Sahání na prsa, trest smrti i nesmyslné výslechy. Renčova Lída Baarová je plná historických omylů

Radek Žitný
25. 1. 2016 13:00
Film Filipa Renče neobsahuje žádný nový pohled na život Lídy Baarové a v podstatě jen vyjímá část jejích vlastních pamětí a přenáší je na filmové plátno. Režisér sice dopředu avizoval, že nenatáčí dokument, ale milostné drama, v tom případě by asi bylo slušností změnit jména osob, pokud je jejich příběh tvořen s velkým podílem filmařské licence. Na historické nepřesnosti ve filmu poukazuje badatel a publicista Radek Žitný.

Je škoda, že se autoři nezabývali při tvorbě scénáře a následně během realizace filmu také jinými prameny než jen paměťmi Lídy Baarové, které nelze považovat za relevantní zdroj informací. Už proto, že jí stálo za to svou původní verzi memoárů Útěky, kterou pro ni sepsal Josef Škvorecký, později společně s Františkem Kožíkem přepracovat blíže „k obrazu svému“ a vydat pod názvem Života sladké hořkosti, tvrdí publicista Radek Žitný.

V jedné z kritik na tento film padlo tvrzení, že je dobře, že se vyvolá diskuse, že o historii by se mělo diskutovat. Možná ano. Ale za jakou cenu? 

Historické omyly a chyby ve filmu Lída Baarová. >>

Nesmyslné vyšetřování

Táňa Pauhofová ve filmu Filipa Renče.
Táňa Pauhofová ve filmu Filipa Renče. | Foto: Nogup – Lída Baarová

Rozhovor pak pokračuje: „Chápu, vyslali vás do Československa jako tajnou agentku. – Nesmysl! Chci vědět, z čeho mě obviňujete! – Já? Z ničeho! Všechna obvinění se dovíte, až budete stát před lidovým soudem!“

I přesto, že scéna má opět působit emotivně, tak vyšetřování Lídy Baarové bylo velmi rozsáhlé a nelze jej takto zjednodušovat.

1) Cítila se provinile a v nebezpečí, proto na konci války uprchla do Bavorska.

2) Vyšetřována byla hned třemi orgány: Disciplinární komisí českých filmových pracovníků, tzv. Trestní komisí nalézací hlavního města Prahy, a až poté byl její případ postoupen Mimořádnému lidovému soudu. V její kauze byly vyslechnuty desítky svědků od rodiny přes filmové spolupracovníky až po nejtěžší nacistické zločince a členy gestapa.

3) Fakticky již od prvního dne vazby v Bartolomějské ulici (na Pankrác byla převezena až později) věděla, proč byla zatčena. Měla svého oficiálního advokáta JUDr. Otakara Lankaše.

4) Nebyla oficiálně obviněna ze styku s Goebbelsem (podle dekretu prezidenta E. Beneše to nebylo ani fakticky možné, protože tato listina označovala jako nepřátele státu ty, kdož se stýkali s nacisty v době zvýšeného ohrožení republiky – a to nebylo v době do léta roku 1938, kdy byl vztah Goebbels-Baarová „ukončen“ Adolfem Hitlerem), ale z udání někdejšího majitele divadelní agentury Universum Bohumila Perlíka. Ten v roce 1939, během natáčení filmu Ohnivé léto, skončil ve vazbě gestapa a byl první, kdo na ni po konci války podal trestní oznámení. To jí však nikdy nebylo zcela prokázáno, a proto byla nakonec z vězení propuštěna.

Vězněna byla hlavně proto, že zpravodajské služby měly zájem na tom, aby vypovídala o nacistech, se kterými se osobně znala.

 

Právě se děje

Další zprávy