Plodný a originální šestapadesátiletý tvůrce, známý třeba filmem Dannyho parťáci, se vyhýbá žánrovým i tematickým škatulkám. Pokud bychom ale měli mluvit o leitmotivech, ve spoustě jeho snímků hraje roli svůdná moc peněz a korupce na systémové i osobní úrovni.
Někdy jednoznačně a jindy nenápadně glosuje rozpory současného kapitalismu. Nový film The Laundromat, který je aktuálně k vidění na Netflixu, svým poselstvím představuje Soderberghovo pravděpodobně nejangažovanější a nejpolitičtější dílo. Na to, co všechno má na srdci, ale vyznívá impotentně.
Příběh se točí okolo odhalení praktik obskurní panamské právnické firmy Mossack Fonseca, o níž roku 2015 média napsala, že vytvářela desítky tisíc skořápkových firem pro bohaté klienty z celého světa. Pomocí takzvaných offshorů jim umožňovala se často na hraně zákona vyhýbat placení daní a ukrývat nelegální majetek v nastrčených společnostech, sídlících v daňových rájích.
Steven Soderbergh téma pojal s osvědčeným scenáristou Scottem Z. Burnsem. Ten už mu před osmi lety napsal procedurální horor o globální epidemii Nákaza a roku 2009 ještě netradiční korporátní thriller s prvky suchého humoru s názvem Informátor! V něm takřka k nepoznání oplácaný Matt Damon hraje až karikaturu ušlápnuté kancelářské myši, která ve skutečnosti rozehrává velkou hru a vodí za nos nejen své šéfy, ale celou slavnou FBI.
Novinka The Laundromat vznikla na motivy faktografické knihy novináře Jakea Bernsteina. Laureát Pulitzerovy ceny byl součástí týmu investigativců, kteří po dlouhé měsíce rešeršovali miliony uniklých dokumentů.
Tvůrci filmu nešli cestou procedurální rekonstrukce případu, která by se nabízela. Vyprávějí několik epizodických, vzájemně nepropojených fiktivních příběhů a vše rámují ve stylu zvláštní satirické frašky.
Vypravěči snímku jsou sami neslavní aktéři celé kauzy - Jürgen Mossack, kterého hraje Gary Oldman, a Ramón Fonseca ztvárněný Antoniem Banderasem.
Jestli měl Matt Damon v Informátorovi našlápnuto ke karikatuře, Oldman s Banderasem ochotnicky přehrávají "na plné koule". Ať už napřímo probořením takzvané čtvrté stěny, to znamená bořením iluze reality, rozprávějí s divákem nebo řeší dějové peripetie, působí jako trotlovští, nevkusně oblečení evropští seladoni na penzi v exotickém ráji.
Oldmanův příšerný německý přízvuk je nakonec ještě nejmíň iritující součástí podivného a nevtipného autorského záměru.
Autoři si bez servítek půjčují poetiku čtyři roky starého filmu Sázka na nejistotu, jehož režisér Adam McKay zábavnou formou vysvětloval celosvětovou finanční krizi z roku 2009.
Podobnost mezi Laundromatem a Sázkou na nejistotu je taková, až balancuje na hraně inspirace a plagiátorství. McKayův snímek ale informace a zábavu úspěšně vyvážil. Divák z něj měl pocit, že se o pravidlech světa finančních spekulantů dozvídá něco nového, a dynamicky vyprávěný příběh ho udržoval v napětí. To Mossack s Fonsecou jen odříkávají fráze o chudých, kteří vždycky zůstanou chudí na úkor bohatých, a jejich promluvy jsou co do hloubky často na úrovni wikipedických hesel.
Druhou a překvapivější inspirací pro strukturu filmu byl podle Soderberghových slov pět let starý snímek argentinského režiséra Damiána Szifróna Divoké historky. Kvalitě této bláznivé povídkové antologie se ale Laundromat neblíží ani náhodou.
Globální povahu problému daňových rájů tvůrci demonstrují tím, že své mikropříběhy rozprostřeli po světě. Největší prostor dostává příběh vdovy v podání Meryl Streepové, která se nechce smířit s tím, že kvůli podvodné skořápkové firmě nedostane velkou část manželovy životní pojistky.
Nigerijský byznysmen z Los Angeles, kterého ztvárnil Nonso Anozie, se zase akciemi na doručitele snaží uplatit dceru, která ho přistihla při nevěře se svou kamarádkou. Britský hochštapler (Matthias Schoenaerts) dělá špinavé obchody s manželkou vysokého čínského pohlavára a tragicky se to zvrhne pro všechny zúčastněné.
Jenže všem epizodám něco chybí. Buď jsou zvláštně a neironicky banální, nebo z nich trčí snaha odškrtnout si ze seznamu co nejvíc populárních publicistických témat typu nedobrovolných čínských dárců orgánů nebo ruských zbohatlíků, peroucích peníze přes americké nemovitosti.
Meryl Streepové patří závěrečný apelativní monolog, který jde ve zcizování do extrému a jenž dekonstruuje útěšnou iluzi filmu, podobně jako snímek bořil útěšnou iluzi spravedlivého daňového systému.
Bylo by to působivé finále, kdyby se divák ještě nevzpamatovával z šíleného, až bolestivě trapného zvratu, který tomu předcházel. I mistr Soderbergh se někdy utne.
Laundromat
Režie: Steven Soderbergh
Netflix, od 18. října
