pojmenování skutečnosti, že lidé se špatným sociálním zázemím a kreditem jsou vykořisťováni těmi bohatými, kteří dělají zvrácené a lidskou důstojnost ponižující věci. U toho film končí. 

Útočí na nás faleš a křečovité úsměvy 

Režisér Paul Feig, který v minulosti realizoval například povedené crazy komedie Ženy sobě nebo Špión, od prvních minut nastoluje diskomfortní tenzi. Při sledování se cítíme nepříjemně, útočí na nás průhledná faleš a křečovité úsměvy. Právě tato neklidně fyzická pronikavost je největší silou filmu. Souboj dvou žen a dialogové výměny se opírají o vyhrocenost Niny a utrápenou rezignovanost Millie, jež stále silněji spoléhá na konejšivost Andrewa. 

Film jde ve všem hodně na ruku. S uplývající stopáží se z něj stává značně rutinní a sterilní záležitost, z níž diváka tu a tam vytrhnou extrémně bizarní repliky podpořené kýčovitě dramatickým efektem a chvílemi zase slastně laciné momenty. Právě ty jsou tím nejlepším možným způsobem zábavné, ovšem je jich bohužel žalostně málo. 

Snímek potvrzuje status Sydney Sweeneyové coby nového sexsymbolu. Náležitě s jejím tělem pracuje. Herečka chodí v těsném oblečení zvýrazňujícím křivky a odhalený dekolt hraničí s prostoduchou objektivizací, jakkoli podtrhuje erotickou tenzi mezi Millie a Andrewem. Toho ztvárnil sošný Brendan Sklenar, těžící ze svého přitažlivého vzhledu a charismaticky hlubokého hlasu. Sexuální scény ale postrádají syrovou odvážnost a hlubší smyslnost. Vypadají jako z lehce peprnější reklamy na spodní prádlo. 

Související

Jude Law září jako Putin. Do kin míří mrazivý thriller Čaroděj z Kremlu

Dobře skrývaná podbízivost

I když volba Sydney Sweeneyové dává v jisté povrchní rovině smysl (fyzicky se umí skvěle prodat), herecky je značně nekonzistentní, postrádá šmrnc i zápal a je stejně strnulá jako celý film, byť její postava vyžaduje pravý opak. Film Pomocnice loví snad všechny mainstreamové trendy, které atakují divákovy smysly. O nic víc zde evidentně nešlo. Iritující a chvílemi dobře ukrývanou podbízivost završuje otravně nevkusné využití populární hudby od Lany Del Rey po Taylor Swift.

Jde o film bez odvahy, síly i razance, jakkoli se úderně vykonstruované fráze a rádoby šokantní výjevy snaží tvrdit opak. Při didaktických voice overech už se dostavuje čirá frustrace. Snaha tvůrců vše přesně verbálně vysvětlit, i když už to vyplývá z banálních obrazů, je vyloženě směšná. Snímek postupně přechází od nadějně budovaného thrilleru s líbeznou přepjatostí, kterou táhne herecky vynikající Amanda Seyfriedová, k jalovému sborníku efektností. Pomocnice totiž není odvážná či žánrově „podmanivě ujetá“ absolutně v ničem. Pouze to předstírá.