Po mnoha snahách vyrobit moderní pohádku pro současné mladé publikum veřejnoprávní televize pojala vánoční příběh pro celou rodinu tradičněji. Film nazvaný Krakonošovo tajemství na Boží hod večer vysílá ČT1.
V posledních letech štědrovečerní pohádky točil Karel Janák, často ve spolupráci se scenáristou Petrem Hudským. Loňské Jak si nevzít princeznu a tři roky stará Princezna a půl království měly společné to, že začínaly tam, kde se obvykle končí. Tedy svatbou či zabitím draka. Byl by to sympatický tah: pokusit se dovyprávět pohádky za ono klasické Žili šťastně až do smrti. Jenže tyto pokusy postavit žánr na hlavu končily u chatrného scénáře, který sice měl silný původní nápad, v posledním případě dokonce cestování časem, ale pak už postavy ani děj neudržel v rozumných mantinelech.
Letos se látky chopila producentka mnoha vánočních pohádek Barbara Johnsonová a svůj scenáristický debut pojala především jako romanci. Už se nepohybujeme v jakémsi pseudostředověku běžných televizních pohádek, který tvoří povětšinou hrad a pak dvě scény mimo něj, ale v Krkonoších 19. století.
Do tohoto zapadlého koutu země, kde místní stále věří na pověry, především na tu o vousatém pánovi hor Krakonošovi, přijel badatel z Prahy hraný Ondřejem Sokolem. Chce pověsti propátrat a vědecky vyvrátit. Na panské sídlo v nepříliš vábném stavu ale také míří noví majitelé. V kočáru jede nabubřelý šlechtic Štěpán v podání Jakuba Prachaře, jeho mladší, sympatičtější a o poznání chudší bratr ztělesněný Janem Nedbalem plus komtesa Dominiky Morávkové-Zeleníkové, jež neví, kterého z nich milovat. Dokud jednoznačně nerozhodnou peníze.
Krakonošovo tajemství vzniklo v česko-slovensko-německé koprodukci a snaží se pojmout příběh vážněji než obvykle. Byť začíná lehce pitvořivou scénou, během níž místní lékárník prchá z lesa, běží, křičí a legračně krkolomně padá, celkový tón je dosti seriózní.
Hned nato se před kamerou mihnou bodří měšťané v podání výrazných herců, jako jsou Norbert Lichý či Jan Vondráček, a také Sokolův badatel působí přinejmenším jako zčásti komická postava. Ale jakmile se objeví první záběr na panorama místní krajiny, je zřejmé, že vyprávění se bude točit nejen kolem lásky a hned několika načrtnutých milostných trojúhelníků, ale také kolem respektu z hor a duchů, kteří je střeží.
Režisér Peter Bebjak se prosadil především atmosférickými kriminálkami jako Případy 1. oddělení nebo Devadesátkami. Nyní natočil film, který výrazně předčí předešlé vánoční pohádky. Má to ovšem háček. Krakonošovo tajemství vůbec pohádkou není.
Ano, objevuje se tu statný ochránce lesů a hor v podání Davida Švehlíka a několikrát se tajuplně promění v dým či pro změnu z člověka učiní krkavce. Ale jinak je film poněkud natahovanou romancí pro starší publikum se špetkou komických scén a drobnou porcí napětí i dobrodružství.
Hraje se tu sice s klasickým pohádkovým motivem, kdy hrdinové musí prohlédnout, co je pravá láska a jak marnivé bývá dát na pozlátka jako bohatství, ale pro nejmenší diváky to bude krajně nesrozumitelné. Ústřední hrdinka Liduška hraná Leonou Skleničkovou, chudá hodná dívka, co rozumí bylinkám, se celý snímek pohybuje v blízkosti dvou mužů, kterým její osud není lhostejný. A jeden z nich pro změnu cítí náklonnost ke dvěma ženám. Není vždy příliš jasné proč, na pohádku jde o docela komplikovanou zápletku.
Krakonošovo tajemství přitom navzdory spletitým vazbám postav neoplývá složitým dějem, naopak se dosti táhne a dospělejší divák spíše čeká, kdy postavám dojde, jak se "věci na světě" mají.
Tvůrci si hrají s oblíbeným motivem, kdy na zaostalý venkov přijíždí racionální, poněkud nemužný hrdina, podobně jako když Johnny Depp v Ospalé díře režiséra Tima Burtona chtěl vyvrátit místní báchorky. Jenže Depp byl sice trochu zženštilý, ale také schopný, rozhodně ne naivní protagonista. Ondřej Sokol v podobné úloze působí spíše jako karikatura vědce.
Podobně i ostatní postavy příliš zapadají do zažitých schémat. Nevadilo by to tolik v přiznaně jednoduché pohádce, ale v lehce dospělejším příběhu už to drhne.
Krakonošovo tajemství tak je především dalším kamínkem do skládačky dokazující, jak je filmová pohádka neživotný žánr. Většina těch opravdu tradičních nevydá na celovečerní stopáž. A jakmile se záměrně jednoduché vyprávění pro nejmenší s morálním podtextem tvůrci pokouší rozvést, v drtivé většině případů vznikne něco, co uteklo dost daleko od pohádky a přitom nedoběhlo zase tak daleko, aby to obstálo samo o sobě.
Tentokrát sice autoři nečerpají z tradičních námětů, o to hůře ale hledají rovnováhu mezi vyprávěním pro děti a dospělé.
Místy příběh působí až lehce perverzně. Krakonoš je jistě vážený a obávaný pán hor, ale ve vztahu k hrdince Lidušce chvílemi vypadá jako starý chlípník. Pochopitelně je to jen věkovitý samotář s naprosto počestnými úmysly, ale jeho šmírování dalekohledem má párkrát nechtěně komický účinek.
Oproti mnoha předchozím pohádkám České televize má Krakonošovo tajemství atmosféru, je alespoň trochu zasazené do nějakého konkrétního hmatatelného světa. Už to není vysloveně přehlídka scenáristických přešlapů. Stále však jde o rozháraný film, který nemá jasnou "cílovku".
Legrační pokusy o progresivní vyprávění minulých let vystřídalo zkostnatělé dílo, které navzdory větší soudržnosti stále příliš bloudí v okolních lesích a jeskyních podobně jako jeho protagonisté.
Film
Krakonošovo tajemství
Režie: Peter Bebjak
Česká televize, 25. prosince.
